Barvoslepost

Prý je nás takových docela dost. Mužů. Barvoslepých. A tím nemyslím, že každej normální chlap správně NEMÁ vědět jaká barva je okrově meruňková s lila nádechem.

Odborně se to nazývá porucha barvocitu a já jsem hrdým nositelem této deviace. Výhody to nemá veskrze žádné, kromě toho, že okolí, seznámené s mým problémem, naprosto rezignuje na jakékoli dotazy spojené s barvou. A třeba zařizovat pokoj, nebo vybírat kravatu, to je nuda i pro barvocitlivé.

Pak přichází několik úskalí. Třeba rutinní prohlídka pro získání řidičského průkazu se může zvrhnout v děsivou frašku, kdy vám lékař naprosto vážně ukazuje červenou a zelenou fixu a ptá se vás, která je která, opakovaně a zkouší různé triky jako dvě zelené a žádná červená, červená a kousek zelené atp.

Další nepříjemnou věcí je nákup oblečení a jeho následné užívání. Byl jsem svou pečlivou maminkou poučen a snad mi jsou nějaké zásady vštípené, nicméně k čemu teorie, když já to nepoznám.

Zejména nepříjemné jsou barevné rozdíly u ponožek, a to černá vs tmavě modrá. Také moje oblíbená červená se v mém šatníku nachází v několika různých odstínech (ať už přirozeně, či sepráním) což přináší některá úskalí jak skloubit pásek, triko a mikinu.

Takže pokud mě někdy uvidíte trochu neladícího, prosím, omluvte mě, jsem postižený. Děkuji :-)

Jak jste na tom?