Rok 2009 2
Zatímco první poločas byl hurikán novejch událostí, zážitků, problémů a šťastných okamžiků, druhá půlka byla spíš ve znamení stabilizace, uklidnění a zapouštění kořenů. Postupně jsem se zabydloval do pražskýho bytu a snažil se zvyknout na to, že nemám svuj vlastní pokoj, že maminka neuklidí, že spolubydlící chrápe když se naleje a taky jsem se snažil usnout, zatímco probíhala oslava narozenin. Jing a jang, takže jsem si aspoň dokázal, že i po 3,5 hodinách spánku dokážu úspěšně napsat zápočet a pochopil jiný souvislosti, možná bych se ani nebál říct, že jsem při nekonečným převalování a vymejšlení nejbolestivějších smrtí pro svoje kamarády našel životní pravdu. O ní možná až dál a nebo taky nikdy, když budu sobec a necham si ji pro sebe. Dál jsem ohromeně navštěvoval akademickou půdu a po půl roce se zatím nedostavila co-já-tu-kua-dělám krize. Asi největší změna je, že ty dámy a pánové, co tam tu lépe a tu hůře performujou, jsou na vrcholu jakýsi pyramidy. Je to jako pít mlíko rovnou od