Fallen

Ahoj všichni čtenáři fallenova blogu! Rozhodla jsem se zrealizovat unikátní projekt, který se jsem pojmenovala "Poznej svého bloggera". xD Ne, neděste se, nejde o nic perverzního. Jde o to, že vy všichni čtete fallenův blog. Ale je to on, kdo určuje co o něm budete vědět a co ne. A to je špatně. Proto jsem tu já, fallenova přítelkyně! Chtěla jsem se přihlásit na svůj blog (http://marhel.blog.cz , kdyby to někoho zajímalo) a napsat něco v tom smyslu, že už začal poslední prázdninový den, a najednou, co nevidím, automaticky mě to přihlásilo na fallena! opravdu, sama jsem v tom nevinně! Takže teď vám můžu říct něco, nad čím on nemá kontrolu. Muhuhahaha xD třeba to, že spí. Ano, usnul vedle mě. Jako mimino. Nebudu se rozplývat nad tím jak spí, to by k jeho image drsného motorkáře, který všemu rozumí, moc nepasovalo (teď jsem si podepsala rozsudek smrti... no ale snad si tohohle nenápdného článku nevšimne). Spíš vám řeknu, že... no prostě, chci vám říct... Pokračování příště xD Ta

Prý je nás takových docela dost. Mužů. Barvoslepých. A tím nemyslím, že každej normální chlap správně NEMÁ vědět jaká barva je okrově meruňková s lila nádechem. Odborně se to nazývá porucha barvocitu a já jsem hrdým nositelem této deviace. Výhody to nemá veskrze žádné, kromě toho, že okolí, seznámené s mým problémem, naprosto rezignuje na jakékoli dotazy spojené s barvou. A třeba zařizovat pokoj, nebo vybírat kravatu, to je nuda i pro barvocitlivé. Pak přichází několik úskalí. Třeba rutinní prohlídka pro získání řidičského průkazu se může zvrhnout v děsivou frašku, kdy vám lékař naprosto vážně ukazuje červenou a zelenou fixu a ptá se vás, která je která, opakovaně a zkouší různé triky jako dvě zelené a žádná červená, červená a kousek zelené atp. Další nepříjemnou věcí je nákup oblečení a jeho následné užívání. Byl jsem svou pečlivou maminkou poučen a snad mi jsou nějaké zásady vštípené, nicméně k čemu teorie, když já to nepoznám. Zejména nepříjemné jsou barevné rozdíly u ponožek, a to

Kdyby se mě teď někdo zeptal, jak se mám, tak bych řekl dobře. Protože to se tak říká. Pravda je taková, že sám nevim. Když se s nadhledem podívám na některé situace posledního týdne, byla to doslova přestřelka super momentů a naopak záseků, nad kterými zůstává rozum stát. Do toho mi navíc stále hlasitěji tikají v hlavě hodiny odpočítavající definitivní odchod. Jako né smrt, ale Prahu. Jelikož se za pár týdnů budu ptát, co jsem sakra celý ty tři měsíce dělal, tak aspoň pár bodů si tu musím zachytit, než upadnou v zapomění. Cyklovíkend, který jsem lehce nastínil v minulém článku, mě na začátku týdne lehce poznamenal v podobě slabší teploty a bolení v krku. Já osobně si myslím, že to byla angína, ale mě nikdo nevěří, stejně jako když jsem si na motorce určitě musel zlomit žebro. Naštěstí vše zmizelo rychle jako přišlo a nebylo nutné se líbat v rouškách. V úterý trochu práce, ale nic se nemá přehánět :-) no a ve středu jsem vyrazil do Prahy na další anabázi s hledáním bytu. Při této příle

Vzhledem k událostem min. dnů je více než kdy jindy důležitý si něco naplánovat a zaměstnat se, tudíž slovo dalo slovo a dneska jsme vyrazili na kola ve složení já, máma a připojil se k nám strejda. Zajímací věci se dělý už po cestě autem, kdy auto předemnou jedoucí na mě zákeřně poslalo kamínek štěrku, na což jsem ve 278km/h těžko mohl reagovat a křup a čelní sklo utrpělo tržnou ránu. Vydal jsem se tedy na stíhací jízdu, neboť jestli mě paměť neklame, pokud se to veme z jeho pojistky jeho to nic nestojí a nám to ušetří deset tisíc. Pán ale nerozuměl tomu proč na něj soustavně blikám, takže jsme se hnali dalších pár km až jsem ho úspěšně předjel a vybrzdil. Naštěstí týpek se vším souhlasil za což mu dík. No a pak kolo, že.. Znáte to, pořád se šlape nebo brzdí, kochá, říká ahoj na ostatní, pak se napít, zastavit, protáhnout, šlapat a takhle 46km :-) Viděli jsme spoustu krásných míst a to asi doplnim až budu mit fotky. Co mě ale opět udělalo fakt radost byli ty lidi. Češi konkrétně. Pros

Nebudu se trápit tím, že vám budu říkat jak skvělej to byl pes. Kdo ví, jaké to je, ten rozumí a kdo to nikdo nezažil, ten ať je rád. Cedrik statečné srdce žil krátce, ale naplno. Díky za všechno kamaráde...

Kdo mě zná, ví, že co se týče prachů a vyčůranosti, tak si umím poradit. Nemám ani tak požitek v hromadění mamonu, vlastně naopak snad jediná věc, která mě kdy opustila dřív něž peníze po výplatě, byl ten proklatý dort, který jsem zapil dvěma pivy. Nestává se mi navíc často, abych litoval cizích peněz. Možná za to mohlo druhé shlédnutí filmu Gran Torino, možná se mi jen líbí pan manažer v prachatické pobočce Generalli, ale rozhodnul jsem se pro krok velice neobyčejný. V průběhu úžasné dovolené v Řecku nám byli delegátem CK nabídnuty služby smluvního doktora, které jsou zdarma. Jako správný Čech jsem si tedy řekl, že nebudu plácat domácí fenistil a nechám si předepsat (no, říkám SI, ale ono to bylo trochu jinak: Nejen že moje přítelkyně je atraktivní pro mě, ale aby toho nebylo málo, tak i pro korfácké komáry. Inu zželelo se mi jak jí samotné nebohé svědící, tak i žárlil jsem na komáry, neboť činnost, kterou na ní prováděli, mě urážela. Takže celá tahle story se sice týká mého cestovníh

První vybranou várku najdete tady, ještě plánuju menší rajčátko kde bude i něco z přírody a památek :-) link

Vždycky to byla moje srdcovka víc než bahno, ale pořád na to nějak nebyl vhodný čas. Dneska jsem si ale už řekl, že jestli ne teď tak nikdy a započal přestavbu Suzuki na silniční variantu. Letní kola jsem k tomu dostal už při koupi, ale rozhodnul jsem se použít jen přední. Zadní není o tolik větší a zejména kvůli řetězu a rozetě se nevyplatí dávat tam malý. Takže jen koupím silniční gumu. Bude takovej kočkopes (dráty vs. loukoť), ale já věřím, že to bude fungovat. Dneska jsem tam teda hodil to kolo a našel správný vymezovací podložky, nastavil třmen brzdy a vyměnil blatník za SM verzi. Bohužel tam něco pořád drhne, takže to co nejdřív musím zase celý rozdělat a vymyslet co je kde špatně. Ale už teď to vypadá strašně sexy a já se na to lítání po asfaltě po těch letech zase těším jako blázen. Na bahno času dost na podzim.

Nevím, jestli někdo z vás někdy vybíral dovolenou. A už vůbec si netroufám hádat, jestli někdo vybíral dovolenou pro dvě něžná pohlaví. Nicméně věřte, že pokud na vás někdy tahle věršinou ženská úloha padne, pravděpodobnost, že vyberete dobře, je asi jako že padne nula na ruletě. Stává se to, ale je to hazard. Má slova nechť stvrdí následující článek :-) A proto se až nadosmrti bude můj prostý mužský mozek divit, že ono to Řecko všechno klaplo. Asi každý přípravy, ať už je to vernisáž, motokrosový závod, nebo aupair (povšimněte si prosím nenápadné personifikace čtenářstva)vyžadují mnoho úsilí a nikdo nikdy nevěří, že se vše podaří na stoprocent. Tedy, nikdo racionálně uvažující. Všude kolem totiž poletují neznámé "x" snažící se nabourat náš ideální program. Ale já měl, jako už poněkolikáté v životě, v žilách elixír štěstí, takže pokud jsem si nepřivez nějakou nemoc s delší inkubační dobou, opravdu všechno vyšlo.Samozřejmě obrovskou roli sehráli lidé, se kterým jsem měl tu čes