Takhle malinkej

Když mi v pondělí zazvonil telefon, byl jsem rád hned ze dvou důvodů. Za prvý, že mě pozvali na pohovor, a za druhý, to jsme ocenili s Klárou oba, že nezazvonil o 10 minut dřív. :-D

Schůzka. Studovat jejich stránky, procházet vlastní poznámky z hodin, neustálý nacvičování otázek a odpovědí. Oholit, umýt, vyfénovat, ostříhat nehty, vyčistit zuby. Oblek, černý ponožky, slídy na papíry, všechno do desek. Dopnout kalhoty, uf. Hlavně přijít na čas. Jsem tam o 30 min dřív. Procházím se a větrám. Obleky fakt vymyslel nějakej chytrák - v zimě kosa a v létě horko. Odhaduju v kolik je adekvátní přijít. Prohlížím si každýho kdo jde kolem po Vinohradské třídě a doufám, že to není osoba, se kterou se za pár minut uvidím u jednoho stolu. Snažím se přesvědčit se, že nejde o nic, ale přece jde o všechno! 13:51, jdu. Recepce, schůzka, jméno, prosím, 4.patro. Díky bohu za výtah, zvonek, recepce, zasedačka, snad jen vodu, děkuju. Čekám. Hlavně si stoupnout! Stoupnu, počkám s rukou, potřes, sedám.

A pak? Úplně normální rozhovor, možná mám pocit, že se mě slečna snažila zachránit a varovat před "paní advokátkou". Snažím se být stále na pozoru, ale asi zbytečně. Probrali jsme náplň práce, ptala se na pár věcí, který mám v CV úplně nakonci. Žádný personalistický Jaké tři vlastnosti byste sobě vytkl a Proč bychom měli zaměstnat právě vás? Mám pocit, že už dávno ví svoje. Prostor pro mé dotazy, děkuju nashle.

V úterý nebo středu se ozve. A nebo neozve, ale to je jedno. Mám to za sebou, zase novej kus světa. Jestli tam chci dělat, i když jsem se nedozvěděl nic oslňujícího? Chci. Protože nemám tátu advokáta, tady začíná cesta smrtelníků. I když všem pro smích, i když za půlku peněz co bych měl za práci co dělá Klára a tak strašně daleko od toho, proč jsem na právech. Ale konečně bych to viděl a byl součástí toho a mohl si to napsat do CV, až opravdu o něco půjde. Pochopil jsem to. Je třeba se pohnout, studovat práva a mít FCE? Supr, tak před třema roky. Je nás armáda, všude v ČR a jsme stejní jako kloni. A i když je na živo možná někdo lepší, někdo hezčí a přijmu-li hříšnou myšlenku, že jsem sympatickej a pro práci použitelnej, pořád je tu to CV, který otevírá dveře. Možná, že nás na gymplu bylo 10% národa. Elita. Supr. Nedostat se ale na VŠ? Jsi nic. Práva, totální úmrtnost u přijímaček, dostat se? Supr. Mega elita. Aha, nás je tu tisíc. Udělat státnice? Supr! Aha, oni už je maj taky. Prostě - i když dejme tomu že ve společenským žebříčku se pořád pachtim někam vejš, taky se pořád mění ta optika kterou se to hodnotí, uzavírá se ten průzor a zase jsem nula. A nuly nemaj tři děti a barák s velkou garáží na zahradě, auta a spoustu motorek. A já asi nechci bejt nula, no.

A krom toho vypadám v obleku fakt krutopřísně :-) A do toho jsem začal koukat na seriál Suits, samozřejmě není o ničem jinym než o 2 úžasných, brilantních a motivujících advokátech. Akorát jeden z nich nemá titul :-D