Sell yourself

Kdybych věřil v Boha, tak si snad řeknu, že mi ty šance schválně nabízí, aby si pak udělal popcorn a pobaveně sledoval, jak to celý zje*u. Ale já nevěřím v Boha, nýbrž v sebe. Takže to je dvakrát větší zklamání.

Jsem tak strašně naštvanej na sebe. Měl jsem další pohovor a obávám se, že jsem to zazdil. Nic co by se nedalo schovívavě přejít, nicméně v týhle konkurenci není místo pro milosrdnost. Přitom všechno bylo tak ideální. Tohle chci dělat. Tohle bych mohl dělat, ale nebudu, protože si to sám kazim. Po celej gympl jsem neměl problém řečnit, hovořit před lidma, vyjadřovat svoje myšlenky. Na VŠ už se to trochu změnilo a jsem schopnej řídt třeba "zkostnatěla Miss ČR" a nebo "si udělá průmyslový vlastnictví" -> podá návrh na zřízení patentového práva, jste myslel pane kolego.

A pak přijdu do AK na Václaváku. Václaváku, v Praze, ježismarjá. Středu všeho. A paní advokátka je tak skvělá dáma a každou vteřinou vím, že to je ono. Moment, který mění život. Příležitost, pro kterou bych hodil za hlavu drtivou většinu věcí. Smysl toho, proč chodím do školy a cesta za životem, který jsem si vysnil. Že to není recepce a vaření kafe, ani pochůzky. Že škola je na prvním místě, ale my si vás chceme vychovat podle sebe. (A já fakt chci aby si mě někdo vychoval). Že tohle je paralegal se vším všudy. Ta dospělá cesta, která se jako tenká červená nit vine celou Prahou a odděluje chlapy od kluků. Obraz úspěchu, který tohle město hrdě vydává a motivuje ty, kteří ho vidí. Všechno to cítím a pak to přijde. Při posílání živtopisů si stěžuju, že přece na to mám, jen z toho mailu nikdy nevycítí, jak moc o to stojím. A když se rozestoupí nebe a podá mi lano, nedokážu se prodat. Pozoruju slova co ze mne jdou a nemám ponětí o čem mluvím ale vidim že nic oslňujícího to teda není. Pokud mluvím. Během deseti minut pod tíhou toho všeho dokázat, že já jsem ten člověk. Je to asi pocit sportovců, kteří zůstanou pod podiem. Hořkost, ale nejhorší je to zklamání sám sebe. Můžu číst kvanta pouček, ale tohle se asi obrousí až zkušenostma, bohužel. Kolik takových šancí mě to ještě bude stát? A jsem ten člověk? Dozvíme se v průběhu večera. :-)