Rok 2009 1/2

Byl asi nejlepší v mym životě. Díky za něj, sice nevím komu přesně, ale určitě nic nezkazím tím, že zmíním svoji rodinu, přítelkyni, kamarády, učitele (mimo matiky.. :-) ) a taky sebe, protože koneckonců je to můj život a já držim ty otěže. Nebo si to aspoň myslím.

Mám radši sudý čísla. Myslím, že to tak má většina lidí ne? Jsou tak pěkně kulatý, souměrný. Můžete je vzájemně násobit, sčítat, dělit a odečítat a pořád zůstanou hezky svoje. Doufám teda.. Zatímco lichý se vždycky musí spojit, aby za něco stály.

Ale asi začnu uvažovat o změně, protože lichý roky mi nějak klapaj. 89 jsem se narodil, 01 se dostal na gympl, 05 první motorka, 07 první s...auto, 09 první pravá láska, VŠ, facebook :-)... Prostě se dařilo.

---

Rok 2009 můžu rozdělit na dvě úplně odlišný poloviny. Pro obě ale platí, že jsem přesvědčenej, že se vesmír zmenšuje. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že čas běží stále rychleji, každý měsíc má o pár hodin méně než minulý rok, každá hodina je zase o pár desítek vteřin kratší
- a ve výsledku máte pocit, že jste ty zimní boty uklízeli přece nedávno.

První půlka byla jasně ve znamení gymplu, nostalgie a studijního shonu. Do toho ještě připlula zamilovanost, objevování úplně novýho kontinentu a tak není divu, že ten čas utek jako pěknej film bez reklam. Pár věcí mě sice někdy stále trochu zamrzí, hlavně proto, že byly jedinečný a druhá šance nebude, ale snad je to poučení do budoucna. Navíc, jak jsem nedávno při učení na zkoušku zjistil, snadnej život člověka deformuje. Takže mrzí mě, že jsem se na maturáku dostatečně nevěnoval všem lidem, který jsem pozval, semtam mě štve ta matika, hlavně proto, že si z toho vůbec nic nepamatuju a tak pořád nevím, co si o tom myslet. (to je jako vybourat se a vzbudit se v nemocnici a nevědět co se stalo, to mě ubijí) Ale věci který se povedly to rozhodně vyváží. Na úplně posledním termínu přijímaček, na 4. pokus, jsem se teda hecnul a dokázal eliminovat penalizaci za maturitní vysvědčení, kde chybělo magický slovní spojení "s vyznamenáním". Sice jsem kvůli tomu skoro neměl maturitní večírek, ale zpětně mě to nijak moc nemrzí, stejně lilo jako kráva, byla zima a asi dožiju svůj život i bez toho, abych si tykal s angličtinářkou. J Nakonec jsem se dostal na více škol naráz, a tak následovalo rozhodování, nejdříve Brno vs. Praha a pak VŠE vs UK. První souboj byl celkem snadný, druhý už méně a tak jsem zkusil obě školy s tím, že si po čase vyberu. O studiu obou jsem taky uvažoval, ale už dopředu jsem tušil, že na to budu moc línej. Nicméně už jen to, že se o mně vědělo, že jsem zapsanej na dvou školách vyvolávalo v mym okolí pro mě dost nepříjemný reakce, což mě poučilo a už se skoro bojím i říkat co studuju na tý jedný VŠ, která drtivě zvítězila (která se dozvíte až po reklamě v druhé části našeho pořadu). Ale tuhle to na mě poznala i holička, teda pardon kadeřnice, takže jsem marnej.

Kromě zajištění si studijní kariery se mi podařilo pracovat i na vozovém parku. Prodal jsem prokletou modrou italku se ztrátou o který nikdo nesmí vědět, koupil francouzský auto, který jsem nikdy nechtěl a začal si upravovat novou motorku k obrazu svýmu. Podařilo se mi na oba stroje udělat STK, což pro běžnýho čtenáře není asi žádný terno, ale byla to fuška a jsem fakt rád, že na 2 roky mám klid.

No a začaly prázdniny. Byla fakt dlouhý, protože mi trvaly vlastně až do konce prosince, díky úžasný škole kterou mám. Během těch regulérních jsem byl tak nějak dost ošklivě neustále stahován a škrcen financema, respektive jejich nedostatkem, což mělo někdy lehčí vliv i na moji hladinu endorfinů a také, bohužel, se člověk bez prachů chová trochu jinak, než by chtěl, což není dobré pro veřejné mínění. Nemusím pít 12 letou whisku, ale to období sodovek a přepočítávání všeho mě ubijí. Stejně jako chtít po lidech který mám rád přesně vyrovnávat všechno do koruny, příspěvky na benzín. Ale bohužel nebyla jiná cesta, když není, tak není. Až jsem měl skoro černý myšlenky, že se to utáhnout nedá, že si hraju na svět dospělejch a že auto, motorka, přítelkyně, kamarádi se nedají "uživit". Abych si teda jenom nestěžoval, tak samozřejmě, že jsem měl brigádu, která v konečný sumě nebyla špatná, nicméně prachy chodily až 15. následující měsíc, včetně zpětně proplacenýho benzínu, takže taky žádná výhra. Tudíž celý velký slavný prázdniny byly tak trochu ve znamení jednoho velkýho čekání, Až budou peníze, až přestane pršet, až se vrátíš z dovolený, až nebudu mít směnu, atd. Nicméně i tak se povedlo pár úžasných věcí. Na prvním místě jednoznačně a bez debat dovolená v Řecku, což je kapitola sama pro sebe a snad bude pokračování a celkově si myslím, že prázdniny se dost podílely na tom, že to tenhle týden bude už rok, co… co mám na FB status zadaný. :-) Ale o tom asi víc až ve druhý části.

Kolo naštěstí nepotřebuje žádnej benzín, aby jezdilo a tak jsem docela spokojenej se zážitky ze sedla a těším se na letošek, jestli se teda ještě vejdu do toho drezu. Hlavně do toho reprezentačního, což chce sice trochu odvahy, ale snad je všem jasný, že se mi hlavně líbí jak zpracováním, tak i tak nějak nacionalisticky a ne že se sám dodatečně nominuju. Příprava kolem baráku pak vyvrcholila výletem na Šumavu, která byla nádherná, až na to, že jejím účel byl zakrýt smutek z odchodu Cedrika - což byla taky jediná rána osudu v roce 09. Ale stála za to. Každej majitel si myslí, že zrovna ten jeho pes je vyjímečnej, ono to tak svým způsobem určitě je, ale já myslím, že půlka sídliště určitě dobře věděla, co byl Cedrik zač. :-) Jenže tak to chodí, bohužel, zkušenost je to zatraceně bolestivě vykoupená, ale jakási ohraničenost všeho kolem nás si myslím, že právě dodává všemu smysl, to je ta úžasná dokonalost života, ty chvíle, kdy si člověk říká carpe diem a tají se dech, ty můžou existovat jen díky tomu, že už znova nebudou. Je to tak smutně a krutě krásný…
pojďme dál.

Další výlet na kole bylo to Rakousko, který bylo taky super, svojí spontánností, počasím a tak celkově to bylo akorát a hlavně nový zjišťování - někdy chci bejt sám a je mi tak fajn. Možná je to výchovou, že jsem tak zvyklej od mala. Neříkám, že jsem sám radši, kdybych si musel vybrat, tak určitě radši doživotně obklopen lidma, ale dříve jsem nechápal jak můj strejda dokáže najezdit takový porce kilometrů a úplně sám. A najednou to šlo i mně. Bez mp3, bez lidí a byl jsem šťastnej, stejně jako loni sám na Plešným. Ono to s těma lidma taky není vždycky tak skvělý a upřímně jsem už i trochu rád, že nemusím řešit co si o mě myslí 20 lidí ve třídě (těch zbylých 8 mi bylo u zadku vždycky.. J ) a kvantitu nahradila snad kvalita. Ne že by mi záleželo na tom bejt bezpodmínečně oblíbenej u všech, mně vadí ta nejistota, přetvářka, zbabělost. Jenže tak nějak málokdo je v tomhle jako já, radši si všichni budou milosrdně lhát a mít 300 přátel..No, chtěl bych bejt člověk upřímnej za každejch okolností, ale ona je to trochu cesta do záhrobí, navíc - kdo mi k tomu dal mandát říkat si co si myslím? Mám na to, abych se choval podle sebe? Kdo ukáže mně, že jsem někde přešláp, že něco dělám blbě, že jsem mimo? Prahnu po nějaký odezvě, jakej jsem člověk, ale nějak se mi nedostává. Z očí do očí je to prej nějak těžký, mnohem snažší je to probrat s kámošema, ovšem v nepřítomnosti hlavního herce - co by si o nás pak myslel! Jaká je jednotka správnýho člověka? Jeden Masaryk, Mašín, Winton? Kolik bodů člověk musí mít, aby byl dobrej? Aby se nemusel bát, co se o něm říká za zády? No, snad někdo z těch, jež (?) si vážím, mi čas od času pomůže najít směr, ale obávám se, že na to budu většinu života sám - zvládnu to? A co na to Dorian Gray?

Kde jsme to byli? Jo to kolo - zkrátka pěkný to bylo a já sám sobě věřím, že i když nikdy asi nebudu úplnej atlet, tak že budu mít aspoň trochu úctu ke svýmu zdraví a rád bych se udržel do sto kil. Což teď zní vtipně a mám zhruba 18kilovou rezervu, ale táta byl v mym věku prej taky hubenej. Snad mi s tím kolo pomůže. :-)

No, tím bychom mohli zakončit první půlku roku 2009. Pokračování příště…jestli budete chtít.

P.S. Pokud máte někdo pocit, že jsme spolu zažili něco vyjímečného, napiště to do komentářů. Určitě jsem měl zážitků spoustu, mohl bych procházet fotky nebo zpětně blog, ale já jsem si sedl a psal co mě napadlo. Nemusí to být seznam TOP5 věcí. Asi tak tedy.