Voni ty lidi jakoby nejsou zas tak špatný

Jen je potřeba to vše správně vykomunikovat a kdyžtak operativně zmanažovat.

Status praesens: Piju zázvorový čaj, protože na mě něco leze, mám tu načatý Bake Rolls který NEJSOU rozlámaný, holt Praha no, a píšu tu místo toho abych dohrál Mafii 2, takže si toho važte:-)

K tématu: Mam jakoby práci, viď.. V Praze. Vlivem deficitního skore letošních prázdnin jsem chtě nechtě musel začít něco schánět, vytvořit si životopis ve dvou jazycích a psát nemožně idiotský a přiteplený motivační dopisy. Výsledek se brzy dostavil a není divu, neboť můj CV je opravdu zářivý.

Rozdávam letáky v metru... a co?! CO?! Máš s tim problem?? Někdo to dělat musí! A je to jen do konce září.. pak si najdu něco pořádnýho a nebo budu za vodou :-D

---

Faktem je, že je to tak na hranici otravování lidí, za kterou bych už nešel. Telemarketing, greenpiss a amnesty už jsou fakt hnus práce a to radši budu jíst rohlíky k obědu (což jinak vůbec nedělám, žee). Na druhou stranu,. nečekal jsem, že to bude tak v pohodě, respektive, že ti lidé budou tak v pohodě. Ti nenávidění Pražáci s kamennými obličeji, bezcitné chodíci zombie velkoměsta, ti sebevědomí a arogantní, prostě ti nejlepší. Dneska jsem měl směnu 6:30 - 8:30 a 15:30 - 18:30. Žádný fajn časy na příjemnej pokec by to pro mě určitě nebyly. Vzpomínám si jaká bývám troska při cestách do školy v půl desáté a návratech kolem druhé. 

Jelikož je můj výkon monitorovaný anonymní kontrolou, kterou teda narozdíl od proflákaných hodinách při práci na hranicích, nepoznám, musím se snažit. Podle splnění určitých kriterií mi roste mzda, takže po půl hodině mám křeče ve tvářích z přiblblého úsměvu.

Ale utíká to. Nevím jak, ale utíká. Navíc, ač jsem plachý a stydlivý, nevadí mi veřejnost, rád pozoruju lidi. Do ničeho je nenutím. Oslovím, usměju se a natáhnu ruku. Buď vemou a nebo ne, vidíme se vteřinu, takže pro to jsem se toho nebál. A ono je to lepší než jsem čekal. Rozdám jich fakt mraky. Lidi co si je vemou se dělí na několik skupin:

1) Opravdu o problematice uvažují (rozdávám letáky jazykovky) - ptají se, ví o co jde, jsou rádi.

2) Berou, protože jich je mně "líto" a prostě to chápou jako úděl Pražana a takovou výpomoc.

        Mám pocit, že to jsou hlavně ženy 30-45 ve vyšším postavení, soudě aspoň tak z těch 

        chápavých úsměvů dam v elegantních kostýmcích.

3) Neasertivní. Prostě nechtějí, ale jelikož jim tam tu nataženou ruku nechám nepatrně v cestě

        a dívám se do očí, podlehnou. To mám ješitně rád :-D

4) Socky co berou vše zadarmo. Tak co.. mně to nic nestojí, ale fakt bych je chtěl na tom kurzu

      vidět.

No a pak lidi co neberou. Buď mají plné ruce, pospíchají, z principu, whatever. Nejvíc neberou kluci 10-25. Nevím proč, asi proto že jsem taky kluk, tak si to kompenzuju na holkách 12-25. :-D

Co mě ale prostě dostalo - ty lidi jsou slušní. Slušnější než bych i byl já. Většina příjmuvších poděkuje, což je milé (a tak si děkujeme vzájemně, protože já zase jako děkuju, že si ho vzali..). Většina se usměje, když se usmívám taky. (teda doufám že se usmívám, jak vypadám po dvou hodinách úsměvu radši nevím :-D) Tím to ale nekončí. Děkují nebo se omluví i někteří, které neobohatím svým letákem. Přitom vůbec nemusí, čekal jsem že mě převálcuje davová mašinérie a ani nebudu vědět kde jsem. Zatím nikdo nebyl hrubý, ironický nebo tak. Oddělují mě a firmu, takže se občas zasmějí, že TAM teda fakt ne. (a já je chápu a taky tam nepujdu, až letos doufám začnu oprašovat zbytky mýho ínglíš skylu). Dokonce se smějí ti, kteří mě mijí s tím letáčkem v ruce, nebo mě před pár minutama odmítli. Sice si moc neuvědomují, že si je fakt nemůžu pamatovat, protože se soustředím hlavně na ruce, abych včas poznal, jestli se natáhne nebo ne a hlavně jich za hodinu rozdám asi 250.. Lidé se mi pak absolutně splývají do stejných modelů a šablon, děsím se, že tenhle úsměv jsem už přece viděl, že paní s touhle pihou pod okem už tu musela jít, že tyhle monterky jsem už viděl, a tak dále. Někdy je to pravda, když si jen zaběhli do trafiky a omluvný úsměv to vyřeší, ale většinou ne, jsou to jednoduše různí lidé. Nicméně, jsou si lidé podobní, opakují se určitě stereotypy. Co je ale zajímavé, stejně jako na hranicích, ani teď nedokážu odhnadnout, kdo si veme a kdo ne. A tak to holt zkouším na každou.. ehm na každého. :-) (ano, víc se zaměřuju na ženy, protože prostě mám větší úspěšnost, navíc mám tak nějak zakořeněno, že ty mají v rodině víc na starosti ty děti, které pak pošlou na ty kurzy, když to táta u večeře od novin schválí a hlavně jsou častěji skupina 3)

Zítra mám opět ranní štěk a až na to vstávání mi to fakt nějak neva. Žádný trauma, jako když jsem čekal co zase pokazim u dlaždičů :-) A myslím, že semnou i budou spokojení, rozdávám počet jaký mám (ač placen od hodiny) a nejsem doufám slizoun. A když semtam nějakýmu vrstevníkovi vyletí z očí pohrdavý pohled, vzpomenu si na to, co mám a proč to dělám (proč? no mohl bych říkat, že mě ničí pohled na zuboženou mámu lékařku pracující na 1,8 úvazku.... což JE PRAVDA! a jsem připraven se kdykoli stavět na vlastní nohy, prodat luxus, který si dopřávám a přežít... ale pravda je ta, že to poslední motokrosový svezení mě přesvědčilo, že opravdu potřebuju šetřit na jinou.. ) .... kde sem to.. tywoe to jsou souvětí, co? Omlouvám se. Takže když přijde ten svrchovaný pohled, tak si vzpomenu na to co mám, a slovy Jyrky P. si řeknu, že jsem nepřišel oblečený jako od táboráku a nechci se vás dotknout, .. atakdále, už na něj nechci myslet. :-)

Bleskově zprávy - Byl jsem v Praze konečně na extralize, když na Slávii (fůůůj) přijeli Budějce (jéé), viděl naši výhru a dokoonce byl v "kotli" a to teda na přání mojí milé moravské, což byla fakt pecka a dalšííí článek do toho řetězu, kterej nás pak drží spolu, když nakupujeme kabát a trochu se nám to nedaří! :-D

Byli jsme v parku na Letný a zapadalo slunce. A bígl se předníma tlapičkama opřel o fontánku a pil z ní a za nim to slunce a všechno bylo tak hezky babíletovsky žlutý, a tak jsem to nevyfotil, protože zrcadlo bylo doma. Supr a dobře já.

29. prvně do školy, což mi nevadí. Rozvh jsem si naklikal jen na tři dny v týdnu za velice unfair okolností, ale když se to tak veme, šanci jsme měli stejný :-D Vtip byl v tom, že zápis měl být pro náš ročník spuštěn v 18:30, ale chybou ajťáků to jelo už od šesti společně s prvákama. Zjistil jsem to asi šest pět, takže jsem to stihnul všechno úplně ideálně. Pomsta přišla v 21:30 kdy se spustil zápis povinně volitelných a jazyků. Spustil se správně a načas pro všechny, takže do 22:10 byl server v prdeli a házel error :-D Poté ale vyvoleným házet error přestal, zatímco já stále visel v pasti. Naštěstí mi to kámoš vyvolený naklikal alespoň tak, že mi to vychází časově, i když učitelé jsou teda hitparáda a budu chodit na Manželské a církevní právo procesní. Hip hip.

Dneska při dospávání ranního vstávání jsem měl kolem poledne nejšílenější a nejdelší sny snad za poslední rok. Myslím, že by toho vydalo na .. chtěl jsem napsat plnohodnotnou, ale víte jak to s hodnotou těch snů bývá.. prostě na román. :-) Bylo to šílený, drsný a musel jsem mít horečku, protože jsem určitě blouznil. :-D

Tak dobrý, myslim, že stačilo.. jdu spát, vstávám 5:45 (jooo?!)... tak mě napadá že si možná dam ten budík o deset minut dřív... abych měl čas si přečíst vaše kometáře :-D a hlavně:

...v pět třicet pět, jednou z pravidelných line,k sedm zastávek do Kateřinek...

-Dobrý den (psí oči)

-díky!