Fallen

Velice oceňuju profesionální postup administrátorů blog.cz při provádění změn. Dovolte mi abych se tedy alespoň jménem svým omluvil za to, že pár dní nefungují komentáře ani YT videa. Je mi jasný, že nemožnost přidat svůj pohled k mým článkům, tak jak jste běžně zvyklí, je frustrující. Ty nefungující hvězdičky ještě přežiju. Ale pokud vím, že přes víkend na práci ani nehrábnu, tak si to v pátek nerozkopám, že. Jestli mi někdo zkusí argumentovat tím, že je to tu zdarma a že můžu být rád za to málo, pak je to stejná logika, jako by přes víkend nešla Prima a všechno bylo OK. Blog z principu nemůže být placená služba a to, že tu můžu psát není žádná libovůle, nýbrž obchod, ve kterém my hrajeme tu nejpodstatnější roli. Proto nechápu, proč na to tak serou. Nevím, jak dlouho editorské prostředí vypadá tak dlouho jak vypadá, ale za tu dobu co píšu se tu nezměnilo snad vůbec nic, o hlavní stránce nemluvím. Zavedení hvězdiček fakt neberu jako nějaký krok kupředu. Mám pocit, že ti co tu vedou nik

Vyletěly divé kachny, hore nad Radhoštěm, posílám ti pozdravení, po nebeské poště. Posílám ti psaní, přes veliké moře, že by srdce letět chtělo, ale však nemože . ( je supr, že jsou zas nějaký úpravy blogu, ale že odpálí fungování všech dosavadních YT videí, to trochu přetáhli. Hvězdičky vem čert, ale kdyby aspoň místo tabulek šel dát obrázek odkazem...)

Strašně dlouho jsem nebyl nikde "na prázdninách". Voní to dětsvím a týdny u babiček. Dnešní ježdění na "dovolenou" už nemá takový kouzlo, jako by to byla ukázka toho, co si můžu "dovolit". Každopádně, čím víc nad 10 dny strávenými ve Valmezu u Kláry přemýšlím, tím jednodušší to vlastně je. Ne, tentokrát to nebude den_po_dni cestopis, ale snaha zachytit dojmy a atmosféru těch dnů, lidí, domu - rodiny. Nedávno jsem viděl jedno video, kde když domorodci vychovanému uprostřed džungle cestovatel ukázal zrcátko, nebožák vlastně vůbec nechápal a bál se toho obrazu. Vždycky si žijem ty svoje životy na základě toho, co jsme zažili a co si tak myslíme, že je normální. A já mám pocit, že jsem právě takovýho svoje zrcátko našel tam v Beskydech. Nechci tu rozebírat svoji rodinu, ale kdo to tu čte dýl, tak si možná mohl všimnout tu větších a menších náznaků. Možná to ze mě dokonce kříčí - to nevím. S kým jsem se o tom nechtěl bavit jsem musel a s kým jsem chtěl, těch se

Ne že bych se chtěl nějak jako moc chlubit nebo na něco poukazovat, ale rád bych tu poskytl návod pro mladé začínající uchazečky o partnerství s klukem snů jako jsem já. Možná vám to, co budu psát, milé čtenářky, přijde samozřejmé a pak gratuluji - jste evidentně holka z Moravy. :-D Pro ostatní je tu šance chytit se za nos a nebo poučit se, jak na muže. Vzhledem k tomu, že nemáme moc erotogenních bodů, měly byste mít v záloze i pár podobných triků. Takže - strávili jsme spolu týden u nás a dva týdny v Praze, kde jsme vydělávali na prázdniny. Vlastně na samym konci existence Palmovky jsme tam konečně zažili něco, co nám rok nebylo dopřáno - čisto, klid a soukromí :-). Nebýt toho, že jsem byl v práci vždycky aspoň 10 hodin, možná bysme si to i užili :-D. Vše začalo vystěhováním, který bylo pro mě osobně takový tragikomický - byli jsme zase kluci spolu, byla prdel, ale byla tam ta pachuť konce.. Ale možná že to tak beru jen já, protože já nevím co semnou bude. Tak jak budu bydlet teď bydl

Bych i napsal, ale za poslední 2 hodiny mi notebook ukázal modrou smrt, pak přestal jít qip, excel a nejde mi aktualizovat stav na fejsbíčku, takže z tady tý stránky pujdu taky rychle pryč. Dám si Mňágu a Čechomora a asi i Rok Ďábla, protože jsem to viděl jako malej a to je ještě horší než s Malym princem. Ale asi usnu. Tak to je všechno milé děti. Pokračování příště. Yes I do.