Lanci, jedeme v tom spolu!

Zasloužíme si vlastní kategorii. Mohl bych to sice psát do chvil, které dech berou, ale to by trochu dehonestovalo onu vznešenou rubriku, protože kolo mi často bere dech doslova. :-D

Cítim se skvěle. Do dresu Livestrong chybí 988km. Dneska jsem totiž přelezl petistovku. Samo o sobě je to směšný číslo (i když pro představu, kdybych vyjel z Prachatic byl bych už někde u Udine a sjížděl k moři. :-)) , ale já pod tím vidím těch pár momentů který utkvěly v paměti a těším se na ty další dvě. Pořád nejsem nijak nadprůměrný, ale kde bych byl bez toho? Jen jsem rád, že ta počáteční fáze tuhých rozjezdů už pominula (i ta druhá, když jsem 14 dní strávil v mnohem lepší společnosti než je sedlo a dvě kola a pak znovu lapal po dechu), jsem rád, že to má smysl, dneska se mi jelo snad nejlíp v životě.

Díky těmhle tropum vyjíždim až tak v sedum večer a vracím se kolem devátý. Ve stínu voňavých lesů už vzduch příjemně chladne a na opuštěných cestách uprostřed polí dopadají loučící se paprsky Slunce, což ještě umocňují moje brýle s žlutými skly, takže všechno vypadá tak strašně malebně a babíletovsky. A když už si říkáte, že to je krásný, tak si všimnete, že na obří socialisticky budovatelský soše mávající ženy osvobozujícím vojskům sedí čáp. A nebo vám přes cestu přeběhne srnka tak blízko, že se leknete. A pak zmizí ve zlatým poli s obilím, tak, že jí vykukují jen parůžky a běží podél cesty stejnou rychlostí jako vy. Pak párkrát poskočí, vždycky jako by se zastavila ve vzduchu, a zmízí pryč. A kolem zahrad domků voní grilující se maso, podél stád unavených krav po horkým dni rozřážíte doslova zdi mušek a před vesnickými hostinci sedí lidi na schodech s půllitry v rukách a volají na vás. A ty výhledy do krajiny, který jsou odměnou jako kindrvejce po návštěve zubaře. A ta hrdost, ty vyplavený hormony a chemikálie ve slanym potu a ten pocit, když si dávám sušit propocenej dres a když pustim sprchu.. Takový to je a proto to dělám a fakt nelituju že kvůli tomu nestíhám grilovačky nebo pivka na zahrádce.

Celkově jsem za poslední týden zejména na kole udělal asi dvacet výstavních fotek. Bohužel jsem s sebou neměl foťák.. :-D

Lance je až v druhý desítce, což by normálně nic neznamenalo, protože teď byly rovinatý etapy a ty jsou doménou sprinterů, zatímco jeho (stejně jako všech favoritů na celkové vítězství) silná stránka jsou hory. Zarážející ale je, že vinou pádů před ním moc těch klasických spurterů není a naopak by už bylo načase začít ukrajovat minutky. Ale je to dlouhý závod a všechno může rozhodnout jedna etapa, jeden únik ve smrtícim stoupání. 

Ve středu odjíždím na vysokoškolský cykloturisťák... pod Karlštejn, příznačně, ale naopak jsem rád, často v kopcích když už to fakt bolí a šahám po páčce řazení že si ulevím, nebo dokonce slezu, myslim na nepřéjemný věci. Zuby se zatnou a obličej skřiví, ale tim se vyždímá neskutečná energie, rukama pevně sevřu řídítka a makám. A věřim, že ve zdravém těle zdravý duch a že to má vliv i na jakousi životní pohodu..

Každopádně na ten tábor se dost těšim, snad vydrží počasí a bude dobrá parta, snad jim budu stačit a nebudu za kreténa. A těšim se na to, jak to vlastně bude organizovaný, pochybuju že bude v deset večerka a že nám budou prohledávat chatky :-D

Jako třešnička na závěr je pak příslib dalších výletů, protože jsme na auto koupili tažný a na to nosič na kola, takže už nebude třeba pracně rvát rozložený kolo do interiéru a jen tak si zajet někam výš na Šumavu už nebude problém.

  .. dokážete si mě představit zpátky v Praze? Uf..  Kdepak, moje kořeny jsou tady a Praha se bude zase muset hodně snažit. :-)