Sečteno podtrženo
Ne že bych se chtěl nějak jako moc chlubit nebo na něco poukazovat, ale rád bych tu poskytl návod pro mladé začínající uchazečky o partnerství s klukem snů jako jsem já. Možná vám to, co budu psát, milé čtenářky, přijde samozřejmé a pak gratuluji - jste evidentně holka z Moravy. :-D Pro ostatní je tu šance chytit se za nos a nebo poučit se, jak na muže. Vzhledem k tomu, že nemáme moc erotogenních bodů, měly byste mít v záloze i pár podobných triků.
Takže - strávili jsme spolu týden u nás a dva týdny v Praze, kde jsme vydělávali na prázdniny. Vlastně na samym konci existence Palmovky jsme tam konečně zažili něco, co nám rok nebylo dopřáno - čisto, klid a soukromí :-). Nebýt toho, že jsem byl v práci vždycky aspoň 10 hodin, možná bysme si to i užili :-D.
Vše začalo vystěhováním, který bylo pro mě osobně takový tragikomický - byli jsme zase kluci spolu, byla prdel, ale byla tam ta pachuť konce.. Ale možná že to tak beru jen já, protože já nevím co semnou bude. Tak jak budu bydlet teď bydlet nechci, ale jsou určité věci v pohybu, na který jsem vsadil. Když to vyjde, bude to jackpot jako prase, když ne, půjdu zas o dům dál. Každopádně i když byt byl vyklizenej za pár hodin, nedá s říct, že byl uklizenej za pár hodin. Klára umyly koupelnu a část kuchyně, i když vůbec nemusela, jako nejmenovaná přítelkyně spolubydlícího, která se na nás, stejně jako on - vysrala úplně a ještě se pak vysmívala že to je toho setřít dvířka v kuchyni. Kdo neví - nepochopí, ale jen ty dvířka trvaly přes hodinu :-)
Pak týden u nás - upekla mi Míša řezy, když jsem řek že na ně mám chuť, udělala výborný palačinky a pak vynikající kuřecí s kari a sýrovou omáčkou. Navíc mezitím vždycky po sobě uklidila, donutila mě uklidit i náš pokoj, zvládala návštěvy babičky v nemocnici, i když to muselo být sakra těžký, předváděla se na požádání s Coudym, vydržela semnou fakt krutej výšlap na ten Boubín bez jedinýho slůvka a po cestě zpátky mě tak sundala svoji improvizací (hráli jsme Partičku), že jsem už na to neuměl nic říct. :-) Nevadilo ji, že jsem lítal v autě jako prase, že jsme na koupání měli 15 minut a i tak stačila zastavit život na celý pláži jen tím že si sundala tričko :-). Mrzla semnou ve Volarech na trati a vypadala, že ji to baví, pomáhala mi kurtovat motorku na káře a udržela jí úplně celou, i když už skoro spadla. No a hlavně - byli jsme u morfa na docela velký grilovačce, taková zahřívačka na Chorvatsko a dokázala se normálně bavit s holkama, holky s ní, holky s ní pily, měla nádherný šatičky, takže s přibývajícím alkoholem se její přednosti staly hlavním bodem večera, a to i pro holky, a já jen stál bokem, užíval si to a říkal si To je moje holka :-) (a jedl jsem rohlík s francouzským dresinkem extra odporným způsobem, ale to sem nepatří :-D). Ale to lepší mělo teprve přijít.
První týden v Praze jsem chodil do práce i přes svátky, a tak moje milá měla dost volna. Nevyužila ho k tomu, aby si zaslouženě odpočinula po celém roce, ale první den udělala luxusní vepřevé steaky se sýrem, šunkou a vajíčkem, což mě uchvátilo a říkal jsem si Jo, to je moje holka! Druhej den jsem byl po práci dost sedřenej (svojí pracovní dvoutýdenní etapě asi věnuju vlastní článek), ale vše zůstalo na prahu bytu. Má milá doklidila za morfa kuchyň, lednici a wc, udělala pudinky a naprosto peckovní kuřecí se zeleninovou omáčkou a rýží tak jak ji mám rád. Mezitím samozřejmě taky nakoupila věci na snídaně, zubní pastu, toaleťák a prostě z totálně vyklizenýho holobytu kde si ani neni kam sednout, udělala domov. A vím, že uvařila ještě něco moc dobrýho, ale už nevím co, důležitý je taky zmínit, že jak bylo horko, tak mě pokaždé v lednici vítalo studené pivo :-) A to se s ním tahala až z Florence! :-) Nesmím taky zapomenenout na průběžné udržování pořádku, protože Palmovka se chystala na první návštěvy a focení realitek, což zvládla taky dokonale, narozdíl od nejmenovaného výše již zmíněnýho spolubydlícího, kterej mi na rychlou sms, kterou jsem v práci psal ve strachu že mě uvidí šéf s mobilem a ve stresu ze zařizování prohlídek, úklidu, atd, prostě napsal jsem "budeš dnes nebo zítra v praze?" načež se mi dostalo odpovědi "že bys nejdřív napsal čau?". Je hrozný když ve svym kámošovi čímdál víc vidíte rukopis jeho holky :-D Já se nedám zlomit :-)
Stejně tak to šlo i tenhle týden, ale to jsme chodili do práce oba, takže jsem nic neočekával. Když jsem se vracel po horkym dni u lopaty domu, měl jsem chuť na něco lehkýho.. přijdu domu a tam luxusní těstovinový salát a ne jen nějaká jedna nebo dvě porcičky ale celá mísa, abych si mohl vzít i do práce. K tomu čerstvý pudink, samozřejmě :-)
A do toho pokojně chápe moje jedináčkovský výlevy, stará se o mě, je tak strašně skromná a má mě ráda.
Pokud se vám zdá, že zas tak tolik toho nebylo, pak mi asi stačí málo, protože i tohle mi přijde jako hodně. Jsou to každodenní maličkosti a já stále zírám co všechno jde a může fungovat. Nebudu říkat, že lituju toho s kým a jak jsem byl před dvěma lety, protože na to je třeba zase koukat jiným úhlem, ale taaaak strašně děkuju, že jsem potkal právě Kláru, že byla tak neskutečně trpělivá a zvládla si mě vyléčit ze všeho a že mi dává velkou pohodu. A i když jsem bez ní v PT ne bezrukej, ale tak trochu bez půlky mozku, to když piju a někdo má po půlnoci tendence řešit tuhle problematiku (ano, asi po dvou letech já nejsem ten, kdo s tímhle má potřebu začínat :-D) a trochu moc kecám a trochu moc si hraju na frajera a v Praze se stále otáčim za každou sukní, tak právě v těhle dvou třech týdnech jsem si uvědomil, že mám strach. Že se ta váha překlopila na její stranu, úplně mi to vzalo vítr z plachet - něco co jsem nikdy neznal (ale měl). Uvědomění si jejích možnosti a mých, najednou vidím, kolika klukům se líbí a kolik lidí se po ní otočí když spolu jdeme. Ze sebevědomýho světaznalýho sobečka, kterej před rokem nalákal nezkušené kůzlatko do pražského velkoměsta, který si užíval svou slávu a obdiv, je najednou obyčejnej kluk vedle skvělý holky. Do toho má v práci toho Jonáše, nepřijde ji to jako TOP5 nejhorších jmen, celej den se tam smějou a navíc "se teď začal chovat divně". Takže dost žárlim na něj, trochu to ve mě probudilo starou touhu po tom se taky někomu líbit ale nic s nim nemít a trochu jsem si uvědomil, že už to dlouho nepůjde jen za muj hezkej úsměv, ale že se budu muset začít trochu snažit.
A tak jsem šel a nechal trojku za hadry na Harfě a už je zase vše v nejlepším pořádku. V bílejch botičkách a fialovym tričku o kterym máma řekla nejdřív jestli mi neni malý a pak jestli neni dámský prostě němůžu mít malý ego!
Mějte se, užívejte prázdnin. Já jedu na týden+ na Moravu a hodlám si to teda užít. Strašně se těšim. :-)
edit: Zapečený brambory! Jak jsem na ně mohl zapomenout! I zapekácí mísu si koupila a na cibulce a tak VÝBORNÝ, daleko daleko lepší než dělá máma a to je základ úspěchu každého vztahu. :-)
edit2: A taky jsem zapomněl jak krásnej pohled je na ní a na Coudyho, jak je na něj hodná a jak si s ním hraje a když ji omylem roztrhnul moje nejoblíbenější džíny, tak nehla ani brvou a jedinej kdo byl naštvanej jsem byl já. A i když je to "jen" pes, já dobře vidím, která kategorie z těch maminek co chodí do dinoparku Klára nikdy nebude. Takovej ten typ co tam ani nejde, jen je strčí dovnitř a řekne v lepším případě "nepospíchejte", v horším "a buďte tu dlouho" a na 3cm podpatcích odklape pro hadříky. Nebo ty neurotičky, který seřvou dítě, že spadne na schodech (který jsou tam fakt extra blbý, nebo že jim šlápnou na nohu, že se pokecaj zmrzlinou, atd....) Prostě když ji vidím, jsem strašně rád že nějaký děti ( i kdyby klidně s Jonášem :-P) budou mít normální hezký dětsví a fajn mámu.
Komentáře
Okomentovat