Tak takové to je..

A zase mám hlavu plnou pocitů a ta snaha přenést to sem a zachytit aspoň zčásti tu náladu a myšlenky je předem marná. Okouzlení je silné právě tím, že nejde uložit na jindy nebo užívat po lžičkách. Tak tu teď jsem a přemýšlím, jestli mi to přes prsty nebude unikat do ztracena, jestli není lepší mlčet, pustit si nějakou tu naší a jen tak ležet...

Co se týče vztahů, jsme lidé různí a není ničí vina, že je buď vícák a nebo míňák. Obě skupiny budou šťastné, když si najdou stejné protějšky. Míňáci nebudou mít pocit, že je někdo tlačí do kouta a vícáci zase, že jim něco chybí. Mám pocit, že jsem byl a zase budu vícák. Moje hedonistické období s prvky počínající polygamie s tím trochu zamávalo, ale člověk sám před sebou neuteče. A tak z prvu sice hodně pozvolna, ale nyní už poměrně jistě cítím zase takové to mezi mužem a ženou, úžasnolepé velkopocity atakdále.. 

A začalo to tak nevinně - neuběhl ani týden od odpočinkové návštěvy Valmezu a už zase jsem byl pozdě na nádraží a vítal drahé vyslance dalekých zemí. Záminka přijímaček na VŠ byla dokonalá pro znovusetkání a tak i přes lehké ubytovací problémy jsme seděli nejdříve na pravé pražské pavlači a ona si provokativně opalovala nohy, abychom pak po úplně klidné cestě seděli na nábřeží Vltavy při západu slunce, jedli Burger Kinga (a já poprvé v životě uznávám, že jsem si klidně mohl dát menu a ušetřil bych :-D) a už za tmy procházeli Václavák. A jedli Míšu. Míša je totiž nejlepší a vyhráli jsme jich celkem 6 zdarma.. :-) Přijímačkový maraton 8-17 utekl docela rychle (aspoň mně) a vzhledem k neutěšené situaci na našem privátu padlo rozhodnutí, že svištíme na dvě noci sem na jih, za velkou postelí, motorkou, koupáním a soukromím. Namísto 7 puberťáků v rozpálené Praze jsou to tak jen šumavské Prachatice a moje mamka, které bezmezně věřím a vím, že bude ráda. Ano, byla ráda. Byla ráda až tak, že navrhla, proč by přece Klárka nemohla zůstat déle..  Jsem vyhozenej z konceptu, tohle nebylo v plánu, co budeme jíst, vždyť nemá oblečení, chci jezdit na motorce, 1500km cyklo limit mizí v prachu, a tak stupidně zvážním a moc řeším. Nicméně se opět ukázalo, že moje máma je ta nejlepčejší (aby ne, když je po mně...:-D) a tak ji musim ještě moc poděkovat za tenhle nápad, protože to za to stálo a já konečně otevřel oči. 

A viděl jsem toho dost. Viděl jsem TO v tvých očích, viděl jsem, jak se na mě díváš, když o tom nevím. Viděl jsem, že si téměř nikdy na nic nestěžuješ, že si z celého dne jako nejlepší zážitek vybereš moje hodinuapůl trvající kroužení pořád do kola na trati, že řekneš jaká je to romantika, když se cpeme utopencema s cibulí, že máš bůhvíproč ráda megana, že mi kradeš trička, že do tý vody vlezeš jako nic, že si balíš věcí na víc dní než jedeš, že "máš taky nohy" (a jaký! :-)) ),  že mě máš jako tapetu, že ti snad chutnaly ty placky :-D ... a tak dále.... ale hlavně že jsi vícák, čímž mě děláš šťastným - a nevadí ti, jak se to projevuje :-)

A já bych docela rád byl stále šťastný, takže doufám, že mi pomůžeš. :-)

...a teď koukam na fotky a ten společný život mi teda těžce nesvědčí, už se zase rýsuje ovárek a celkově nechápu, co na mě tak pěkná holka vidí, ale budiž... :-D

Fotky dodám, ale dva foťáky, dva kompy, to je na mě už dneska moc.. :-)