Čas letí

Kdyby se mě teď někdo zeptal, jak se mám, tak bych řekl dobře. Protože to se tak říká. Pravda je taková, že sám nevim. Když se s nadhledem podívám na některé situace posledního týdne, byla to doslova přestřelka super momentů a naopak záseků, nad kterými zůstává rozum stát.

Do toho mi navíc stále hlasitěji tikají v hlavě hodiny odpočítavající definitivní odchod. Jako né smrt, ale Prahu.

Jelikož se za pár týdnů budu ptát, co jsem sakra celý ty tři měsíce dělal, tak aspoň pár bodů si tu musím zachytit, než upadnou v zapomění.

Cyklovíkend, který jsem lehce nastínil v minulém článku, mě na začátku týdne lehce poznamenal v podobě slabší teploty a bolení v krku. Já osobně si myslím, že to byla angína, ale mě nikdo nevěří, stejně jako když jsem si na motorce určitě musel zlomit žebro. Naštěstí vše zmizelo rychle jako přišlo a nebylo nutné se líbat v rouškách.

V úterý trochu práce, ale nic se nemá přehánět :-) no a ve středu jsem vyrazil do Prahy na další anabázi s hledáním bytu. Při této příležitosti jsem si zkusil jízdu metrem z konečné na konečnou, což nám velmi rozjasnilo mysl ohledně toho, kde bychom rádi bydleli. Nejen kvůli tomu jsme nakonec složili zálohu za byt na Palmovce, což je krásnej flek. Navíc to i vypadá luxusně uvnitř.

To byla ta příjemnější část, kdy jsme byli 4 kamarádi a měli jak platit nájem.

Současná pravda je taková, že bylo nás čtyři. Ukázalo se, že ne každý z nás si zřejmě plně uvědomoval zodpovědnost při svých rozhodnutích a podcenil situaci doma. Což jsem se ještě včera snažil zachránit tím, že jsem dokonce volal otci našeho zřejmě bývalého spolubydlícího. Rozhovor to byl ani ne tak zajímavý, jako spíš poučný. S ohledem na různou skladbu čtenářů to tu nebudu moc přepisovat, stačí snad když řeknu, že když jsem domluvil, měl jsem tepovku asi 200 a měl chuť zapálit mu firmu. Takovou dávku arogance jsem dlouho nedostal, ale nedá se nic dělat, píšu si a jdeme dál. Nechci říkat boží mlýny, protože jsem ateista, ale třeba se mi v životě naskystne šance na další konfrontaci a třeba budou tentokrát karty rozdány opačně. Hlavně to ta moje hlava děravá nesmí zapomenout :-)

Výsledek je tedy takový, že jsme to samozřejmě opět nedokázali a ukázali rodičum, že měli pravdu, že by kolej byla lepší, že nám to říkali, že někdo cukne, atp. A úplně nejlepší je, že místo toho abych byl na koleji s někým cizím, tak teď budu na drahým privátu buď s někým cizím, nebo ještě líp s někym koho znám, ale nemám ho rád. A nebo s holkou a to už vůbec nevim co si o tom myslet. :-) Takže super!

Celkově se na ty VŠ straaašně těšim. Při čtvrtečním zápisu na VŠE, který jsem tedy absolvoval a jsem současně zapsanej na dvou 2 VŠ, což často rád lidem připomínám, neboť je to taky jedinej důvod proč jsem to udělal a dlouho to nevydržím, jsem si uvědomil, že Prahu nemám rád a že kdyby Brno bylo blíž, tak by nebylo co řešit a klidně bych kamarády oželel. Ono celkově mám teď náladu na to bejt zase sám na kole uprostřed lesa a nebo v posteli s nějakou mladou, krásnou, chytrou holkou (takže třeba s mojí ) a nevylézat. Moje představy o lidech, vrstevnících a kamarádech dostaly docela ránu (což ale byla jediná rána kterou jsem za tento týden dostal, takže bych byl rád, aby se tahle fáma přestala šířit :-) ) a moje potřeba socializace je skoro na nule. Proč taky, nic dobrýho to nenese...

Jen krátce k tomu zápisu.. děsí mě, že na všech školách všechno funguje líp, než na UK. Děsím se toho, jakej chaoz mě čeká a že mě vylejou, protože jsem si v řádném termínu nestihnul udělat průkazku pro povolení vysmrkat se při přednášce. A na VŠE jsou taky hezčí holky. A Slovenky.. :-)

No, mám tu spoustu dalších věci, který musím udělat, takže vám to musí stačit a hřát vás pocit, že napst na blog byl první rest, který jsem se rozhodl dohnat, i když už jsem si beztak pravidelnou dvoucifernou návštěvnost zase zničil. Ale já na to přece nekoukám a píšu to pro sebe. :-)