Lepší už to (letos) nebude
Bohužel si myslim, že úžasný počasí, který nám teď dělalo tenhle týden radost, bylo to slavné babí léto a už bych radši s ničim velkym nepočítal. Odškrtnuto jako splněno.
Jsem teda rád, že jsem se stihl na jih vrátit z Prahy včas (o tý cestě radši ani psát nebudu...), abych mohl v podvečer ještě vyrazit.
Zapadající Slunce zbarvilo už tak nažloutlou přírodu do pastelového obrazu a já vybíral trasu. Ač jsem vstával brzo, a tak byl už trochu jetej, rozhod jsem se, že když ne dneska, tak letos už asi nikdy a dal si poslední ostrou etapu svého soukromého sezonního závodu Kolo pro život. Vymyslel jsem si to pěkně, hned po startu horská premie 1. kategorie, pak sjezd a hodně drsný mrznutí kolem řeky, premie 2. kategorie a zvlněnou krajinou domů. Jelo se dobře, každou chvíli jsem protínal pavoučí cílové pásky a pozoroval, jak se loučí den. Vyšláp jsem si poslední kopec a domů mě čekalo jen pár kilometrů, počítal jsem kolik mi zbyde na tu slavnou tisícovku, když tu jsem projel kolem chlapců tak patnáctiletých. Jeden, už nasedlý na kolo, se rychle rozloučil a zaslechl jsem jak volá, že mu pak řekne, kdo tam byl první. Chápu, výzva. Taky jsem byl takovej a jsem rozhodnutej si zachovat chladnou hlavu. Nechám se předjet zběsile šlapajícím klukem a držím si v klídku svoje tempo. Kluk se ale furt otáčí, mně se v hlavě honí představa, jak se tomu druhými chlubí jak mě natrh a neví, že já narozdíl od něj nejedu jen z vesnice domů a tak to ve mě chytlo no. :-) Dojel jsem ho a nechal ho ať se ukáže. Přišlo mírný stoupání a už jsem viděl že mám navrch, chvíli jsem ho ještě podusil a pak jako když Lance předjel Ulricha, nastoupil jsem do brutálního spurtu. Když už, tak už a když jsem se otočil, už jsem měl náskok pěkných 20m. Usmál jsem se a chtěl už to tak držet. Koneckonců, v tý zimě, která už po západu slunce panovala, to bylo fajn zahřátí. A když zapadne slunce, tak je šero. Inu a tak vidím, jak proti mě jedou dvě auta a to druhé to první na úzké cestě začně předjíždět. Vidím před sebou 4 světla a není kam uhnout. Brzdím co to dá, ale měl jsem to pořád rozšlapáno, naštěstí už asi moje chabá odrazka stihla vrátit paprsek k řidičovi a ten se zařadil. Říkám si že dobře já, že jsem si málem vyhrál závod do rakve, ale v tu ránu za sebou slyším chroupání řetězu a kluk jako klasickej záporňák to zase zkouší. Takže rudo podruhé a opět lekce fair play a tentokrát už nefalšovaný závěrečný spurt, abych tu etapu měl teda kompletní.
Resume je, že jsem se úplně zbytečně strhal a na to, že jsem včera umíral, to byla pěkná kravina, když mám příští týden plno letáku na rozdání :-). A celkově je to samozřejmě strašně hustý nahánět se s mladším klukem, když já jsem ten cyklista. Jenže - pořád je ve mně ten tlustej kluk, kterýmu na těláku všichni utíkaj a do týmu si ho berou jako poslední, pořád se vidim v tý debilní spirometrický budce, kde se to kur.a snažim nadejchat co můžu, aby máma nebyla smutná a nechali mě normálně žít bez prášků po kterejch se tloustne... ( i když pak ty omluvenky na dlouhý běhy byly dobrý.. :-D) Tak mi to promiňte.
Takže asi tak. Do tý tisícovky mi zbývá asi 14 km, tak to bude už pozvolná rozlučka se skleničkou šáňa v ruce. :-)) I když - jen jako oslava druhého místa, přecijen těch 1500 by byl sakra jinej kus práce, ale já teda nelituju, že jsem místo chytání vlka... chytal veverky... ;-)
Livestrong i bez drezu!
Komentáře
Okomentovat