Už jsem machr

Tak to šlo rychle.

Každopádně se tak cítím a nemusel jsem utratit ani korunu v nákupních centrech nebo mořit se ve fitku (čemuž se ale asi stejně nevyhnu, protože se mi dělá ovar i na tvářích :-D). Jsem spokojený sám se sebou, protože ona je se mnou (2x).

Z nejhoršího jsem se minulou neděli vyjezdil na Husabergu, i když to ze začátku nevypadalo po marných hodinách v garáži. Ale hlavně - strávil jsem zase po dlouhé době víkend na Moravě, tentokrát dokonce prodloužený a velikonoční a v uších mi pořád zní hlasy a smích všech těch skvělých lidí, s kterými jsem měl tu čest trávit čas. A jedno je jisté - naše životy jsou už tak propleteny, že ukončit to bude muset nějaký vyšší záměr nebo síla, možná ta samá, která nas přivedla k sobě. Těžko se o tom píše a Klára to snad ví, ale tak chtěl bych si uchovat ty pocity dneska ze zpáteční cesty vlakem - když jsme se po milionté objali a já jsem cítil husí kůži po celém těle a snažil jsem se dojatě nehýknout, což se mi v poslední době dost stává, že vidím nějakou reportáž v TV nebo začne koncert Kryštofů v kině (!!) a do pár vteřin se ve mě vzedme úplná emoční vlna, kterou sotva ubrzdím a mám chuť si tak vzlyknout štěstím :-). A když mnou v tom vlaku projela tahle energie a já se na ni pak podíval, slaná stopa na její tváři mi ukázala, že to cítíme společně, že TO máme. Nevím, jak to berou ostatní kluci, ale i když mám občas záblesky o kterých jsem třeba psal minule, tak tohle je ta moje meta. Možná je to patetický a k smíchu, možná se tomu jednou budu taky smát, ale teď na to nemůžu přestat myslet, jaká pecka to byla. Díky.

Víkend byl parádní, poprvé v novém krásném domečku (kompletně bez dveří! :-) ), Coudy jedináček v nové roli opatrovníka, návštěvy babiček, obědy, úsměvy, stydlivé klopení očí do země a jen pár holých vět, dívím se jak mě tam můžou mít (tak?) rádi. :-) Druhý domov se vším všudy a ne že bych něčeho litoval na svém dětsví, ale jsem rád, že Klára vyrůstala v takovým šíleně krásným prostředí a já si myslím, že to prostě na lidech pak je znát. Řídil jsem taky všechno od čeho mi dali klíče a rád, ale pravda je, že jsem se skoro nepoznával, jak nudně jsem řídil. :-) Jenže - cesty tam jsou hrozné, neustále omezení rychlosti a hlavně jsem pravidelně vozil všechna tři děcka a tíha odpovědnosti je větší než tíha mojí nohy na plynu. :-) A byli jsme na chatě a nemusel jsem rozdělávat oheň, takže to bylo fajn a vklidu i díky tomu, že jsem zřejmě imunní vůči broskvový vodce, a tak jsem díkybohu nezpíval s ostatnímu. Pondělní vycházka a asi nejpromoklejší v životě a bez suchého oblečení s sebou. Za trest, že se neumím sbalit na hory (pražák asi ne viď) jsem pak šel do restaurace v Kláry tepláčkách, což bylo dost potupné, avšak ne tolik, abych nedojídal po ostatních obědy. :-D Uteklo to šíleně, na spoustu skvělých věcí jsem zapomněl, ale co... už teď se těším, až se tam vrátím. Je tam nádherně a mám těžko uvěřitelný pocit, že mě mají rádi, což je skvělý. Těším se na ty posezení na terásce a výlety na kolech a tisíce záchvatů smíchu.

No a z jiného soudku. Machr jsem taky proto, že zase makám a když píšu makám tak teda jako makám. Lopata je muj nejlepší kámoš, bicáky mám, že mi trhají trička, kvůli ramenům těžko projdu dveřma, opálenej jsem jak Ital a prachů mám že nevím co s nima. Stavím v Praze DinoPark, abych v něm pak mohl dělat easy prácičku, na kterou jsem se taky hlásil. Co se ale nestalo, potřebovali i lidi na přípravné práce, neb otevřeno ještě není a nestíhá se. A tak fallen ve středu v 8:00 dostal lopatu a kolečko a v pátek v 15:00 (po nesouhlasných projevech šéfa, že tam nejsem do noci) ji pustil... Jsem manuál, dostávám čočku od ostatních manuálů, kteří tam jsou dýl a zase dělám šéfa těm, kteří přišli ještě po mě. Pět dní do otevíračky nam jeřábem přistávají noví dinousaři a jak to tak vidím, tak tenhle týden tam bud(o)u asi nonstop. :-) Ale pak to snad bude fajn práce, tak co už. Zas tak hrozný to není, prostě další zkušenosti, jak technologické tak... personální. No a hlavně budu děsně bohatej, protože 80kč/h, to je terno. :-) A ještě se sluší dodat, že to stavíme na střeše obchodního centra a že za ty tři dny co jsem tam byl jsem neviděl jedinej mrak, takže Panthenol muj druhej nejlepší kámoš.