Fallen

No, vzhledem k času kterej teď je, je asi jasný, že jsem celej večer neseděl doma a nestudovat teorii práva, nýbrž jsem někdě pil banánovje džus s rumem a teď jsem plnej moudra. Takže k těm mrakům, jo jsou tu, vždyť je podzim taky žejo. Takže buď to na mě celý spadne a to se budeme všichni divit a nebo se to vyprší někde dál a já si dál budu vykračovat tou cestičkou života do který mám našlápnuto. Kdo ví. Třeba je bouřka fajn, není pak tak dusno. Ale taky vám může zničit střechu nebo rozbít auťák, žejo... Pokud se ptáte jak to dopadlo s reality show, tak blbě. Respektive já jsem svýho závazku dostál, ale oslovil jsem úplně někoho jinýho. Za to prosím pěkně nemůžu já, ale můj barvocit, jinak bych si brunetu se zrkzkou nespletl ani v přítmí baru Lávka. Takže nic... Taky se zkusil fotit tu kýčovitou depresivní přirodu a možná z toho něco bude a možná taky ne. Taky sem tam jedu na motorce a možná z toho něco napíšu a možná ne. Třeba budu víc se společnosti živejch lidí a ne vás virtuálů. A

Každej z nás má svůj život. Svoje trápení, radosti, vítězství, prohry. Když se podívám na obrovská sídliště a představím si, že všude tam za každym oknem je stejně bohatej příběh jako je ten muj, až z toho mrazí. A takovejch příběhů jsou desítky milionů. Člověka sem tam napadne, kam kráčí lidi kolem něj, co prožívaj, co je baví, co jim vadí, atd. Teda aspoň mě, když se nudim při čekání na metro, to zajímá, vlastně vždycky jsem tak nějak pozoroval lidi kolem (doufam že nenápadně .-) ) a přemýšlel kdo jsou. Ideální okno do duše člověka je takový blog. Chtě nechtě se tu autor semtam otevře víc, uchlácholen minimální návštěvností. U neznámých lidí to může být zajímavé, pokud autor píše zajímavé věci. Pikantní to však začne být, když jde o někoho známýho, což je i důvod proč většina z vás čte tyhle řádky. No a tak se stalo, že jsem zjistil, že jedna spolužačka z PFUK má taky blog. Píše docela netradičně a jistě to bude semtam zajímavé čtení. Ale otevírá se i jiná dimenze, a to možnost ovliv

Klik na celý článek.

Tak ještě jednou než pujdu spát, tentokrát na téma o který jsem se otřel v předchozím článku, ale tentokrát bych do toho rád šlápnul úplně, a to křesťanství a víře jako takové. Návštěva papeže vyvolala mediální bouři, která mě samozřejmě taky zasáhla. říkal jsem si ale, že bude lepší trochu počkat, až ve mě potřeba něco sdělit na tohle téma vyhasla úplně. Ono je to taky docela těžký, protože to tady můžou číst obě strany. Už jednou jsem tady dával anketu o ateismu a sice "jsme" vyhráli 6:2, nicméně názory druhých je třeba respektovat. Takže jsem si chtěl to přešlapování v .. nepříjemném tématu ušetřit. Jenže video, který jsem včera viděl, mě úplně uchvátilo a znovu mě utvrdilo v mých myšlenkách. Je těžké hledat argumenty, protože ateista se nemá o co opřít, kromě svého rozumu. Nemá svoji Bibli, nemá své desatero, nemá svoje pravidelná soustředení každou neděli, nemá přípravku pro děti. Má jen svůj rozum a pocit, že takhle to přece muselo být a takhle to naopak nejde a absolut

Na oslavu toho, že si stále pamatuju heslo, zase po době přidám článek. Možná i dva nebo tři. Uvidíme. Jsem nachcípanej, celej Internet jsem už viděl dvakrát, tak jsem si vzpomněl na starej dobrej blog a že bych něco napsal. Jestli se to nepovede, tak za to můžou antibiotika. Co bych vám tak řekl k bydlení. No, byt už máme krásnej, teď ještě uvidíme jestli si budeme svítit a topit, nebo se na to vykašlem a ušetříme. Spolubydlící jsou taky fajn, je sice fakt, že úplně jako na školním výletě to neni, ale když slyším historky hrůzy z kolejí, tak je mi úplně jasný, že moje citlivá rozmazlená poetická duše by ve zvěřinci VŠ kolejí utrpěla fatální újmu. Brr. Když jsem tak naťuk tu psyché, tak i tak citím jak bláznovatim. Ona celkově koncentrace divnejch lidí je v Praze neskutečná. Ale zpátky ke mě, protože já jsem tady hvězdou dne. No, tak jak je člověk vyvrhnutej do novýho davu, mám trochu problémy se někde zakotvit. Přitom všude kolem sebe slyším, jak je to triviální, jenže na mě to je tri

A docela dost. Jenže tady je mrtvo, já vim. Pokusím se vám to vysvětlit. Ne že bych neměl o čem psát, ale snad každý pisálek musí být hnán nějakou touhou něco sdělit. Nevím, jak ostatní blogeři, ale osobně si myslím, že většinou hodně virtuálně aktivní lidí nemají moc šancí si pokecat v reálném životě, a tak se vypíšou. Jsme v 21. stol, prosím, žádný problém. Jenže moje okolí přímo vyžaduje, abych se s nima bavil. Zejména rodina. Takže většinou to probíhá tak, že z první vlny semtam něco povím mámě, pak se někdy sejdu s tátou, tudíž vykládám podruhý a pak jedu do nedalekých Strakonic potěšit babičky a vykládám potřetí, resp. počtvrtý. Jasně, ne vše se dá řešit s rodinou, takže stále je ještě pár věcí, které by se sem daly napsat. Tento potenciál ale padne na udržování dialogu s přítelkyní, ale i tak je to jako plavat proti proudu (:-D), potažmo kamarády bližšími, ale i vzdálenějšími. A v poslední době se mě Tak co škola ptají i v supermarketu, takže opravdu nemám nějaké puzení se tu o