Zásada enumerativnosti právních pretenzí

(omlouvám se všem studentům, které sem přivedl google po zadání toho pojmu, ale zde nebude vysvětlen)

3.2. mám státnice, kdyby to ještě někdo na týhle planetě nevěděl. Jo, státnice ve druháku. 

Ještě mi někdo někdo řekne, jak jsou práva pohoda, zaslechnu jedinej povzdech na maturitu a asi mi praskne cévka. 

Místama se učim nejvíc ve svym životě a pořád je to málo, a to nemyslím jako tak hystericky málo a pak za 1, myslim to naprosto objektivně málo. Je to blbý. Po 15 letech v edukativním procesu se učím, jak se učit. Na druhej pokus se z toho snad po-učím. 

Každopádně, došlo mi pár věcí. Za prvý, jestli někdy tu školu dodělám, tak na to budu hrdej. VŠ pro mě byla vždycky samozřejmostí, rodiče vzdělanci, můj gympl s vyznamenáním, navíc představa nekonečnejch mejdanů a zejména vize nevázaných dobrodružství jako z college porna. 

A tak tu jsem a prodlužuju si mládí - nejsem finančně soběstačnej, takže nebýt toho, že moje babičky nesvítí, netopí a jezdí na kole přes město v mrazech kvůli 2Kč na másle, aby mi mohli pak dát nějakou tu pětistovku na přilepšenou, nebejt toho, že moje máma si bere za rukojmí ty nebohý miminka, tak bych byl úplně jalovej, bez motorky, foťáku, atd. Prodlužuju si mládí tim, že se stresuju kterej akademickej profesor vytrženej ze života mi bude chtít dokázat, jaká jsem nula. Dva měsíce jsem nebyl v hospodě. Ještě že zimu nesnášim a zkoušky mi tak pomáhaj ji vždycky líp přežít, ale i tak bych věděl kam se podívat, co dělat.  Proč to? Zas tak nevěřím v bájné povídačky o příjmech právníků, takže vidina peněz mě zas tak netáhne. Co ale zůstává, je asi ta hrdost, těch pár písmen před jménem, který jsem nikdy moc nechápal, proč si někdo dává na zvonek. Ale už to chápu a respektuju vlastně všechny vysokoškoláky, i ty doktory kulturoizmů a estetology PhD. Není to zadarmo. Je to znamení, že to pan Mgr. Novák nezabalil, že na to intelektuálně a psychicky měl, něco dokázat, zabodnout ten cepín a vyšplhat.. a ne se někde zahrabat v hlíně (...doslova.. xD). A tyhle řádky asi nepíšu pro nikoho jinýho než pro sebe, abych si dodal sílu a sám sebe přesvědčil, že to za to stojí. Že ta zaměstnání mých vrstevníků časem ztratí lesk, který mě teď tak vábí, že pití se přesytí, že oblečení obnosí a práce ztěžkne. A že se váhy překlopí na mojí stranu. 

A vsadím se, že tak jako já se teď směju maturantům, pracující se teď smějou mně. No, takovej je život, však jsem to psal, že ke každému názoru patří i rok jeho vydání. Já to beru. Jen jsem chtěl vypustit páru. Přežiju tohle a pak bude zase 3 měsíce havaje. Hip hip.