Ať slunce pálí do Písku

a tebe mám na blízku.

Takže. Že je lichý rok a vše jde podle plánu nemá cenu pořád zmiňovat. Měl bych tu tedy ještě dodělat nějaký úkol (tímto se snažím rozmělnit plitké pomluvy, že právnící nic nedělaj, které se nedávno objevily na jednom blogu* ), ale vzhledem k tomu, že právnický profesi budu navždy nejblíž při sledodování Suits, to prostě počká.

---

Možná, že život je hledání. Nebo hořký. Nebo Good. Můj život je všechno i nic, někdy závazek, ale v poslední době naprostá lehkost. Lidská povaha má tendenci si na to zvykat, a proto je dobrej nápad se trochu zastavit a napsat si to tady.

Mám skvělou holku. Společně se státnicema je to věc, kterou pořád nědokážu pochopit a denně se divím. Celej gympl jsem to měl s holkama hodně marný, což mi teď připomněla procházka pro městečku, kde jsem strávil snad ty nejlepší léta z nejhoršího období dospívání. :-D A teď mám někoho, kdo mě naplňuje sebevědomím, že mám co nabídnout a někoho, kdo to dovede ocenit. A dokonce v jedné osobě. :-) Kdo ví, kdy mě nechat myslet si, že vše mám pod kontrolou a jsem ten správný ochranář, a kdy si chci prostě položit hlavu. Trochu zvažuju jesti o tom psát, protože to je ta pravá intimita a né sex, ale když si tak lehnem, je to jako bych byl Iphone v dokovací stanici.

Navíc se nehádáme už rok a půl a nebojím se že to zakřiknu, protože Bulánky už hrát nebudem a všechno bude fajn. :-D Já nevím jak to popsat, jsme taková konzumní společnost, nic nevydrží o moc dýl než má záruční lhůtu, všechno se mění - ale můj život se nebezpečně blíží ideálu. Myslim, že jsem to vzal docela hopem a že možná to je moje nadání, dělat si život dobře s minimem průserů :-)

Každopádně kromě toho, že mi Klára udělala nejlepší enduro fotku, kterou uvidíte na konci tohoto článku jako odměnu za jeho přečtení, faktu že už ji bylo 20 a tak se u ni snad nevyskytne to, co postihuje dospívající ženskou populaci napříč republikou, a taky toho, že jsme si k Vánocům dali dovolenou ve Vídni (a tím tak slavnostně zahajujeme poznávání světových metropolí, protože už mě nebaví prodírat se tím přeplněným Staromákem, ale chci to být já, kdo se motá místním pod nohy s foťákem, zírá do mapy a snad jednou - sedí v těch restauracích :-)). Tak kromě toho všeho, jsme byli opět na Klusovi a to na nejlepším jeho koncertě vůbec. Už tam párkrát zaznělo, že chvála každýho chlapa a teď když mi jedna holka z YT posílá videa, který natočila, mi také řekla že je jako fakt super že jsem kluk a fanoušek Tomáše. A jako doprčic proč né? Samozřejmě že na něj žárlím a nesnáším ho za to, ale to mi nezabrání abych ho obdivoval, protože to je to, co si zaslouží. Tím, že jím (:-)) s Klárou docela žijem a že se na Moravě zpívá kdekoli večer sedíme s kytarou, mi přijde že to je obrovský fenomén, ale možná zas tak ne. Proto mi dovolte apel - dejte Klusovi šanci! A doufám, že i když každej má rád muziku jakou chce, i punkovej týpek nebo ten nejvíc underground hipster dokáže uznat, že tenhle kluk něco umí. Protože i když muzice nerozumím a nechápu moc tu kulturu pod tím, tak to co předvádí hlavně na živo by mělo jít napříč vším. Třeba Xindl má taky skvělý texty a taky upadl v nemilost pubertálních holčiček, i když podle mě jeho texty jsou o úplně jiný skupině lidí a problémů (a za trest jim pak dělá podpisy na intimní místa, zm*d!), ale není to ono. Ten je prostě dobrej, ok, ale "jen" muzikant.

Poprvé jsem byl čistě jen na jeho koncertu a věřte nebo ne, měl skoro tři hodiny. A není to žádnej Lunetic s kytarou a kdybych musel volit dám radši peníze za to, vidět ho znovu, než do nádrže motorky. Je to hudebník, je to herec, je to komik - je to umělec. Že u toho vypadá dobře a je idolem 14 je takový collateral damage (nemam rad anglicky slova v clancich, ale nevim jak se to rekne cesky). Jak pracuje s publikem, jak si dovolí 4 minuty živě z patra rýmovat, jak si dělá srandu ze všech a všeho. Ano, možná ho nepokrytě adoruju, ale poslechněte si Ninu, nebo celou ruskou 4, koukněte na jeho improvizace na YT. Zachraňuje češtinu pro mladý generace, ukazuje její zapomenutou krásu tak přirozeně, že stačí jeden koncert a den potom mluvím jako bych dočetl Shakespeara. Po tom koncertě, ze kterého nás asi 10minut vyprovázel improvizovanou písní, ve mně byl tak skvělej pocit, že jsem byl u toho, že tohle není jen koncert, tohle je řemeslo nebo jako divadlo Na Vinohradech a pokaždý jiný ale stejně skvělý. Chtěl bych s ním, s nimi, zajít na pivo, i když by semnou nikdy nešli. Cítil jsem se tak dobře, že jsem se po definitivním konci vyhoup na podium a vzal si jeho rukou psaný playlist, kterej tam ležel. Nepřemýšlel jsem o tom, navíc jsem věděl, že kámoš taky takový playlisty od kapel má. Když jsme vydrželi hru nervů a matoucí hasiče a dočkali se jeho příchodu na autogramiádu, co víc by mohlo být, než podepsaný playlist - a teď přišel jedinej kal toho večera, kterej mi docela vzal vítr z plachet. Naštěstí jsem se z toho za pomoci mojí Kláry vyspal, ale překvapivě kluci na moji trofej nereagovali úplně pozitivně, i když to vzali s humorem. Dílo zkázy ale dokonala jejich managerka, která je teda pěkná pí.a a i když chápu že si to nemůžou asi úspěšně dělat všechno sami, takovouhle úču bych nad sebou asi nesnes. Ta mě teda zjebala, že playáky se neberou a kde že sem to viděl. Tak to mám za to. Příště už to neudělám, slibuju.

Tak a tady ta slíbená fotka. Historka k tomu je prostá, přivezl jsem si Kláru na louku za účelem nějakých hezkých fotek. Plán byl že projedu bahnem a trochu to cákne, leč neodhadl jsem hloubku louže a výsledek už vidíte. Tohle je enduro.