Fallen

Tak jo. Blíží se mi narozeniny a myslím, že jsem si to za ten čas docela stihnul vychytat. Jednoduše jsem nejšťastnější v životě a rád bych o tom největším klišé na světě napsal pár řádků aspoň pro starší já. Třeba když budu mít nějakou depku, abych si připomněl...jak snadné je žít. Je to takový nebezpečně sebevědomý štěstí a je úplně všude kolem. Počínaje tím, že si koupím znova jedinou zimní čepici která mi sluší, i když jsem ji měl už dva roky (a loni ztratil), že si dělám tousty a tancuju při tom, že jsem zjistil jak spláchnout po malý aniž by se zbytečně vymrhala celá nápůsť a majitel bytu tak ze mě určitě má radost, že jsem začal chodit včas a celkem beru školu vážně, že mám pocit, že mi vždycky přijede tramvaj nebo metro akorát a když ne, tak mi to stejně nevadí. Přijde mi všechno bezvadný. Raduju se ze světa a když se něco nepovede, je mi to jedno. O dost míň se hádám, už umím smazat sálodlouhý flame a mávnout nad tím rukou. Protože na tom vůbec nezáleží. Na ničem zas tak moc n

Je to strašnej song, na poprvý se mi vůbec nelíbil, ale právě tím jak hroznej je se právě stává asi takovym lidskym, běžnym a nakonec se do něj člověk zamiluje, protože vyjadřuje přesně to, co má v sobě každej zamilovanej. :-) Že to je zase skupina Mandrage, která se úplně prostě dokáe trefit přesně do nálady, to je už jen taková moje osobní historie k pousmání. Asi mám práci a jedu na víkend na Moravu. Minulej tejden skvelý enduro a asi deset pádů. Všecko je fajn. Jojojo.

Kdybych věřil v Boha, tak si snad řeknu, že mi ty šance schválně nabízí, aby si pak udělal popcorn a pobaveně sledoval, jak to celý zje*u. Ale já nevěřím v Boha, nýbrž v sebe. Takže to je dvakrát větší zklamání. Jsem tak strašně naštvanej na sebe. Měl jsem další pohovor a obávám se, že jsem to zazdil. Nic co by se nedalo schovívavě přejít, nicméně v týhle konkurenci není místo pro milosrdnost. Přitom všechno bylo tak ideální. Tohle chci dělat. Tohle bych mohl dělat, ale nebudu, protože si to sám kazim. Po celej gympl jsem neměl problém řečnit, hovořit před lidma, vyjadřovat svoje myšlenky. Na VŠ už se to trochu změnilo a jsem schopnej řídt třeba "zkostnatěla Miss ČR" a nebo "si udělá průmyslový vlastnictví" -> podá návrh na zřízení patentového práva, jste myslel pane kolego. A pak přijdu do AK na Václaváku. Václaváku, v Praze, ježismarjá. Středu všeho. A paní advokátka je tak skvělá dáma a každou vteřinou vím, že to je ono. Moment, který mění život. Příležitost,