Fallen

Tak dnešek byl první den v regulérní práci, neb jsme otevřeli náš park, který tu nechci moc jmenovat celý, protože google a fulltext je svině, ale jde tam o dinosaury. :-) Nečekal jsem, že se to stihne, ale včera kluci mákli a pracovali tam hluboko po půlnoci, za což jim respekt, ale zase ty kyselý xichty když odcházím v 16h si můžou nechat, protože lístky na CZE-CAN jsou lístky na CZE-CAN. Doufám že, jak na nový rok, tak po celý rok nebude úplně platit, protože jsem dneska vstal v 7 (a to jsem zaspal, protože má milá neví, že otevřené oči u mě nejsou dostatečným projevem probuzení v 6:30 :-D), v osum jsem doběhl do práce a domů jsem se dostal v 21:30. Jako ne že bych tím chtěl někoho ohromit, ale tož poplácám se po rameni, kurňa. Celej den jsem stál u turniketů a pouštěl návštěvníky dovnitř, ven, přenášel kočárky a poskytoval kvalifikované rady. Práce to je konečně fyzicky nenárnočná, pominu-li 12h stání na nohách, na což jsem ale vycvičen z philipsu, ale nějak jsem dneska neodpružil

Tak to šlo rychle. Každopádně se tak cítím a nemusel jsem utratit ani korunu v nákupních centrech nebo mořit se ve fitku (čemuž se ale asi stejně nevyhnu, protože se mi dělá ovar i na tvářích :-D). Jsem spokojený sám se sebou, protože ona je se mnou (2x). Z nejhoršího jsem se minulou neděli vyjezdil na Husabergu, i když to ze začátku nevypadalo po marných hodinách v garáži. Ale hlavně - strávil jsem zase po dlouhé době víkend na Moravě, tentokrát dokonce prodloužený a velikonoční a v uších mi pořád zní hlasy a smích všech těch skvělých lidí, s kterými jsem měl tu čest trávit čas. A jedno je jisté - naše životy jsou už tak propleteny, že ukončit to bude muset nějaký vyšší záměr nebo síla, možná ta samá, která nas přivedla k sobě. Těžko se o tom píše a Klára to snad ví, ale tak chtěl bych si uchovat ty pocity dneska ze zpáteční cesty vlakem - když jsme se po milionté objali a já jsem cítil husí kůži po celém těle a snažil jsem se dojatě nehýknout, což se mi v poslední době dost stává, že

Ehm tákže. Problém posledních dnů, eskalovaný (asi) sobotní pijatikou, jest ten, že chci být více machr. Náštěstí vás můzu utěšit, že znám příčinu tohoto trable a budu pracovat na jeho náprávě. Dobrá zpráva také je, že nedělní nádherný den jsem totálně zabil odhodláváním se nepoblít a MRZELO mě to, takže nejsem ještě úplně ztracenej -protože machrovi by bylo jedno, že si nemohl drtit řiť na bicyklu. Nicméně - co je špatnýho na tom, chtít nebýt přehlíženej, mít respekt můžu a obdiv žen jak říká reklama na krejčovský salon Rexin kolem kterého denně chodím. Tohle je přesně ten důvod, proč lidi začnou kouřit až ve dvaceti a ne třinácti. Taková druhá vlna, kdy "s poctivostí nejdál dojdeš" je vrchol všeho hnusu. Mám zoufalou touhu být chvíli na šikmé ploše. Ale nemám na to a jediný co mi pomůže je motorka. Protože s ní můžu bejt ten relativně zlej ( i když mám radši lekárničku a SPZ v pořádku), s ní mám helmu, jezdím rychle a jsem machr. Nejsou vidět moje tenký ruce a blbý zuby a o

I heard that you're settled down, That you found a girl and you're married now, I heard that your dreams came true, Guess she gave you things I didn't give to you, Old friend, why are you so shy? Ain't like you to hold back or hide from the light, I hate to turn up out of the blue uninvited, But I couldn't stay away, I couldn't fight it, I had hoped you'd see my face, And that you'd be reminded that for me it isn't over, Nevermind, I'll find someone like you, I wish nothing but the best for you, too, Don't forget me, I beg, I remember you said, "Sometimes it lasts in love, But sometimes it hurts instead," Sometimes it lasts in love, But sometimes it hurts instead, yeah, You know how the time flies, Only yesterday was the time of our lives, We were born and raised in a summer haze, Bound by the surprise of our glory days, I hate to turn up out of the blue uninvited, But I couldn't stay away, I couldn't fight it, I had hoped y

Takovej hezkej článek jsem měl a spadlo to. To je takové naše prokletí, ale já se nevzdávám. :-) Jak asi muselo být Komenskýmu, když mu to blaflo.. Myslim že stejnou hlášku jsem tu už napsal... :-D Každopádně jsem se překonal a sepsal to podruhý, tak lidé čtěte. Posledních 14 dní je pro mě docela náročných. Dějí se věci, ze kterých mám strach. Ale zažil jsem i věci, kdy jsem mohl zapomenout a ze srdce se smát, zejména díky Kláře a i když se soustavně snaží dělat dojem, že já jsem ten úžasnej, ona je ten, na kom to naše štěstí stojí. Ona je ten obránce, který padá do střel a odvádí tu černou práci a já pak slíznu jen smetanu, za to jak jsem skvělej. Nebýt jí, byl bych někým jiným. Nechci bejt patetickej, takže přežil bych bez ní, ale nechci to zkoušet. :-) Protože ona ví, že když mám strach, tak si chci jen položit hlavu a bejt zase zpátky dítě. Vsugerovávám si představu, že teď je ta zkouška, kdy mám obstát a chovat se dospěle a být tu pro všechny a sám nikoho nepotřebovat, ale je to k