Fallen

Žár u Vacova je fajnová trať a už teď vim, že ji fakt mám nejradši ze všech, i když jsem na jiný nejezdil. No a včerejší závod Šumavskýho poháru ji definitivně zpřístupnil pro trénink. Navíc s účastí více známejch xichtů nežli nedávno v Nihoškách. Podřadně a potupně, v zájmu kvalitního výsledku, jelikož jsem fotil "na objednávku" pro kámoše, jsem přešel z plně manuálního režimu na prioritu času. Na fotkách je to znát a % odpadu je menší. Bohužel, je ta trať poněkud méně fotogenická (to znamená snadná a proto mě baví?) nebo jsem měl slabší chvilku a nebo prostě to slunce a prach do toho a tak vůbec z toho není žádná bestofka. Takže jen takhle ať to tu nění samý písmo a více zde pokud by snad někdo toužil po 200 fotkách motorek v prachu. Galerie tady

Moje dnešní TOP číslo je 187. Kdo uhodne co číslo označuje, má u mě pivo/kofolu :-) Jinak jsem začal psát asi 3 články a ani jeden nedošel za první větu, takže dneska prostě víc nic a basta i když by bylo o čem. Nebo právě možná proto bude ráno moudřejší večera.

Ano, jako jedni z posledních, i my jsme dnes dostali možnost psát 4 hodiny zdarma a na známky. Proto nečekejte žádný dlouhý report, psal jsem na téma přátelství, láska a rodina a popsal jsem celkem čtyři A4. Tady se můžete podívat jak to vypadalo:

Úžasný konverzační téma, fakt. Není den abych na ulici nepotkal známého, který si tak nějak spočte, že už jsem na tý škole nějak dlouho nebo že od revoluce je to 19 let a se škodolibou radostí se mě zeptá. Pak ještě následují otázky na VŠ, který jsou taky skvělý. Už jsem místo práv radší začal říkat ekonomku, to je takový neutrální a tam mě aspoň vemou. Nicméně bych rád veřejnost požádal ať se mě na to neptá. Já taky starý lidi nestresuju otázkama Tak co pohřeb a neptám se jich jakou by rádi rakev, nechodím se ptát na onkologii na oblíbené šampony a neptám se tlustejch ženskejch kdy maj termín!

V sobotu jsem na odpoledne zavítal na krajskej přebor v motokrosu do nedalekých Nihošovic u Volyně. Cesta autem byla nudná, protože teďka momentálně otáčim každou korunu jak socka, takže neutrál to jistil. Vyplatilo se a na výpary jsem dojel i domu. Vstup do areálu jsem si okořenil asi km zacházkou polem nepolem potok netok, protože 50Kč za vstup bylo nad moje možnosti, neboť o poslední prachy mě skásla paní v Coopu, a to jsem ji ještě trapně prosil ať mi odpustí korunu, o kterou se lišilo její skore s mým. Nicméně teda na trati mi Kuba Hajpr H273, i když se sám závodu neúčastnil, půjčil jeho zrcadlovku. Bylo to krásný zase držet v rukou pořádný tělo a objektiv, všechno na svým místě a všechno připravený plnit mé rozkazy. (Manuální režim, bo nejsem žádnej školáček). Foťák tedy svědomitě plnil moje představy o expozici, čímž sem dokázal čtvrtinu fotek poslat do kategorie odpad. Zbylé 2/4 jsem domrvil nezávisle na foťáku výběrem místa a momentu, tudíž zbývá s přivřenýma očima jedna čtvrt

Co víc říct. Premiéra mě zastihne snad čerstvě odmaturovaného, bude to krásný zakončení mýho dosavadního života. Po roce snad si zase zajdu do pořádnýho multiplexu a vychutnám si nachos, colu a dolby. Protože terminátor je prostě terminátor. První díl pro mě znamenal snad jednu z prvních povolenek dívat se pozdě večer na televizi. To vzrušení, ten strach a hrůza, když si nad umyvadlem vydloubnul oko... ta scéna mě dlouho provázela. Druhý díl, základka, éra VHS kazet. Viděl jsem ho snad 50x. A pokaždý jsem nakonci brečel, když zajíždí do tý lávy. A pak zvedne ten palec. To byl prostě film mýho mládí, znal jsem ho nazpamět, dokonce jsem v něm i našel jednu očividnou chybu. Třetí díl se mi líbil, ale neohromil. A teď příchází díl 4., bez Arniho, zato s Batmanem :-) Trailer mluví za vše. Nádhera. A ta hudba!

Již nelze dále odkládat, již nejsou výmluvy, nastal čas zúčtování. Asi si musím vždy svůj cíl nějak materiálně představit, což se mi v sobotu podařilo. Mám svůj cíl a je na čase pro něj něco dělat. Stroj se dal do pohybu a SNAD se nezastaví dokonce května. Ano, začínám se učit. Na rozcvičení jsem si vzal češtinu, středně těžkého soupeře, který prověří mé schopnosti. Pak bych si asi vzal nejnáročnější sousto, matiku. Nevím, proč jsem měl ten debilní nápad z ní maturovat, snad jsem byl ovlivněn jedním světlým rokem, snad na mě dolehl stín mého otce, absoloventa ČVUT a nebo mě prostě tenkrát nic blbějšího nenapadlo. Takže je to tam a teď se s tím musím nějak poprat. Nebude to snadný, ale s trochou štěstí by se to dalo. No a ajinu a zsv jistí svaťák :-) Takže vše je naplánováno, symbol úspěchu je v mé fantazii jasne vykreslen a snad se mi podaří z volného klusu přejít do studentského sprintu, abych cílovou rovinku proběhl v dobrém čase. Držte mi palce. Nechť mě síla provází.

..až naprší, jo? Prostě je teď moc hezky na to, abych seděl doma a psal. Tak buďte venku. Jezděte na kole třeba.

Co byste milé děti chtěly slyšet? Můžu mluvit třeba o tom, že se mi nelíbí nový facelift blogu.cz, konkrétně ty čísla a ty komentáře už vůbec. Mohl bych se vymlouvat, že mi to vzalo náladu psát, ale není to tak. Nebo jestli chcete slyšet o tom, že za 6 týdnů maturuju a min. dva předměty vůbec netuším, tak o tom bych taky mohl. O tom, jak prostě nevím, jak, kdy a jestli pochopím matiku. Ale já moc o škole psát nechci, natož si na ní stěžovat, non plus ultra o prázdninách. Takže o tom asi ne. Jedna z dalších možností je podělit se s vámi o mé včerejší řidičské zážitky. Konkrétně bych se mohl zeptat woodoo jestli to byla zrovna její jízda, kterou jsem možná trochu nejapně vyšperkoval předjížděním v zatáčce u přehrady. Snad pan instruktor neměl řeči a kvitoval moje omluvné zablikání. Nebo bych vám mohl říkat, že nejhorší řidiči jsou ti pomalí. Člověk to musí předjíždět a tím pádem se stává nebezpečným :-) Ne, vážně, 90ku beru, ale 70 mimo obec mě prostě dokáže vyvařit krev, zvlášť když jse

Tak to asi netřeba slov, ne? Prostě jen seďte, volume doprava a buďte tam s nima na podiu.

Nebudu tu teď z různých úhlů pohledu rozebírat jestli se hodím na to nebo na tohle a jestli to všechno vlastně není jen nátlak okolí. Jedna věc ale je jistá, že pujdu dál na VŠ. Tím bohužel s nějvětší pravděpodobností hasnou moje dvě vysněná zaměstnání. Prostě práce, která by mě bavila. Pro mnohé sen a já se ho dobrovolně vzdávám? Taky se trochu bojím, že nakonec, až dosáhnu vrcholu, za kterým jsem 10 let šel, to nebude ono. Protože tak to někdy v životě je. Vlastně docela často. Je skoro až zarážející, jak maličkosti dokážou člověka potěšit a překvapit a velký věci těžce zůstat za očekáváním. Jedna velká ironie života. Mohl bych to nazvat syndrom 25.12... :-) Čím bych chtěl teda být? Tak první věc je kuchařem. Vždycky jsem to chtěl a doma mi to nedovolili. Cítím to jako největší křivdu svýho života :-D Sice mám asi jen takovou letmou romantickou představu toho jaký to je, ale prostě závidím všem kuchařům v aspoň trochu slušných restauracích. Asi mě fascinuje ta ležerní elegance, ale p