Mládí vpřed
aneb zamyšlení nad dnešním světem.
Jesliže přijmeme naší hrdou západní civilizaci.. no západní, pro USA moc západní asi nejsme, takže řekněme euroamerickou, prostě vrchol všehobytí zhmotněný do druh homo officis... jako tedy ten správný způsob žití, pak je tu stále ještě spousta rozdílu i uvnitř kultury samotný. Jeden prvek si myslím, že je v Česku celkem akcentovaný a vzhledem k historickýmu vývoji je to i pochopitelný.
Samozřejmě na to pujde odborně hledět až s odstupem, ale jestliže každá generace dostane nějakou nálepku, myslím že ta moje by byla dost dobrej materiál na takovýhle zkoumání. Vždycky jsem si myslel, že vyjma hnutí hippies jsou to kecy a každá generace je skoro stejná, ale tenhle článek ve mě probudil uvědomění si, že byť jsou víceméně epochálně nedůležitý věci, je to mozaika blbostí která dohromady dává můj život, protože co je život jinýho než odvijející se role popsanýho papíru. Takže toliko k minulosti mojí generace - pokud ten článek nechápete, tak jste prostě jen příliš mladí nebo příliš staří.
Otázkou ale je, co nás čeká dál a v tomhle bych řek, že budeme trochu průkopníci. Nechci nějak šťourat do dob, který jsem nezažil, ale život pod vládou jedné strany stál sice za hovno, ale přijde mi, že dnešní kultura zaměřená na úspěch je v lecčems daleko víc šiběniční. Prvně jsem si toho všiml u motorek - když jsme začínali a bylo nám 16,18.. přišli jsme do kontaktu s daleko staršíma lidma, ale protože jsme všichni jeden gang a patříme k sobě :-) tak se víceměně tyhle rozdíly brzo setřely. No a pak jsme začali chtít ty jejich motorky, žejo. A tak se stane, že v nějakých 20 letech jsme měli motorky, na který starší generace dosáhla až daleko později. To samý s autama. Kolik z nás mělo svoje auto ještě jim nezaschlo razítko na řidičáku. A i když postarší, pořád moderní auta. Táta měl první auto, Š125, v 28. Bydleli na kolejích a v panelácích a my máme pražský novostavby. Ale to ještě není to hlavní, tohle je prostě vývoj a posílení bohatství střední třídy.
Celkově se však podle mě změnilo nahlížení na lidi starší/mladší co se týče blahobytu. Podle mě takový ty určitý sociální statusy přicházely až s pozdějším věkem, kariérní růst jakbysmet a respekt úplně nejvíc. Jak je tomu dneska? Ačkoli se posunuje věk odchodu do důchodu a společně s tím naštěstí i průměrný věk dožití, hranice kdy se starší lidi začínají bát o svoje pracovní uplatnění je pořád níž. Přes 50 let už nikdo výpověď radši nedá, protože kdo by ho na těch blbejch patnáct let přijal, žejo. Místo toho firmy dávají důvěru mladým energetickým a všehoschopným hejskům, kteří absenci jakýchkoli znalostí doženou přemírou snahy. A co naplat, že za dobu, než by stařík šel do důchodu, taková firma přechroupá takových vycházejících hvězd třeba i deset. Je to tím, že zatímco pomalu dosluhující generace kolem 50 byla ještě poctivě vychována v dobách minulých a hlavně, většině s revolucí ujel vlak. Zatímco generace husákových dětí, v divokých devadesátkách ještě poháněná hormony mládí, využila své šance, oni jsou zvyklí mít jedno bydliště a jednu práci na cělý život. Stačí se podívat na českou byznys scénu, byť i tu mediálně nechvalně známou (protože narovinu přiznám, že zas tolik to nesleduju, abych znal ty čestný managery) - Kellner, Bárta, Pítr, Komárek, a tisíce dalších TOP managerů pod 40. Plus třeba rozhovor s majitelkou nejlepší advokátní kanceláře v ČR, kde řekla, že když advokát se nestane partnerem do 40 let, že je logický že odejde, protože mu to už nemá co nabídnout. Já si ale myslím, že na západ od nás to není až tak horký. Nebo mám takovou vizi, že by lidi kolem 50 let měli být na trhu práce nejcennější. Protože zkušenosti se nedají naučit nebo koupit a když se podívám na sebe, mám před sebou sakra dlouhou cestu, než se nebudu stydět nabízet svoje služby sám za sebe a za těžký peníze.
No, ale není tomu tak. Třiadvacetiletý lidi radí dvakrát starším, jak naložit s jejich penězi. Po dvoutýdením školení. Mládí je trend, mládí je úspěch, mladým patří svět. Ten současný. A co naše generace s tím?
Podle mě vzniknou tři proudy. Ten první, který na sobě cítím nejvíc, se bude snažit dostihnout ten dávno ujetý vlak. Někteří z nás skončí s dluhy v likvidaci, někteři opravdu uspějí. Zbytek bude muset bolestivě pochopit, že drahý auta a domy nepřijdou tak snadno, jako mobil v osumnácti. Snad ta motivace zajistí, že z nás vznikne poctivá střední třída, která si bude moct dovolit dvě auta, tři děti na škole, průměrnou dovolenou a skromný dům. Ten myšlenkový přerod ještě bude hodně bolet, zvlášť pro mě, který se ve studentskym měřítku vůbec nemá špatně. Ale dobře vím, že stačit mi to navždy nebude.
Druhý proud měl to prvotní štěstí, že jejich rodiče se uměli svézt na kapitalistický vlně a dostatečně rodinu zaopatřit. Pro ně je ale riziko daleko větší, protože zatímco pro nás je tenhle svět motivující, pro ně je to standart. Troufnu si tvrdit, že my se dokážeme smířit s tím, že nedoskočíme tak daleko, zatímco oni můžou jen padat. A spousta znich, držena v umělém vakuu, netuší o světě vůbec nic. Buď je jejich rodiče dobře zaopatři i na zbytek života a nebo pánbů s nimi.
Třetí skupina, mně nejvzdálenější, ale to neznamená že nepočetná, si k tomuhle proudu vytvořila přístup přesně opačný. Pohrdají fotrem pracujícím 10-12 hodin denně ve značkovym obleku, vysmívají se jeho úspěchům a slovníku (a nechápou že to dělá pro ně). On zas nechápe je a neví, kde udělal chybu, když vůbec nebyl doma :-D Jsou hrdí na svůj odpor a třeba ten život fakt spokojeně proflákají. A nebo se vás jednou zeptají, jestli k tomu chcete i hranolky.
Co s tím? Snad se to trochu uklidní a zase se objeví lidé s vlastním podnikem vypracovaným pomalu a od základu jako třeba Jančura. A rychlokvašky splasknou stejně jako jejich finanční bubliny. Jenže je to samozřejmě těžký, jak v takové kultuře vychovávat někoho s tím, že teď by měl dřít a jednou se mít dobře (takovej asi trochu japonskej styl), když všichni (a já hlavně :-D) se chtějí mít dobře teď. To podhoubí, aby z něho vyrostli lidé, jejichž vrchol nastane v 50,55 letech, tu je slušně rozryto. Každej chce mít svý akvárko. Takže vlastně děkuju advokátní komoře, že mi zajistí, abych ve svých 30 letech začínal úplně od nuly. :-)
Komentáře
Okomentovat