Fallen

Tak jsem zpátky z alkoholového soustředění. Bylo to krátké a bylo toho dost. Nicméně nic z toho se nedá publikovat, takže bohužel. O čem tu ale můžu napsat jsou myšlenky, které mě po takto stráveném týdnu napadají. Navíc hned doma čekaly další zajímavé alkoholické zkušenosti a poznatky, takže není divu, že se mám s čím podělit. Smysl pití nechám najít každého dle vlastního kusu, já osobně si myslím, že je to z drtivé části prostě kulturní a sociální záležitost pod tíhou marketingu. Bavit se dokážu i bez toho, aniž bych se musel nutně zlejt, tedy samozřejmě pokud jsem ve společnosti též nepíjčů. Když už se nám ale povede se dostat do stavu, který je vyvolán defakto otravou organismu, což, když se to taklhe napíše, je teda vlastně fakt na hlavu postavený, tak je naše chování značně ovlivněno. A teď přichází dobrý čas pro další anketu, aneb vox populi když tu dneska takhle používám cizí slova. Takže zahlasujte pod článkem. Jak si snad každý někdy vyzkoušel a i kdyby ne, tak aspoň zažil u

Neboť tu nic nebude. Fakt ne. Žádný články nastavený na nějakej čas, prostě fakt nic. Takže se učte, nebo jen učte, nebo se neučte, nebo neučte, prostě si užívejte a já se pak pochlubím jak bylo. Arrivederci!

Dobře, i když vám je to jedno, je to muj blog a já si chci události posledních dnů zapsat, abych si to někdy mohl přečíst. Navíc si říkám, že proti zmaru J.A. Komenského je nějakej muj jeden článek docela malicherná starost, takže tu zkusím reinkarnaci včerejšího článku, nebo aspoň jeho trosek. A nepíšu to ve Wordu. :-) Pro slabomyslné (já to taky chvíli neuměl) klikněte na celý článek. Nedávný poťouchlý hackerský výstup nemá na moji další funkci bloggera žádný vliv, nemusíte se bát. Byla to politováníhodná situace a už se nebude opakovat. V posledních dnech mě asi nejvíc zaměstnává myšlenka na to, že sice plíživě a nenápadně, ale o to hrozivěji, se TO blíží. Stěžuju si a fňukám o tom tady už dost dlouho, abyste věděli, že se mi do tý Prahy nechce, že tady mám svůj domov, holku, motorku, kolo, auto, přírodu, hospody které znám a ony znají mě. Ve smazaném článku jsem tu měl krásnou metaforu se špagetama, ale přišla mi skvělá, protože jsem měl hlad a dneska už mi to tak super nepřijde, a

Táhni doprdele celej zasranej blog.cz! Hodinu tu píšu článek jak hovado, vlajkovou loď tohohle blogu, událost o který si budou ještě rok šuškat veverky, a vono se to smaže. Ne prostě obyčejnej usmrkanej článek vypocenej ze zadku ani lehce svěží vtipná glosa, poctivej román kterej shrnuje snad úplně všechno podstatný v mym životě. A pak takovýhle hovno na mě. Normálně je to pryč, nazdar a pusu. Tak to je moc. Nasrat. Beru to jako znameni ze se na to mam vysssss. Takze dokud tady nebude aspon 7 komentaru ze mam psat dal od 7 ruznejch lidi (ja to poznam podle IP) tak na to kaslu. Stejne jsem vas, mrtvy sedy duse, chtel poznat, tak prosim, mate sanci. Dobrou.