Fallen

Psal bych a v hlavě píšu dost. Neotřelá přivovnání, která určitě do dalšího dne nezapomenu. Tak dobrou. Ráno budík. Tyjo.. nepsal jsem včera v duchu něco před usnutim? Hmm.. hmm.. asi ne. Naštěěstííí mi má drahá půjčila svůj notebook, aby se ona mohla učit a já ne, což je od ní milé, a tak jsem se rozhodl ji poděkovat článkem, protože nehledě na fakt, že jsem její nejoblíbenější přítel jsem taky její nejoblíbenější bloger, žejo? :-) Bohužel, neumím napsat něco takového. Takže ani nevim, jestli budeš mít radost. Navzdory tomu, že na základě toho článku se může zdát, že karty v našem vztahu jsou pevně rozdaný, to někde pod povrchem je jinak. Předně to, že pro někoho tolik znamenám je samozřejmě mužská šovinistická výhra jako prase :-) Ale pokud bych měl chvíli psát upřímně a přestat zlehčovat to, co cítím, měl bych toho na pár řádků určitě.  Ale nevím, jestli chci. Někdy se tak stane, že se cítím jako kapr. A né jako kapr v medu, ale jako kapr v ledu. Kapr v ledový vodě pod zamrzlou hlad

Tak mi dejte fungující notebook a nebo zapalte sídlo Toshiba ČR... Asi umírám, což mi trochu vadí, ale zítra mi TO MUDr. určitě opraví. Byli jsme s Klárou spolu zase 5 dní a nocí vkuse a taknějak jsme to opět přežili. Zná už mojí komplet rodinu a jsem teda rád, že se určité genetické nešvary vyjasnily :-D Uvařila mi jedno z nejchutnějších jídel jaký jsem kdy jedl, a to fakt bez keců, a upekla skvělou buchtu. Sice mě to stálo 3 dny nátlaku na hranici mučení, ale tak snad si už bude víc věřit :-) Až budu velkej, nechci buď žádný sousedy a nebo VŠECHNO v bytě naprosto NAPEVNO přišroubovaný k zemi/zdi a nevydávající žádný zvuky.  V současný době jsem vlastníkem 4 vozidel. Jsem moderní neb nakupuji dárky na dluh. Dárky pro sebe. :-D NEsouhlasím s trestem 5 let odnětí svobody pro pana Lacinu, tzv. Piráta z D1. Všechny whiskey chutnaj stějne, akorát Tullamore hůř. NEučím se a chodím do školy 8 hodin týdně. Už se dostavují pocity nervozity a výčitky, takže brzo TO začne. Jím a mám z toho rados

Snažil jsem se něco napsat, ale nemám slov. Jsem jako drak malýho kluka, kterej chytil pořádnej vítr a budu plachtit ve větru, dokud bude foukat nebo ho máma nezažene na večeři (no a nebo ho to prostě přestane bavit, žejo.. :-) ). Nemůžu toho moc změnit, a tak si to jen užívám, tu výšku. Než hodinu popisovat něco, nač moje literární pseudosklony stejně nestačí, radši si lehnu na postel, dám si ruce za hlavu a budu jen zírat do stropu. Na něm se budou míhat modré oči, světlé vlasy, smích a doteky. Budu cítit tu zvláštní vůni připálené hlíny na výfuku, bude mě bolet noha ze sobotního crashe a v uších znít to neskutečně kovový mlácení švédský ocelE. A tu energii, která mi rozbuší srdce a proletí celým tělem jako elektřina, tu budu stáčet do plechovek a prodávat jako vánoční dárek.

Mám se fajn, je mi skvěle... Kdyby byla pravda, že se vesmír stále rozpíná, mohlo by to takhle vycházet do nekonečna? Jde to výš a výš a já se neptám, jen se pořád směju jak na drogách a nikdo po mě nestřílí. A tak jsem se trochu rozepsal.. Zítra to bude 8 měsíců a můžu upřímně říct, že je mi nejlíp za tu dobu. Uteklo to úplně jinak, rychleji, než čas předtím, ale už chápu, že před vzpomínkama se nedá utéct nebo s nima bojovat. Po každym vztahu zůstane nějaká stopa a popírat to nemá smysl, koneckonců byly to většinou fajn věci, a tak těžko vinit paměť za to, že tu a tam něco vyhrabe. Stejně tak si jsem však jistej, že kdyby se náhodou zase něco nepovedlo, v mých vzpomínkách bude letošek delší, než doopravdy byl. Výsledkem je, že bych docela rád napsal nějakou příručku jak se vyrovnat s rozchodem, protože si připadám, že už to mam fakt zmáklý přes všechny fáze :-) Ale i když praxe dělá mistry, rád bych si teď dal pár let pauzu. Třeba 70. Jsem tam kde jsem zprvu být nechtěl, ale buď to n

Ačkoli si my, páni tvorstva, často o sobě rádi myslíme, že je naše myšlení podpořené jen tou nejčistší logikou a opájíme se vlastní racionalitou, není tomu vždy tak. Šokující úvod, že? :-) Ješitnost je asi nejfrekventovanější negativní vlastnost, kterou jsme častování. Pokusil bych se to však nepatrně vyvrátit, neboť to, co se v ženských očích jeví jako nepochopitelná touha po uznání či pochvale, uvnitř mužské hlavy mění se v metafyzickou otázku samotného bytí....  Na začátek možná dobré zmínit, co mě k této myšlence přivedlo - prodloužený víkend jsem strávil návštěvou u rodiny mé milé valašskomeziříčské. A když píšu rodinu, myslím tim RODINU, normální funkční rozvětvenou rodinu a ne to moderní pojetí 21.století, které mi nachystali naši. Ale nebudu se tu rozpatlavát o tom, proč musím mít na maturáku dva stoly a že si někdy připadám jako lano, za který obě strany tahaj proti sobě. A taky nikoho neobvniňuju, už vůbec ne mámu, ale řekněme že k otcovské roli bych měl jisté připomínky. Rac