Arbeit macht bleifrei
Tak dnešek byl první den v regulérní práci, neb jsme otevřeli náš park, který tu nechci moc jmenovat celý, protože google a fulltext je svině, ale jde tam o dinosaury. :-)
Nečekal jsem, že se to stihne, ale včera kluci mákli a pracovali tam hluboko po půlnoci, za což jim respekt, ale zase ty kyselý xichty když odcházím v 16h si můžou nechat, protože lístky na CZE-CAN jsou lístky na CZE-CAN.
Doufám že, jak na nový rok, tak po celý rok nebude úplně platit, protože jsem dneska vstal v 7 (a to jsem zaspal, protože má milá neví, že otevřené oči u mě nejsou dostatečným projevem probuzení v 6:30 :-D), v osum jsem doběhl do práce a domů jsem se dostal v 21:30. Jako ne že bych tím chtěl někoho ohromit, ale tož poplácám se po rameni, kurňa. Celej den jsem stál u turniketů a pouštěl návštěvníky dovnitř, ven, přenášel kočárky a poskytoval kvalifikované rady. Práce to je konečně fyzicky nenárnočná, pominu-li 12h stání na nohách, na což jsem ale vycvičen z philipsu, ale nějak jsem dneska neodpružil sluníčko a su strašně rudé. A zítra tam musím zase ráno, protože jsem odnesl omylem dálkový ovládání k turniketu. Ano, máme turniket na dálkový ovládání a je to dost důležitá funkce mít dálkový ovládání, mnohem víc než kolegyně s pouhopouhým razítkem, to prostě uznejte. Odměnil jsem se tím, že po té, co jsem teplý jídlo dlouho neviděl (naposledy v menze "jižanské maso na pomernačích", což se tam nedalo nechat prostě :-D) jsem prostě šel a sám si koupil jídlo u číňanů. A proč taky ne, co bych za 65kč vymyslel lepšího, rychlejšího a teplejšího. A jak jsem tam tak čekal a bylo strašný dusno, protože se žene bouřka a já toho měl dost, prostě jsem si objednal jedno točený a vypil ho na stojáka než mi to připravili. A cítil jsem se fakt dobře :-) Už nebudu pít pivo, když se to hodí, ale když je chuť. Takovouhle chuť jsem skoro nikdy neznal, maximálně v horku po kole, ale celou zimu jsem ho pil defakto zvytečně, z principu (k fotbalu) a nebo ze zvyku (k typům jídla). Až teď při týhle práci jsem zjistil, jaký to je, když fakt zasyčí :-)
Co je na tý práci pro mě ale nejmučivější, jsou ty dětičky. Když jsem to dneska viděl konečně funkční, říkal jsem si hm, no, sám bych na to nešel, dyť jsou to jen modely a nebo guma natažená na robotech. Ach, jak jsem zapomněl na dětskou fantazii, kterou nám proces vzdělávání vytlouk z hlavy :-) Děti jsou zázrak, o trochu míň zázrak jsou některé mladé maminky, u kterých zjišťuju, že kombinace hezký holky a mateřskýho citu, je docela sexy. :-) Nesnáším ty mladý maminy, co mají dítě jako doplněk, co kouří, chodí na 20cm jehlách a mají na prvním místě sebe, a tak už se těším, jak se budu dívat na svou ženu, která bude učit malého si zavázat tkaničku a bude to skvělý. Ale ty deticty! Jak užasle stojí před bránou, když vidí rozhněvaného Tyrannosaura Rexe, jak nevnímají okolní svět, jak ti malí z kočárků jen kulí oči a ten jejich mozeček to všechno chroupe a za 30 let z nich budou doktoři a manageři a nebo taky obsluha turniketů (na dálkový ovládání), a ti malí, kteří utíkají pryč a zapírají se vší silou do chodníku, aby je rodiče nedotlačily k bráně a oni tak nemuseli čelit nejobávanějšímu ze všech ještěrů, který si na ně brousí zuby. A pak rozzářený očiska a křik a pobíhání. A ty malý nožičky v kočárcích a pěstičky. A máma a táta. Rodiče, pro spoustu z nich je to vstupný docela dost peněz a vidím, jak před bránou uvažují a jak je to strašně nefér, když ty děti ty příšery vidí a taky vidí jak tam ostatní chodí a prosí že tam taky chtějí a ty rodiče pak nakonec řeknou tak teda jo a ty děti ke mně běží napřed s tim lístečkem a rodiče nechaj daleko vzadu a vůbec mě nevnímaj a když je chtějí vyfotit, tak se ani nepodívaj do foťáku (proč taky!). A jaký jsou to rozumbradové, zvlášť v partě. Je to prostě zázrak, že se ze dvou stane jeden, že vznikne život, že přežije narození, že se tolik věcí naučí a všechno to funguje jak má. A úplně vidím, jak pak přijdou domu a ty špunti o tom budou pořád žvatlat až usnou voňaví v pyžamu s dinosaurem a já je pohladim a přikreju a budu se na ně strašně dlouho dívat a budu mít zase ten zajíkavej pocit, protože budou moje, špička mýho světa, největší životní zkouška, ale i odměna...
Asi mi tikaj hodiny nebo já nevim. :-)
Komentáře
Okomentovat