První letošní supermoto
Lítání mezi autama má sice svoje kouzlo, ale magie vám kotník nezachrání. Takže jak jsem tu tak nadšeně psal o naší pondělní polítanici s morfem, bude asi slušné dodat i závěr a to ten, že ve čtvrtek to zvládnul zahodit už trochu chlapsky a má teď 5 týdnů o čem přemýšlet s nohou v sádře.
Nicméně počasí drželo a to, že tu semnou byla i Killi, se ukázalo vlastně jako přínos a ne jako problém. Hned ve čtvrtek jsme si vyzkoušeli, jak se nám bude spolu jezdit a myslim, že nám to šlo docela dobře :-)
Pro řidiče je prostě úžasný slyšet ten řev "baťůžku", to maximální sevření strachy - přitom jsem samozřejmě vzhledem k našemu civilnímu oblečení jel úplně klidně, protože je mi jasný, že na poprvé to bude stačit až až a taky mi v hlavě běžely ty bezpečnostní kampaně, kdy bych se nerad s rodinou poprvé potkal u nemocničního lůžka, atakdále.... Takže když píšu, že mám rád, že se bojí, pořád je to doufám ten příjemnej strach z adrenalinu a věřim, že vám to Klára popíše ze svého pohledu detailněji :-D Když jsme se vrátili ke garáži, nekecám, dýchala jako by zaběhla 800m, ale v těch očích jsem viděl, že další dušička je lapena.
Díky tomu a také její silné povaze jsem ji tak mohl v sobotu v tom největším pařáku obvěsit těžkým báglem a vydat se na cestu na trať, kde bude dvě hodiny koukat, jak jezdím do kola pořád stejně. Ještě předtím jsem teda měnil olej a dělat na motorce a mít s sebou protějšek, to je taky hodně pěkný.
Vzhledem k počasí byla má modrooká spolujezdkyně oblečena opravdu motorkářsky - kraťásky, sandále a tílko, což trochu kontrastovalo s mojí koženou "plnou polní". Když se k tomu přidal ještě náš speciální posaz, kdy z důvodu absence stupaček spolujezdce má nohy hozené na nádrž kolem mého pasu, myslim že jsme na benzíně před skupinkou "pravých" motorkářů vzbudili opravdu respekt. :-D
Cesta byla nudná, nechtěl jsem podcenit vůbec nic a věděl jsem že si to vynahradím. Po příjezdu do depa, kde je zhruba 8 rakouských karavanů a dodávek vidím ty nechápající pohledy nad mým udělej_si_sám strojem a jeho posádkou jakbysmet. Vklidu hledám českého správce, abychom se domluvili na ceně - cenu 900 za den nechám pro ty Helmuty.. Jednoho se ale zkouším zeptat, kde bych ho našel, ale aha - problém. Po roce absolutního německého ticha jen koktám zahlen a schauen Sie mir bitte... tak to je dobře vprdeli, mažu si němčinu ze svýho CV...
Platit není komu, takže se vybaluju, slyším smích.. je to na mě?..nevadí, fanynku jsem si přivezl svojí :-)
Prvních pár kol dobrý, trať pořád stejná, zvykám si, ok. Pauzička. V depu vidim, že tam je stejná motorka jako mám já, akorát originální supermoto (já mám originální enduro a na silnici to přestavuju v sezonně). Doufam, že se někdy potkáme... V druhý rundě zkouším i offroad sekci tratě, takové je totiž supermoto - vezmete krosku, dáte na ni silniční kola, sám si oblečete silniční hadry ale vezmete krosovou helmu a boty a jdete jezdit 80% po asfaltu a 20% teréénní vložkou. Je horko a sucho, takže se práší, nechápu proč bych měl s hladkým vzorkem jezdit mimo asfalt, takže to znovu nejezdim. Snažím se držet rychlejších, ale nepřekážet. Samotnýho mě to nebaví, potřebuju před sebou vidět to něčí zadní kolo, až pak se přepnu naplno do RACE modu... a tak samozřejmě málem jdu 2x na držku. Dvě místa, ve kterých se mi to pak stávalo pravidelně mi ukazujou, kde už končí trakce přední gumy. Postupně zjišťuju, kde jsou limity i zadní gumy a čím dál častěji přetáčim motor na maximum, zatímco brzdy hoří a měknou - ano, překonal jsem celkově možnosti svýho stroje. :-)
V dalších jízdách mám štěstí na kolegu se stejnou motorkou - má širší gumy, koženou kombi, nemá značku... vida, takže to nebude úplnej ňouma. Držím se ho jedno kolo, ale pak mě radši pouští před sebe. Škoda. Vidím, že jezdí i OFF sekci a tak to zkusím taky a najednou mě to neskutečně baví, skoky jsou v malý rychlost, ale pěkně s ostrou hranou, takže příjemně kopou, suchá hlína čitelně klouže a tak celkově je to hodně zábavný. Co už je horší je nový aspekt a to že při výjezdu zpátky na asfalt jsou kola obalený prachem a tak tam pravidelně chytám drift jako kráva.
Pauzička. Fanynka, která se v mezičase baví tím, že fotí moje hustokruté průjezdy ještě hustokrutější zrcadlovkou, (takže tyhle moje záběry jsou její super práce!), mi dává napít. * Celkově je to strašně fajn tam mít chápavý support, ke kterýmu můžu přijet a vyblít svoje dojmy napumpovaný adrošem a endorfiny... Byly tam takhle u kraje holky 3 a tý mojí to samozřejmě slušelo nejvíc, protože to není žadná Ingrid Hilke...
Na trati je zase kolega, takže si na něj čekám a držím se ho. Vidím kde jsem rychlejší, někde mi trochu dává, ale přemýšlim, jak ho nějak čestně předjet aniž bych ho ohrozil, protože cítim že mě brzdí. Stane se to v off sekci. Volí vnější stopu, já vnitřní, zkouším to tam poslat rychleji než on, snad jsem ho moc nezavřel, ale je to tam, jsem před nim, už nejsem panic - první skalp vole jooo.. Za pár zatáček už jsem ho i setřás.
Mám rytmus a tak nějak jsem na vrcholu sil, takže se přes kolo držim i nějakých dvou týpků už na normálních ostrejch motorkách, z čehož se mi chce brečet štěstím. Bohužel než se rozpoutá něco zajímavějšího tak zastavujou a něco si asi 10 min vypráví... asi jakej jsem kretén, že za nima letim, když si projíždí trasu :-) škoda, s nima by to bylo ještě zajímavý.
Celkovej dojem je teda úchvatnej, ale tak trochu prázdno co dál - můžu se snažit tam prohánět nováčky, ale budu si koledovat o držku.. což zase není taková tragédie na tý pomalý trati. Můžu pilovat techniku, ale stejně to bude marnost nad tím, že jim to ten náklon udrží a mně ne, že mi ujíždí na rovinkách a že jim nehoří brzdy a hlavně, co mi došlo až potom, že oni neskáčou s předním kolem ze silniční motorky :-D... Tak určitě to bude lepší než blbnout mezi autama, ale bez fanynky a nebo jiných známých to asi už nebude ono... Každopádně jsem se našel - tohle mě baví nejvíc ze všeho co jsem kdy na motorkách zkusil a... i když jsou to pořád trapný pokusy, asi mi to jde nejlíp. Kdybych tam trávil víc času než 3x za sezonu, mohl bych ještě zrychlit. A co teprve s lepším strojem. Jo, tohle je cesta kterou chci jít, ale jsem příliš línej proto něco udělat - a abych do toho skočil naplno s ostrou motorkou a připravil se tak o jízdy po okreskách nebo jen tak naskok do města, to taky nechci. Takže se spokojím s tím, že má
m tu nejúžasnější motorku na světě co se týče využitelnosti a fun factoru, ale bohužel budu narážet na limity, jako daň za "univerzálnost".
Ty fotky mi zabraly asi 5 hodin úplně stupidní práce, takže bych rád řekl, že to máte za odměnu, protože dnešní návštěnost je dost dobrá. A vím, že ta koláž stojí za prd, ale asi bych to tu dřív rozkopal.
Komentáře
Okomentovat