Fallen

.. na každym rohu mají fotku mou.. Jeto paradox, zatímco při enduru nemám z jízdy dobrý pocit, protože jezdim mimo silnici a ruším srnky a páchám erozi, tak tam, kde bych se měl cítit jako doma, o mě nestojí.  Při druhém letošním supermotu, o kterým jsem tu nepsal, protože mě nijak neuchvátilo (možná vlivem horka, možná nás jen bylo málo) jsem měl poprvý na suzuki tu čest s PČR. Už bylo po všem, posledních pár set metrů společné cesty. Chtěli jsme ještě na benzinu a tam se rozloučit, kámoš chce jet na tu centrální, nejrušnější. Dojel jsem ho a ukázal, že pojedeme za město. Samozřejmě když tankujeme všechny tři_ne_úplně_legálně_v_pořádku_motorky, tak se na čeprací stanici s obratem asi 10000,- denně objeví policejní dodávka, ke vší smůle ne ledajaká dodávka milé děti, byla to dodávka dopravního oddělení. Odešel jsem platit a zkrz sklo pozoruju, jak míří k mojí motorce. V duchu si jen prolítnu seznam věcí, za který má možnost mě zjebat, červeně si podtrhnu ty, za který mi veme papíry. Ne

je to trochu zdlouhavé, ale myšlenka parádní :-)

Na bowlingu: "Jak se řeknou kuželky anglicky?" Film Počátek je zamýšleníhodný a těším se až budu zírat do stropu před spaním. Dětem by se mělo víc říkat, že život nění prdel. Málo mi to říkali a málo mě připravili. To nesouvisí s filmem. To jen tak pozoruju. Já jsem v pohodě, jen už cítím jak se to láme. A jak to ostatní zlomilo. Dospělí.. je mi jich líto. Nikdo vás nevaruje na to, že najednou maminka nemá vždycky pravdu a že jednou zjistíte, že nechcete být jako váš otec. Že vztahy nejsou jako ve filmech a že holky vůbec nejsou ty něžné, krásné, vždyckyublížené nadpřirozené bytosti. A nikdo neporadí jak žít svůj život, protože nejsou dobré a špatné cesty. Jsou jen cesty a ty někam vedou.. a nebo skrytě tvoří kruh. A překvapivě nikde žádný cedule a auta jsou tu bez zpátečky. Víš co si říkal, když jsi mě žádal o ruku? Že sníš o tom, že spolu zestárneme... Možná se jen snažím o nepochopitelně zamyšlenej článek jako byl ten film. Možná jsem trochu rozhozenej z toho, že moje pou&

..jsou asi dvě hodiny psaní, ale efekt to zřejmě splní i bez publikace. Není nutné v citlivých lidech živit nesmyslné myšlenky a v necitlivých škodolibou radost. Jen jsem na chvíli zkusil, jestli ještě umím pofallenovsku řešit a plácat se v myšlenkách a musím uznat, že mi to jde skvěle. Myslim, že bych snad i na to dostal trávu na předpis... Potřebuju, abys už přijela, řekla mi debile a donutila mě zase být sám sebou, bez otazníků a tří teček. A žasnout. A zhasnout :-) *

A jinak nic, jsem v pohodě, normálka. Žádný barvičky, halušky a zážitky jako vždycky. Mám dva dny flákacího volna, v neděli jsme supermotovali a nějak mě to jěždení v plný polní v 32 stupních unavilo, tak se z toho lížu a dodělávám restíky kolem. Lance je out a Kreuziger je mi úplně volnej. Zítra jedu pryč. Chybí mi modroočko. A je mi horko, ale nestěžuju si.

Nelíbí se mi říkat tomu prázdniny, protože takhle plnej zážitků a aktivit jsem dlouho nebyl. Takže já mám dovolenou. I proto jsem se rozhod, že nebudu makat. I když si asi většina lidí myslí, že jsem teda ve vatě, není to tak horký. Šetřil jsem od Vánoc a celý jaro, protože vím, že smysl mýho života nacházim hlavně v létě. A proto jsem se rozhodl to nezabít tím, že zahodím měsíc svýho času (kdy samozřejmě bude nejhezčí počasí a všichni budou chtít něco podniknout :-) ) kvůli ne zas tak ohromným penězům. A zatím po měsící dovolené rozhodně nemám pocit, že bych mrhal časem. Je toho tolik kolem! Totální opojení životem a najednou je mi den krátký a nemám jak skloubit všechny věci který bych mohl a rád dělal. Před pár dny jsem na FB napsal: Tohle už není sen, ze kterého se nechcete probudit, to je život, ve kterém nechcete spát. Jo. Tak se cítím. Loni jsem měl pocit, že mám taky nejlepší rok a bál se co bude dál. Teď mám stejný pocit, i když je ještě brzo hodnotit, ale nebojím se. Jedině t

Zasloužíme si vlastní kategorii. Mohl bych to sice psát do chvil, které dech berou, ale to by trochu dehonestovalo onu vznešenou rubriku, protože kolo mi často bere dech doslova. :-D Cítim se skvěle. Do dresu Livestrong chybí 988km. Dneska jsem totiž přelezl petistovku. Samo o sobě je to směšný číslo (i když pro představu, kdybych vyjel z Prachatic byl bych už někde u Udine a sjížděl k moři. :-)) , ale já pod tím vidím těch pár momentů který utkvěly v paměti a těším se na ty další dvě. Pořád nejsem nijak nadprůměrný, ale kde bych byl bez toho? Jen jsem rád, že ta počáteční fáze tuhých rozjezdů už pominula (i ta druhá, když jsem 14 dní strávil v mnohem lepší společnosti než je sedlo a dvě kola a pak znovu lapal po dechu), jsem rád, že to má smysl, dneska se mi jelo snad nejlíp v životě. Díky těmhle tropum vyjíždim až tak v sedum večer a vracím se kolem devátý. Ve stínu voňavých lesů už vzduch příjemně chladne a na opuštěných cestách uprostřed polí dopadají loučící se paprsky Slunce, což

Co mě v poslední době zaujalo, když už jsem tu dneska tak aktivní.... Pěkně širokospektrej mix, co říkáte? :-) A přitom všechno mi přijde úžasný..

Lítání mezi autama má sice svoje kouzlo, ale magie vám kotník nezachrání. Takže jak jsem tu tak nadšeně psal o naší pondělní polítanici s morfem, bude asi slušné dodat i závěr a to ten, že ve čtvrtek to zvládnul zahodit už trochu chlapsky a má teď 5 týdnů o čem přemýšlet s nohou v sádře. Nicméně počasí drželo a to, že tu semnou byla i Killi, se ukázalo vlastně jako přínos a ne jako problém. Hned ve čtvrtek jsme si vyzkoušeli, jak se nám bude spolu jezdit a myslim, že nám to šlo docela dobře :-) Pro řidiče je prostě úžasný slyšet ten řev "baťůžku", to maximální sevření strachy - přitom jsem samozřejmě vzhledem k našemu civilnímu oblečení jel úplně klidně, protože je mi jasný, že na poprvé to bude stačit až až a taky mi v hlavě běžely ty bezpečnostní kampaně, kdy bych se nerad s rodinou poprvé potkal u nemocničního lůžka, atakdále.... Takže když píšu, že mám rád, že se bojí, pořád je to doufám ten příjemnej strach z adrenalinu a věřim, že vám to Klára popíše ze svého pohledu de

..strháváš si záda... Jak jsem psal v pondělí nebo kdy, při stavbě motorky jsem se trochu připek. Nic nenormálního, stává se mi to každý rok. Ani to moc nebolelo, pantenol je kámoš. Ve čtvrtek se to dle plánu začalo loupat a to tak, že šly trhat ty velký kusy. Asi to tak má víc lidí - ta fascinace, směs hnusu a nutkání strhnout co největší plochu kůže. A tak jsme trhali a to dost..  Po pár hodinách se nově odhalená kůže začala trochu cukat a rozhodně se nechovala jako čerstvá, svěží a mladistvá. Cítil jsem, že něco není tak jak má. Jelikož byla dost suchá, padlo rozhodnutí hydratovat mlékem. Sličná asistentka nanesla a... asi se spletla a vylila mi na záda horkej olej. Nezažil jsem v životě moc bolesti, takže nemůžu porovnávat, ale objektivně bych řek že to byla slušná 6/10. Zmohl jsem se akorát na zkousnutí kartáčku na zuby, který jsem měl zrovna v puse a zatnutí všech svalů. Bystrá asistentka pochopila, proč po ni hážu ubrousky, ale ještě dobrých pár hodin to těžce stálo za hovno. Tř

A zase mám hlavu plnou pocitů a ta snaha přenést to sem a zachytit aspoň zčásti tu náladu a myšlenky je předem marná. Okouzlení je silné právě tím, že nejde uložit na jindy nebo užívat po lžičkách. Tak tu teď jsem a přemýšlím, jestli mi to přes prsty nebude unikat do ztracena, jestli není lepší mlčet, pustit si nějakou tu naší a jen tak ležet... Co se týče vztahů, jsme lidé různí a není ničí vina, že je buď vícák a nebo míňák. Obě skupiny budou šťastné, když si najdou stejné protějšky. Míňáci nebudou mít pocit, že je někdo tlačí do kouta a vícáci zase, že jim něco chybí. Mám pocit, že jsem byl a zase budu vícák. Moje hedonistické období s prvky počínající polygamie s tím trochu zamávalo, ale člověk sám před sebou neuteče. A tak z prvu sice hodně pozvolna, ale nyní už poměrně jistě cítím zase takové to mezi mužem a ženou, úžasnolepé velkopocity atakdále..  A začalo to tak nevinně - neuběhl ani týden od odpočinkové návštěvy Valmezu a už zase jsem byl pozdě na nádraží a vítal drahé vyslan