Epilog
Je nadevší pochybnost jasný, že tady je po všem. Nezbývá, než se pokusit rozloučit se něčím smysluplným - i když v porovnání s laťkou, kterou nastavil prapůvodce vlastně úplně všeho, blog marhel, svým posledním článkem to bude marná snaha. Upřímně mě to celkem vzalo, protože to bylo jako číst 600 stránkový román a celý šokující závěr si přečíst na poslední straně. Ale stálo to za to - myslim že si ten poslední článek zasloužil zůstat jako takovej náhrobní kámen a gratuluju Hel k tomu prozření a odvaze se odstřihnout. Snad to k něčemu bylo. Každopádně chtělo by se říct, že tady se to tak úplně nikdy moc nepovedlo, ale to není pravda. Nebýt mých výlevů, který jsem si vlastně po sobě nikdy nepřečet, nikdy by mi jakási Killi nenapsala, že má taky ráda hokejový brankáře a číslo 69. Nikdy bych ji nepozval do Prahy a nikdy bych třeba nepsal tenhle článek, protože bych nikdy necítil takovou spokojenost, jako právě teď. Je to vlastně taková sebeoběť tohohle blogu. Přišel v pravý čas a teď je č