Reality show

A myslím reality jako reality a ne reality jako reality. Hledáme byt. V celé té velké stověžaté Praze hledáme byt. Jeden specifický byt. Nechceme toho zas tolik, jen aby - byl u metra blízko centra, byl 3kk neprůchozí +70m2, měl novou kuchyň a koupelnu, balkon, byl za naše peníze, taky vlastně by tam už mohl být nábytek a mělo by to tam být hezký a taky by jsme to měli na celym internetu asi najít jako první, než to někdo vyfoukne, což však stále nezamezuje tomu, aby to stále nabízeli a dělali se prohlídky. Za posledních 14 dní jsem si zlepšil komunikační schopnosti a vystupování tak o dva levely. Kašlal jsem na zkoušky a přes to je dal, a to včetně obchoda, a to teda prosím pěkně si taky napíšu že mám z toho jedničku, protože trojka z procesu nikoho nezajímá. Mám jedničku a to i přes to, že tady v mém starém doznívajícím bytě něco kolem půlnoci přišlo pár alexandrovců a narušili můj spánek zhruba na dvě a půl hodiny. Nikdy nesmím mít pistoli.

Každopádně takové hledání bytu se skládá a priori z denní rutiny, projíždění netu. Takže to je sreality, realitymix, stredo.ceskereality, bezrealitky a jeste par dalsich. To se samozrejme kryje, krizi a opakuje, protoze kazdy spravny makler krome toho ze ten byt DOPORUCUJE, tak ho taky kazdej den znova prida. Pak prichazi faze lokace. Myslim ze by ze me byl uz docela slusnej taxikar (kecam), ale trochu jsem Prahu poznal. Omlouvám se za úsek bez diakritiky. Pokud vše sedí, kontaktujeme budoucí spolubydlící, jestli to sedí i u nich. Pokud to sedí i u nich, což někdy není úplně snadný argumentační proc, spíš to tak připomíná balancování na hranici bezedné propasti aneb rozpadneme se ještě než spolu začneme bydlet, no tak pokud se konečně shodneme, přichází volání. Volá se majitelům, makléřům, to je jedno. Každopádně makléři nepracují dříve než v 9 hodin. Jak škodolibou radost jsem dneska měl z evidentně probuzené makléřky v půl 9! Následuje vyjednání prohlídky (dnes již poučen se také zeptám na pořadí) a následuje prohlídka, na kterou makléř ostentativně přijede v A5 nebo nějaký jiný malý káře, aby vás jako sralo ještě víc, že mu dáte 15tisíc jen za to, že dal fotky na net a odemkne vám dveře. Všechna ta usilovná práce (viz níže a výše) přeci stejně leží na vás! Pokud teda přijede, někdy řekne že se ozve a je jasný kolik se jich ozve samo, a to i přes tu zasranou PROVIZI, takže je pak ještě uháníte a posloucháte, jak majitelé jsou týden mimo republiku. Následuje trapná němá prohlídka, pokud se byt nelíbí a nebo pár rutinních dotazů, pokud se byt líbí. Pokud se ale byt líbí, pak nejste první, komu se líbí a váš plamínek naděje je záhy uhašen prostým oznámením, že už teda někoho má, jen se ještě nesešli na podpis smlouvy, ale víte jak to chodí... Tak děkujeme. A pak je balancování, jako v takovejch těch hrách kde si vytvářite svůj charakter ale nemáte dost bodů, aby jste to udělali perfektní, ale musíte vážit. A tu přichází rozdílné preference a vše se domotává úplně. Někdo se bojí tramvají, někdo zas jezdí na Hlavák, někdo na Kačerov, někdo chodí obden šopovat, a tak.

No a poslední fáze? Tu ještě neznáme. Třeba dneska večer to nějak vyjde, ale dost pochybuju. Přece nebudu bydlet v novostavbě, v bytě s terasou 12m2 a grilem, balkonem, garáží, kompletním nábytkem a za dobrý prachy. Nebudu. Budu bydlet v nějakym paneláku a nebo klepat kosu ve starý zástavbě. Ale budu tam s Klárou, ta mě pohladí, řekne ššššš, dá mi talíř zapečených brambor a budem se spolu dívat na telku. A pak si lehnem, stočíme se a usnem. A takhle pořád a pořád až mi teda ty brambory už trochu přestanou chutnat, tak se naučí rajskou a zase to pujde. (To není nějaká metafora, to je jako vtip :-D). Takže tak.