Dnešek ve stručnosti

Vzhledem k událostem min. dnů je více než kdy jindy důležitý si něco naplánovat a zaměstnat se, tudíž slovo dalo slovo a dneska jsme vyrazili na kola ve složení já, máma a připojil se k nám strejda.

Zajímací věci se dělý už po cestě autem, kdy auto předemnou jedoucí na mě zákeřně poslalo kamínek štěrku, na což jsem ve 278km/h těžko mohl reagovat a křup a čelní sklo utrpělo tržnou ránu. Vydal jsem se tedy na stíhací jízdu, neboť jestli mě paměť neklame, pokud se to veme z jeho pojistky jeho to nic nestojí a nám to ušetří deset tisíc. Pán ale nerozuměl tomu proč na něj soustavně blikám, takže jsme se hnali dalších pár km až jsem ho úspěšně předjel a vybrzdil.

Naštěstí týpek se vším souhlasil za což mu dík.

No a pak kolo, že.. Znáte to, pořád se šlape nebo brzdí, kochá, říká ahoj na ostatní, pak se napít, zastavit, protáhnout, šlapat a takhle 46km :-) Viděli jsme spoustu krásných míst a to asi doplnim až budu mit fotky.

Co mě ale opět udělalo fakt radost byli ty lidi. Češi konkrétně. Prostě nejsme národ peciválů jak by se na první pohled mohlo zdát, ale celá šumava byla mraveništěm cyklistů a turistů, parkoviště plný, prostě nádhera. Je teda fakt, že pár lidí bylo takový ty pozéři, který pak budou celej rok říkat jak do Chorvatska umí jet každej, ale oni byli na Š U M A V Ě.. a přitom akorát hulej, funí, hekaj a jsou nervní tak na sebe řvou. Oproti tomu je ale naštěstí větší skupinka sporťáků, kteří nejenže mají radost z toho, že se někam podívaj, ale mají i radost z fyzický námahy samotný. Ti nesednou na kolo poprvý o sprnový dovolený, ale začínají pozvolna od jara. A na těch lidech je to prostě znát, úsměvy, legrace, svěží pohoda. A úplně nejlepší je když maj s sebou děti, protože to je prostě dobrej příklad a když to ty děti od malička uvidí jako normální, tak to snadno přijmou za své. Já balancuju tak mezi, rodiče mě k tomu nevedli, ale spáry strejdy čistého sporťáka mě snad zachytily dostatečně brzo na to, abych si uvědomil, která cesta je ta lepší.

Na závěr, neboť mi trochu zbylo sil tím, že tempo nebylo pro mě úplně štvavé díky ohledům na mámu, jsme se strejdou rozjeli vláček a svištěli si to po rovince rychlostí poměrně nezvyklou. Myslím, že jsem překvapil jak jeho tak hlavně sebe a udržel to pěkných pár kilometrů, doprovázen bušícími spánky a popraskávajícími plicními sklípky.

Na oplátku mě pak překvapilo moje tělo, když mi doma teploměr ukázal 37,5. Asi ten závěr byl trochu přes limit. :-)

Svalovka nesvalovka, vydal jsem se sám samotinký do nočního města s plánem zajít si poleschnout dobrou muziku. Nevím, kde se stala chyba, jestli někde něco dávaj zadarmo nebo co, ale bylo nás tam ze začátku 10 a ve špičce asi 30. V sále pro 700 lidí. Musel jsem se hodně obrnit individualismem abych ustál tu pozornost, které se mi dočkalo. Snad jsem v lidech nebudil příliš velkou lítost, zas tak sám na tom světě snad nejsem. Jen mi angína a Madonna kazí sociílní síť :-)