Neuvěřitelné

Nevím, jestli někdo z vás někdy vybíral dovolenou. A už vůbec si netroufám hádat, jestli někdo vybíral dovolenou pro dvě něžná pohlaví. Nicméně věřte, že pokud na vás někdy tahle věršinou ženská úloha padne, pravděpodobnost, že vyberete dobře, je asi jako že padne nula na ruletě. Stává se to, ale je to hazard.

Má slova nechť stvrdí následující článek

:-)

A proto se až nadosmrti bude můj prostý mužský mozek divit, že ono to Řecko všechno klaplo.

Asi každý přípravy, ať už je to vernisáž, motokrosový závod, nebo aupair (povšimněte si prosím nenápadné personifikace čtenářstva)vyžadují mnoho úsilí a nikdo nikdy nevěří, že se vše podaří na stoprocent. Tedy, nikdo racionálně uvažující. Všude kolem totiž poletují neznámé "x" snažící se nabourat náš ideální program. Ale já měl, jako už poněkolikáté v životě, v žilách elixír štěstí, takže pokud jsem si nepřivez nějakou nemoc s delší inkubační dobou, opravdu všechno vyšlo.Samozřejmě obrovskou roli sehráli lidé, se kterým jsem měl tu čest, a to moje mamka a přítelkyně. Ano, zní to divně, ale nakonec si máma vlastně našla ztracenou dceru, a tak soukolí fungovalo perfektně. Zacož oběma dík, i když to muselo být docela psycho, když jediná věc, která je spojovala jsem byl já.

Tak snad si to užily aspoň ze tří čtvrtin jako já.

Škoda jen, že každou minutou můj mozek potrácí střípky a jednotlivé zážitky. Nejdřív zmizí detaily, pak okolnosti, poté prožitky a pocity, až zmizí celá událost. Jediné co mi na celý život zůstane je celkový pocit, že to prostě bylo úžasný. A taky teď ten zažehnutý plamen v nitru, protože šest v dní kuse s jedním člověkem, to vás prostě někam posune. Buď potopí a nebo vynese do výšin. A musím říct, že tady ze shora je fakt pěknej pohled. :-)

Pokud se zaměřím čistě na moje dílčí úspěchy a budu si chtít namachrovat ego, můžu zmínit, že jsem odřidil dobrých 250km po řeckých brutalcestách, aniž bych kohokoli ohrozil. A že to byly výlety zajímavé, ať už na skutru nebo v malém suzuki. Tomu se nějaký fakultativní zájezd z autobusu nemůže vyrovnat, o lidech kteří neopustí hotel a pláž ani nemluvím, ti nemůžou říkat, že byli v Řecku. Klikaté silničky do hor, ospalé vesnice, vinice, úzké průjezdy, skalnaté útesy lemovaly snad každý kilometr.Nebezpečná nehoda, která se stala přesně předemnou, jen upevnila moje podezření, že země ve které je víc půjčoven aut a skutrů než policejních stanic, nemocnic a škol dohromady, není příliš bezpečná. Ale užil jsem si to a jak auto tak skůtr byly fakt super zážitky a hlavně během nich toho člověk nejvíc pozná.

Taky se mi povedlo mluvit a hlavně z(a)jistit anglicky vše co jsem potřeboval, což je taky příjemnný zjištění. Ať už to byla výměna pokoje nebo objednávání drinků v soft verzi pro H. :-)

O pár momentech, kdy jsem se zachoval jako správný muž a zachránil tak opakovaně životy dvou žen naprosto ztracených v praktickém životě, ani nemluvím, to je samozřejmost našeho pohlaví. :-D

Když o tom tak přemýšlím, jediný co jsem nedokázal bylo házet toaleťák do odpadkovýho koše. To ať se jim ty trubky klidně ucpou, ale tohle dělat nebudu, i když jak říkal delegát, to dělají i v pětihvězdičkových hotelech.

Postupně možná budu tahat některé historky z rukávu, ale popravdě ani nevím. Napsané mi to sice zůstane uložené, ale část se toho ze mě odsype. Navíc bohužel nejsem tak dobrý pisálek, abych dokázal tolik zážitků převést do poutavé formy, natož abych ty dobré dokázal i dobře zvěčnit v podobě písmen. Za to se vám tedy omlouvám.

Prostě vám musí stačit, že to bylo fakt dobrý, že jsme všichni tři dokázali za těch sedm dní postavit několikapatrový domeček z karet, který doufám ještě dlouho vydrží a že jak jsem tu někde psal o tom, že nedokážu bejt naplno šťastnej, tak teď už (opět) vím, jaký to je.

Teď už spát, čeká mě pracovní sobota (a pondělí a úterý), takže snad se mi podaří něco napsat aspoň v neděli, minimálně aspoň nějakou dokreslující fotku bych mohl stihnout.