Nepřítel alkohol

Mám zhruba 20 minut, který musím něčím vyplnit, než začne Kutil Tim, Klára mi udělá oběd a pujdeme se dívat.

Rád bych se ale stihnul podělit se zjištěním, že mi pití fakt neprospívá. A tím nemyslim takový to klasický kocovinový "odedneškanepiju" ale celkem seriozní zamyšlení se nad svym chováním, hodnotou ztracenýho času a peněz. Dost lítostivě vzpomínám na mladý léta, Slovensko, Itálie, Kožlí, a tak. Všechno bylo fakt v pohodě. Ale teď je to pryč, nějak mi to nejde. Měl jsem na to dlouho podezření, ale teď jsem se pod tíhou sobotního VELMI nepříjemnému zážitku pro mě a i pro pečující Kláru :-D fakt ohlídnul a mám pocit, že není o co stát. Rozeznávám, jak šíleně společenská je to věc, jak je to zvyk, sociální prvek a že jsem do toho vlastně vmanipulovávanej. Čímž nechci říkat, že vlastně nemůžu za to, že chlastám jako prase, ale byl bych stokrát radši kdybysme se potkávali třeba na motárdový trati než v hospodě :-) Ne že bych byl takovej pařmen, chodim vlastně dost málo, ale když už, tak špatně. Ty piva ještě jdou, v 11 být doma a mít pocit z dobře odvedený práce. Pokud po tom člověk nedá ještě půlku těžkýho vína jako já minulou středu, je to docela ok a splňuje to sociální potřebu, respektive takovej ten pokec s klukama, aby člověk nezapad v prach. Horší jsou ale takový ty typický pátky, tentokrát teda sobota, ale kdo o prázdninách hledí na dny. Nevím proč, ale prostě piju z nuly na sto. Nenapadne mě, přísáhám, že by mi mělo být špatně. Všechno je v pohodě, čas letí, mám pocit, že se bavím. Pak se trochu leknu, pokusím se to zachránit džusem, vodou, nemůžu už ani sedět a poslední chvilky racioálního uvažování použiju na zajištění základní hygienické přípravy na nevyhnutelné. Druhej den je mi samozřejmě blbě, ale co už, pokud není vyloženě hezky, tak se to dá přežít, i když to co jsem zažil po slavnostech už nikdy nechci zažít. Jenže přichází i ta morální kocovina a to ne nějaká jako provinilost se špetkou stálo to za to, ale absolutní stud a výčitky. A to hlavně za kecy, chování mám ještě tak nějak v cajku. Ale ty řeči o sobě, blízkých, hlášky na ostatní, atd atd. Pálí mě to v mozku vždycky jako velký selhání, i když mi to třeba pak schovívavě není připomínáno (ale to se moc často nestává, díky kluci :-) ) v každym pohledu do očí vidím, že oni ví něco co vědět nemají, nebo že už jim nevymažu ten obraz fallena-kreténa. A myslim, že inteligentní člověk by měl usoudit, že tudy cesta nevede. Prostě mi to nejde, neumím to, jako spoustu dalších věcí, do kterých se teda necpu. Vytáhl jsem si černýho petra a mám nepříjemnej druh opilosti, to se stává - někdo bulí, někdo je koketní, někdo agresivní a já prostě piča, to se jinak říct nedá a doufám, že aspoň v normálním životě jsem oká. Takže - uberu nohu z plynu a pokusím se nějak znovuobjevit tu radost z akcí, lidí a společnosti i bez dvojky v žíle. A třeba i v tom Chorvatsku to omezím - bude se mnou Klára a nerad bych nám to pokazil. Držte mi palce.