Moje kroky po schodech
Nemůžu si pomoct, ale každej novej den mi teď přijde strašně motivující, něčím nový a nebo jen prostě okouzlující.
Což se krásně zažívá, ale těžce se o tom píše. Smysluplně. Pokud se mi to tedy v následujících řádcích nepovede, nemarněte čas a prostě jen žijte. Nádech, výdech, úsměv. A je to dlouhý. Dost.
Začal bych školou, začly nám semináře a navolil jsem si úžasný učitele. A vlastně i ty přednášky docela ujdou, dokonce se mi podařilo obnovit tradici a už si zase stoupáme při příchodu profesorů. Někteří jsou ročník 1930 třeba a jsou to rozhodně ti lepší, je sice nasnadě, že akademický život člověka moc neopotřebuje, ale nadruhou stranu takhle bystrá mysl není jen tak.
Nicméně ty semináře, který jsem si dobrovolně zvolil tak, že nenahrazují výkladový přednášky (což se mi v předchozích semestrech líbilo), opravdu cvičí tu látku, praxi. Bože, jak nádherně to zní. Po třech semestrech studia na právech mám za úkol napsat první žalobu. Připadám si jako prvňák, nebo medik, který se prvně řízne do živého. Jako první tempo bez rukávků. Už dost bylo dějin a teorie, show time! Ty lidi, kteří to učí, mají narozdíl od většiny přednášejících, jen minimální úvazek na fakultě. Jinak jsou to soudci, advokáti, arbitři,.. A je to sakra znát. Jsem z toho tak nadšenej! Snad mě to nepřejde. No, přejde. Ale mám chuť hodit na ně tu karabinu a svést se s nima. Přestat přežívat, ale začít se připravovat na to, že tohle opravdu budu dělat. A že nikdo kromě jich a nikdy už jindy mě to nenaučí. Nejlepší se zdá být vedoucí semináře obchodního práva, advokát v nejlepší kanceláři za rok 2010.. chichi.. Naprosto v pohodě člověk, může mu být tak 45, ale je to tam vidět! Miluju ty manžetový knoflíčky a tu ležérnost toho, že to prostě UMÍTE! A říká nám ty správný věci, že právník nemusí znát zákony, protože ty si přečte (ach, proč to neslyší profesoři docenti Csc, kteří vyhazovali u státnic za citaci ústavy?) a že právo je tak 10% a zbytek kecy, kecy, kecy. Budu dobrej! :-D
Každopádně tohle nahoře je jen takový závan, esence dnů budoucích. Koneckonců je to naplnění toho, proč jsem tam šel, takže se to dalo očekávat. Daleko větším překvapením ale pro mě bylo posledních 14 dní v jiném světle, a to světě byznysu. Byl jsem vybrán (no možná že ani nevybírali.. :-D) na pozici promotéra výrobků Philips pro jejich březnovou kampaň. Ty podmínky tý práce jsou pro mě akceptovatelný, myslim, že větší nutič než s letákama jazykovky nebudu. Budu stát na prodejně a radit lidem. Nejsem placen podle prodaných kusů a hlavně, jak jsem tak pochopil z narážek pracovníků, očekává se, že prodáme úplný prd. :-D Ale popořádku..
Souhrou ještě dalších okolností, jako byl další pohovor v jiný firmě, pokec s Hajprem, atakdále mi došlo, jak málo toho vím a jak dětsky (měl jsem tu děcky..achjo:-D) žiju. I když, při pondělním velice vydařeném kulturním večeru s Icingem jsme se utvrdili v tom, že zas tak málo neděláme ( i když na něj nemám) a je rozhodně dost vrstevníků, kteří netuší o životě v našich očích vůbec nic. Ale když je to baví.. Nicméně je fajn, že se ta závist postupně mění, společně s hodnotama, v já nevim... ctižádost? Je těžký nekoketovat s pocitem nadřazenosti, ale zase není důvod se nějak vznášet jen kvůli tomu, že mám internetový bankovnictví a platim si účty sám. :-)
Jenže ten svět tam venku, ten teda byl úplně něco jinýho. Možná nám to dělaj schválně, možná to tak prostě chodí. Ale byli jsme 2x v budově Philips ČR na produktovém školení a teda jako připadal jsem si jak v 90. roce na výletě do Německa. Byli jsme v zasedačce, měli kompletní cathering jako chlebíčky, koblihy, džus, vody, kávu, čaj. Šli jsme na oběd. Po té se cathering změnil na cukrovinky, ovoce a sendviče! Měli jsme prezentace, oni použiváli fráze jako "komunikovat tu věc", byli na nás všichni strašně hodní, ptali jsme se na otázky a byl čas rozebírat co nás zajímalo, smáli jsme se a zkoušeli epilátory a tak vůbec. To vidělo to dětský já. Ale meziřádky tam prostě fakt je ten obchod, prodejní strategie, kampaň jejíž jsem teď součástí. Představuju si toho zodpovědnýho člověka, kterej nám odklep ty prachy, představuju si ten tým, co vymyslel tenhle projekt, viděl jsem, jak na vše jsou papíry, objednávky, smlouvy, zadání. Vše se komunikuje, jedná. A ty lidi nejsou bozi, ale obyčejný lidi, kteří prostě p r a c u j í. Po tolika letech mezi vrstevníky den co den a samozřejmě zautomatizování toho, že máma s tátou jsou v práci a učitel patří ke škole jako lavice nebo židle, opravdu živí pracující lidi. Personalistický kecy jako "mladý a dynamický kolektiv" nebo "zázemí velké nadnárodní společnosti" najednou mají konkrétní rozměr. Ale tihle lidé aspoň opravdu něco dělají, mají visačku, kancl, čistý záchody a kantýnu. Železoskleněnou budovu se zářivkama, vrátnici a otáčecí dveře. Vlastní propisky a bloky. A managera z Maďarska, kterej s náma mluvil anglicky a naopak lidi co maj na starost střední Evropu a tak. A testujou vysavače nebo televize. Trochu mi přijde, že úkolem není, abysme my přesvědčovali, ale přesvědčit nás. Taková skrytá reklama, protože jako já fakt chci Philips! :-D (chcu..*)
V kontrastu s touhle korporací, byl jsme taky nalákán na pohovor do společnosti Partners, což jsou finanční poradci, ale samozřejmě jiní než OVB. První pohovor mě moc nebavil, ale kluk trochu překvapil a řekl jsem si, proč se nedozvědět víc. Šel jsem tedy na ostrej pohovor, ale nezapomněl jsem dát najevo, že jsou mi u prdele tim, že jsem přišel o 10 min pozdějc. Pak mě to trochu žralo, protože ten druhej kluk byl fakt v pohodě a profesionální sympaťák. Předstíral, že je můj kámoš líp, než půlka mýho facebooku. :-) Ukázal mi kariérní plán a chvíli to vypadalo dobře, ale když opadl jeho dojem, viděl jsem to mezi řádky. Respektive není moc co vidět, on to defakto řekl, ale v tu chvíli to považujete za přednost. Takže, je mi to líto, nebude ze mě manager. A nebudu brát 50tis, nebudu mít svuj tým a nebudu nikoho nutit do nových a skvělých finančních produktů. Jestli jim to opravdu jde tak, jak říkali, pak jim to závidím, ale dobře mi tak, tenhle motor, že jen o pár let starší kluci než jsem já nemusí řešit každý kilo, mi jen prospěje.
Další věc, která mě nabijí, jsou hodiny angličtiny. Nezažil jsem v životě lepšího pedagoga než je moje Michelle. I když se scházíme po šestý večer a ona je tak strašně vytížená, má tolik energie, že vždycky přetáhneme vyhrazenej čas a odcházím úplně obnovenej. Až mě trochu mrzí, že holky co tam semnou jsou, se tolik nechtěj svést na tý vlně aktivity a někdy to trochu zamrzá a já to nechci pořád táhnout dopředu, protože pohoda v kolektivu je pro mě docela důležitá, nechci bejt za aktivního debila, protože vim, že ony mě původně nechtěly a hlavně.. se taky občas seknu a to je lepší mlčet :-) Ale je to neuvěřitelný, jak by učení mohlo bejt snadný, kdyby to ty učitelky opravdu uměly. Stejně jako po prvnim Philips školení jsem vůbec netušil, jak si to všechno zapamatuju a dneska už je mi to vcelku jasný (když jsme na to museli psát test :-) ) tak i ona to do nás dostane, aniž bysme to tušili - opakování. Není naší povinností se učit, její povinností je naučit, a to je prostě super super super. A náhoda je, že v ponděli jsme byli u jejího bývalýho spolupracovníka, který pověsil coursebook na hřebík a otevřel si bar. A taky to dělá jinak, než je na český poměry zvyklý. Rozhodně se podívejte na www.dirtydogbar.cz a na popisy těch drinků. Ale když tam pujdete, vyberte si nějakej. V rozverné náladě jsme mu řekli, surprise us! a pak jsme z toho byli docela dlouho překvapení. Já do druýho dne určitě. Myslim, že vzhledem k narvanýmu baru nás regulerně chtěl odstřelit, ale bylo to tak silný, jako moje poměry na silvestra. :-)
A posledním důležitým dílem je počasí. Je to venku strašně divný. Možná vzpomínky na minulej rok, ale vlastně ne, každý jaro je takový. Když se povede abnormálně teplej den a bylo mi horko v mikině na motorce. Je dlouho vidět a je krásně, ale to vám psát nemusím, to víte sami.
Jsem nabitej na 100% a tak mám strašně energie něco změnit, nutkání se do něčeho pustit, pracovat na sobě. Vše díky tomu klidu, o kterým jsem psal minule, ale tohle je další fáze, která by bez něj samozřejmě nešla, ale momentálně mám vlastně dobrej pocit z toho, že jsem dva dny nehrál fifu nebo neviděl seriál. Že nestíhám, vstávám brzo a mám školu narvanou defakto jen do pondělí a úterý. Ale taky z toho, že něco tvořím, že můžu mít výsledky. Jen nemám čas na Kláru. :-( Zítra mi budou volat z další práce. Koupím si diář a budu si psát úkoly. Možná mě ta brigáda zase vybije a úkoly do školy umoří, ale když mě teď nezastaví ani rozbitá myčka na Palmovce, což je pro 4 kluky na žebříčku hned na druhým místě po výpadku internetu, tak už něco vydržím. To dospívání je fakt zajímavý. Celej život je, fascinuje mě prostě každej den. Možná jsem blázen jak pozoruju lidi a okolí, ale to je moje víra, víra v život. Já jsem svůj bůh (to zní blbě). Jen mě to baví, jako nejlepší hra nebo jídlo.
A zítra play-off Motor proti Vítkovicím. Nemohli jsme si s Klárou vybrat hůř, ale logickým argumentem na kolika zápasech Vítkovic kdy byla, to vyhrál Motor. ŽE? :-) Každopádně budu tam, bílé peklo a chci vidět výhru, když v pátek budu "fandit" v dresu firmy na prodejně.
Protože v pátek ráno začnu prodávat. A já to prodám! Ty chlápci dneska nám ukázali, jak se to nádnerně dá okecat (komunikovat!) a normálně ve mě zapálili ten plamínek toho, že já fakt chci bejt dobrej prodavač. Když už nemůžu řídit sanitku. :-) Smějte se, life's good. (haha :-) )
Komentáře
Okomentovat