Fallen

Přežil jsem Václavskou pouť u babiček, nepraskl jsem přejedenim, nezbláznil se z davu lidí s dvojciferným IQ, nepoblil jsem se z pohledu na atrakci jakou jsem v životě neviděl, nehráblo mi z rodinných historek opakujících se každou rodinnou sešlost a neusnul jsem cestou zpátky za volantem (vyjimečně..). To všechno proto, abych v půl devátý večer doma zjistil, že mi chybí sociální kontakt a tak vyrazil zlehka se pobavit. Výsledkem je, že je mi dneska tak blbě, že na tyhle blbý nápady zase dlouho myslet nebudu. Minimálně 14 dní, než bude legen-dární chata v Kožlí :-D Dokázal jsem na FB napsat tak šifrovanou zprávu, že ji teď sám nerozumim. Jak můžu bejt schopnej obsluhovat počítač, když nejsem schopnej napsat větu? Nemám rád ten pocit, že zas někdo o mně ví víc, než bych asi chtěl - respektive to mi zas tak nevadí, pokud můžu věřit že to nepošle dál. Ale myslim, že jsem si v ty dvě v noci vybral dobrýho parťáka a že teda nikomu neřekne, že se rád oblíkám do dívčích šatů. :-) Na to, jestl

Bohužel si myslim, že úžasný počasí, který nám teď dělalo tenhle týden radost, bylo to slavné babí léto a už bych radši s ničim velkym nepočítal. Odškrtnuto jako splněno. Jsem teda rád, že jsem se stihl na jih vrátit z Prahy včas (o tý cestě radši ani psát nebudu...), abych mohl v podvečer ještě vyrazit. Zapadající Slunce zbarvilo už tak nažloutlou přírodu do pastelového obrazu a já vybíral trasu. Ač jsem vstával brzo, a tak byl už trochu jetej, rozhod jsem se, že když ne dneska, tak letos už asi nikdy a dal si poslední ostrou etapu svého soukromého sezonního závodu Kolo pro život. Vymyslel jsem si to pěkně, hned po startu horská premie 1. kategorie, pak sjezd a hodně drsný mrznutí kolem řeky, premie 2. kategorie a zvlněnou krajinou domů. Jelo se dobře, každou chvíli jsem protínal pavoučí cílové pásky a pozoroval, jak se loučí den. Vyšláp jsem si poslední kopec a domů mě čekalo jen pár kilometrů, počítal jsem kolik mi zbyde na tu slavnou tisícovku, když tu jsem projel kolem chlapců tak

Jen je potřeba to vše správně vykomunikovat a kdyžtak operativně zmanažovat. Status praesens: Piju zázvorový čaj, protože na mě něco leze, mám tu načatý Bake Rolls který NEJSOU rozlámaný, holt Praha no, a píšu tu místo toho abych dohrál Mafii 2, takže si toho važte:-) K tématu: Mam jakoby práci, viď.. V Praze. Vlivem deficitního skore letošních prázdnin jsem chtě nechtě musel začít něco schánět, vytvořit si životopis ve dvou jazycích a psát nemožně idiotský a přiteplený motivační dopisy. Výsledek se brzy dostavil a není divu, neboť můj CV je opravdu zářivý. Rozdávam letáky v metru... a co?! CO?! Máš s tim problem?? Někdo to dělat musí! A je to jen do konce září.. pak si najdu něco pořádnýho a nebo budu za vodou :-D Faktem je, že je to tak na hranici otravování lidí, za kterou bych už nešel. Telemarketing, greenpiss a amnesty už jsou fakt hnus práce a to radši budu jíst rohlíky k obědu (což jinak vůbec nedělám, žee). Na druhou stranu,. nečekal jsem, že to bude tak v pohodě, respektive,

V průběhu roku jsem při studiu českých právních dějin objevoval, že naše sousedské vztahy byly často poměrně napjaté a plné křivd z obou stran. A ačkoli v současnosti hledáme společně superstar a talenty, společně vaříme a ordinujeme, jsem rád, že spolu nehrajeme hokej :-D Prázdniny se blížily ke konci a tak se ve mně dostavil známý nutkavě vlezlý depresní pocit, že je všechno v prdeli a nic nemá cenu, který jako dobrodružný kapitán velel mému mozku urychleně někam vyrazit a něco zažít. Dřív jsem měl stres, že nebudu mít co zajímavého vyprávět na angličtině a němčině v poprázdnionových cvičeních Was habe Ich in den Ferien gemacht :-D ... a nyní jsem byl ve stresu z toho, že jsem neměl na facebooku album z dovolené s názvem -zde vložte jméno destinace- 2010. A taky jsem samozřejmě jako správnej manžel chtěl někam vyvést tu svoji Máňu, ať se taky kurňa podívá (.. a otestovat jeji kvality v náročných situacích :-) ). Vzhledem k buržoazně imperialistickému trávení prázdnin oproštěn od vytv

Mám pocit, že minulej víkend určil kam povedou moje další motokroky. No, když do toho zahrnu i svezení se na supersportu, tak to bylo asi 14 dní, ale ta kapotovaná zalehávačka nebylo nic, co bych nečekal. Bavilo mě to, ale vim, že jinde čeká větší potenciál. Bylo to krásný svezení, během chvilky tam bliklo asi 180, bylo fajn jak bylo všechno tak hezky zachovalý a jemný a přesný - ale vlastně moc užehlený. Ve čtvrtek nebo pátek jsem vyrazil na další enduro bloumání okolím. Najzedil jsem toho dost, ale nebýt toho konečného prozření, byl to zbytečně vypálenej benzín. Morální červ v mý hlavě dozrál a zaškrtil všechny kohoutky pocitů štěstí. Ať už to jakkoli zní srabácky a připosraně - není to pro mě. Kdybych chtěl bejt underground, tak hraju v nějaký hustý kapele nebo píšu básničky a kouřim 30 denně, ale když si tak bublám tou lesní cestičkou, tak si prostě připadam blbě. Připadám si blbě když se neustále motám mezi ohradníky, připadám si blbě, když padám v bažinách, připadám si blbě když

Svět je buď strašně složitej a nebo děsně jednoduchej a než přijdeme na to kde je pravda, budeme poslouchat tohle. Tak!

a asi jsem tam někde v Tatranských horách našel sám sebe. Nebo jsem při nekonečných dálničních přesunech pochopil, zapomněl, smířil? Nevím, věřit v Boha možná by to všechno mělo smysl a řád. Mně ale nezbývá, než se radovat a zase volat do světa, že jsem zpátky , a děkovat všem, kteří mi pomohli. Nějaký cestovatelský fotoreport možná bude, ale nechci se z toho štěstí vypsat... a vyspat. Vlastně to byly takový líbánky, takže.. co bych vám povídal ;-)