Fallen

Po dvanácti dnech! :))

Už jsem zas dlouho nefilizofoval, a tak mi teď přijde vhod soustředit myšlenky zase na nějakou kravinu a odpočinout si tak od důležitejch věcí. Zase asi začnu fallenovskou klasikou - v poslední době jsem zase byl svědkem manželskejch nevěr a stále s tím mám nevyřešený problém. Možná mě to tak deptá, protože sám v tom nemám jasno. Jak už to tak bývá, největší posměváček je pak gay taky. Takže možná jednou budu hrát na kytaru v křesťanský kapele :-) Každopádně - stále se nemůžu přenést přest to, že by ženy měly mít právo na to bejt stejně nadržený jako my. Že by mohly dělat úlety a chyby, obzvlášť když pijou, což podle mě ta šance snad exponenciálně roste. Snažím se v sobě najít odpověď na otázku, proč na ženy kladu tohle břemeno vyšší morální odpovědnosti, než by mi bylo příjemné u mě. Respektive, proč mi skoro víc vadí kluk, který svede vdanou holku, než manžel, který uletí se svobodnou? Docházím k neodmyslitelnému vlivu prostředí a asi to budou ty představy dané okolím a filmy. Filmy

Jaro bez Eminema by asi už nebylo jaro. Achjo. Nechce se mi to rozebírat, jen je ten mnou tak oslavovanej život taky pěkná svině. Takže místo toho radši humorná historka z dneška, aneb toalety za 500,-. Byl jsem v ČB kvůli nějaký malý práci (rozmazlen philipsem jsem to ani nechtěl vzít, ale tak každá stovka dobrá) a měl jsem navštívit obchod blízko jednoho Obchodního centra. Potřeboval jsem se vyčurat, tak jsem zaparkoval v podzemních garážích. Vrátím se a poučen z předchozích nezdarů hledám parkovací kartu dřív, než budu zabarikádovný před závorou. Hledám marně. Hledám dlouze a marně. Jdu si vzít novou kartu, ale bez auto to nefunguje. Přichází ostraha. Hledám kartu a pak ještě zkouším hledat kartu. Rozeberu auto na prvočinitele, procházím garáže, přichází ostraha, nemám kartu. Volám známým, ale není cesty. Kupuji novou kartu... Naštěstí jsem se večer uklidnil v garáži. Dostal jsem k Vánocům čelovku a jsem z toho úplně unešenej, jak mám motorku venku ve tmě před garáží, ale vidim na p

buď vůle tvá

The prostitutes. Nechápu, jak může v ČR existovat tolik kapel, který prostě zní světově. Fakt paráda! A paradoxně za tenhle objev vděčím člověku, kterýho bych před rokem nejradši .. zabil :-) Takže konec dobrý, všechno dobré a díky ti za ně, pokud to čteš. A víc nic, hodně štěstí. Život je fajn a bude i v pondělí. Ten začátek přetočte, mně se taky moc nelíbí.

Tak mám za sebou pár pracovních dnů a nebyl bych to já, abych toho nevyužil k pozorování lidí. Ale za a) mě to baví, za b) je to jediná zábava co se tam dá dělat a za c) si opravdu myslím, že příliš mnoho shlédnutých amerických filmů ovlivňuje naše vnímání a hodnocení reality a je tak třeba ji trochu vracet do normálu. A tady teda, v jihočeské metropoli, přicházím o sny :-D A nevěřil bych, kolik tu žije Rakušáků. Je docela dobrý zase vypadnout z toho pražskýho prostředí. Nemůže být náhoda, že by k nám chodila jen určitá sorta lidí, takže si myslím, že to je prostě statistickej průřez. No a jen zírám. Ty nároky na styl jsou v Praze holt úplně jiný, tady se to fakt tak neřeší. No a nejvíc jsou ty páry. U těch mladých, pěkně oblečených, šťastných, kupujících první vysavač do novýho bytu, je mi líto, že s Klárou na sebe nemáme čas. A otázka, která už postupně klepe na dveře a v létě už bude stát v obýváku a nervozně klepat špičkou boty, a to jestli se o prázdninách sestěhujem k sobě, má po

Nemůžu si pomoct, ale každej novej den mi teď přijde strašně motivující, něčím nový a nebo jen prostě okouzlující. Což se krásně zažívá, ale těžce se o tom píše. Smysluplně. Pokud se mi to tedy v následujících řádcích nepovede, nemarněte čas a prostě jen žijte. Nádech, výdech, úsměv. A je to dlouhý. Dost. Začal bych školou, začly nám semináře a navolil jsem si úžasný učitele. A vlastně i ty přednášky docela ujdou, dokonce se mi podařilo obnovit tradici a už si zase stoupáme při příchodu profesorů. Někteří jsou ročník 1930 třeba a jsou to rozhodně ti lepší, je sice nasnadě, že akademický život člověka moc neopotřebuje, ale nadruhou stranu takhle bystrá mysl není jen tak. Nicméně ty semináře, který jsem si dobrovolně zvolil tak, že nenahrazují výkladový přednášky (což se mi v předchozích semestrech líbilo), opravdu cvičí tu látku, praxi. Bože, jak nádherně to zní. Po třech semestrech studia na právech mám za úkol napsat první žalobu. Připadám si jako prvňák, nebo medik, který se prvně ří