My pulses start cathedrals in my heart
Jedna z mých světlejších geniálních chvilek mě přivedla na myšlenku, že blogy se čtou ze dvou důvodů. První můžeme označit za literární, kdy se autor blogu vyznačuje efektní češtinou a jednoduše se to dobře čte, v druhém případě klasický voyaerismus. Když jsem se o tuhle myšlenku podělil s mou drahou zkušenou blogerkou, trochu mi to zkazila tím, že vlastně i každý z první skupiny postupně doleze do té druhé. A tak, vzhledem k tomu, že já literární ambice už dávno pozbyl, měl bych zkusit zaujmout tím, co se děje v mém životě, popřípadě nakrmit hlad těch, kteří mě znají osobně. Protože takové blogy se čtou nejlíp. :-D Bohužel, i tady asi zklamu. Normální pohoda a kopice radosti.
Faktem je, že jsem teď zároveň na konci i na začátku a že úspěchy mi pomáhají zapomenout na místa, kde se nedaří.
Mám za sebou všechny zkoušky a jsem 26kreditů v plusu nad studijní plán. 4 semestry bez nutnosti opakovat jedinou zkoušku nebo zápočet. Napsal jsem to na FB a uznávám, že to asi mohlo znít nepatřičně - jenže, já si ty výsledky nekoupil, nevyhrál, neukrad. I když neopomenutelnou roli hraje štěstí, já na něj byl připravenej. Ne že bych v tom úplně ležel od rána do večera, ale i když se tomu člověk zrovna nevěnuje, ten stín tam byl. A teď je pryč. Sice vůbec nevím, jaký bylo jaro v Prachaticích, ale mám to za sebou a do prosince volno. To je ta příjemná část, ale ta úplně nejlepší je, jakou radost to dělalo ostatním. Jo, jsem jedináček, takže světla reflektorů míří jen na mě, ale moje druhá další geniální úvaha vedla k tomu, že pořád lepší jedináček než nejmladší sourozenec. Já jsem na všechno sám, ná výhody i nevýhody. Školu jsem nikdy moc neprožíval a když jsem teď ke konci měl jistej postup do třeťáku a 9 opravných pokusů, těžko se hledala motivace. Tu první ale poskytl táta, který pochopil moje smýšlení a nabídl cílovou premii pokud všechno dám do června :-D, ale ta hlavní byla, aby máma mohla vždycky zavolat babičce, říct jí že to mám a ona mohla na chvíli zapomenout na svou nemoc.
Prostě - i když jsou ty práva ZATÍM docela lehká škola (kromě státnic, ze kterých mě ta euforie ještě nepřešla a asi dlouho nepřejde, pořád cítím to štěstí jako když jsem vyšel z tý místnosti), je za tím kus práce a já se za to pochválim rád :-) Tohle je totiž ten českej strach z úspěchu. Nasrat :-D A když se podívám na moje kámoše z gymplu - 2 pracující, 1 meziročník, 1 přerušeno, 1 těsně před smrtí, 1 končí a jde jinam od prváku, tak si říkám, že mám asi docela kliku.
Nejen díky škole jsem ale tak v pohodě. Samozřejmě Klára dělá hodně, a tak se u mě občas dostavuje pocit, že se na všechno můžu vykašlat, když mám ji. Výsledkem je, že už asi nebudu bydlet s klukama v Praze, respektive Palmovka se nerozpadla mojí vinou, ale když už se tak stalo, nechce se mi usilovat o další možnost spolubydlení. I když tenhle týden byl fajn a zažili jsme zase srandu, daleko víc energie mě to stálo. Je to model, který k fungování potřebuje pravidla a ty se nám po dva roky nepovedlo udržet. No.. spíš zavést. :-) Myslim, že bakalářka by se o nás dala napsat krásně. Třeba takové naše hry jako kdo nejdýl vydrží bez toaletního papíru, komu bude vadit smrad z odpadkových sáčků na chodbě natolik,že to dojde vynést. Naše legendární pokusy jestli kiwi zmizí pokud ho necháme dostatečně dlouho na kuchyňské desce, domácí výroba tvarohu z trvanlivého mléka a kreativní malba olejovými cánkaci, popřípadě soutěž v přesnosti na wc. Prostě u nás byl bordel kdE.coli :-) Budu bydlet blíž škole, blíž Kláře, blíž centru, levnějc a ve stejně hezkym bytě, s pavlačí. Jediná neznámá je tak soužití s tím pánem, kterej tám bydlí, ale už se známe nějakej pátek, tak to se snad taky zvládne, na tu chvilku, než Klára omylem otěhotní, protože já chci dítě hned.. :-D
Prázdniny si téměř výlučně stavíme spolu a když ji vidím, jak je skvělá a má mě ráda, vůbec nevim proč bych měl ještě udržovat nějaký vztahy s klukama :-D
To by byla ale cesta do záhuby a vzhledem k tomu, že ze mě teď opadnul veškejer stres a jsem už zase ten milý veselý klaun, podařilo se nám v rekordním čase vybrat a snad zamluvit naši letní parto dovolenou v Chorvatsku, kde snad utvrdím sociální vztahy s přáteli. Kdyby se mi to ale moc nedařilo, tak pro jistotu si s sebou vezmu Kláru. :-) Tu tahle pozvánka zřejmě dost vzala, ale sportovní terminologií si tu nominaci vybojovala tvrdou prací v průběhu celý sezony, tak proč ne. :D Bude to náročný, protože k moři spolu samostatně už nepojedem, takže přes den budu muset být hodný manžílek na pláži a večer párty king. Potřeboval bych asi něco pod jazyk vždycky, abych vydržel :-) Nicméně ten barák je nabídka, která se neodmítá. Je to vila pro 20lidí a všechny pokoje jsou dvoulůžkový. :-) Je tam obrovská terasa s výhledem na moře, dvě luxusní kuchyně, krb, bazén a tak. Nevýhoda je, že to je 900km, takže mám trochu strach o cestu, pokud nebudu mít půjčený auto a nebudu řídit, a to budu mít strach snad ještě větší. Roztomilé taky je, jak Klára neohroženě lobbuje za cestu přes noc, protože oba víme jaký to má kouzlo, ale jen já vím, jak strašně se řídí v noci a protože nikdo z nás neví, jaký to je řídít celou noc a zdárně neusnout. A druhá nevýhoda je, že jsem z přemíry euforie to teda zarezervoval na sebe a mám tu teď fakturu na 57 000,-. hm. :-D
Z bývalé práce jsem pod pohrůžkou žaloby uhádal doplatek, který mi dlužili na výplatě. Je to tak moje už třetí vyhraný spor a i když se tím třeba nebudu moct živit, jsem rád, že aspoň o sebe se budu umět postarat. Na Dinosauří brigádě mi trochu klesá morálka, uvidíme.. ale peníze jsou potřeba. Včera jsem se opět stavil ve dvou motoprodejnách a je zase strašně pěnez pryč. Když ono to je potřeba, no! Ale respekt v tý jedný, i přes to, že mi vůbec nemusel věřit, že mi chyběl jeden díl v minulym balení, který jsem tak koupil, dal mi ho zadarmo. A teď má čeká garážový maraton. Stáhnul jsem si Kutila Tima a jako bych viděl sebe! :-)
Koupil jsem si Maxim za odměnu a je to fakt super časák :-D
Tloustnu a musím přestat, protože už je to na hranici hrozící nutnosti obměny konfekce a to teda ne. :-) Klára je potvora, protože mi to nevyčítá a já jsem si tak nějak vsugeroval představu, že ta loňska dřina za ten 78kg výsledek nestála a že pasivní bezpečnost je taky důležitá a vypadám docela dobře.
Jedl jsem creme brulee. Respekt.
Můj stav dosahuje maximální vyrovnanosti. Trochu je to až nebezpečný, minulý týden tu byl déšť jako prase, lehce až povedeň a volala mi máma, že je v tom nejhlubšim s autem a co má dělat a já jsem se jí trochu smál. :-D
Jsem i rád, že moje ex je ráda. Každý si zaslouží svůj kus štěstí.
S tátou to taky teď docela jde, v sobotu k nim jdem na oběd i s Klárou. Třeba to dovrší tim, že mi pujčí auto do toho Chorvatska. :-D Ne, vážně. Rodina je důležitá. Těžko se o tom mluví bez patosu, ale je to to nejdůležitější, hlavně ta výchova, respektive prostředí. Vidím to opět u Kláry a vidím mojí mámu, jak skvělá a mnohem silnější než já je. Možná se nám úplně nedaří si to vzájemně sdělovat, ale to už je úskalí vztahu syn matka. Tak jsem ji aspoň zařídil alternativní dceru a kolikrát je z těch jejich mailů líp informovaná než já. Já zase tchánovi vybral plazmu, tak snad taky dobrý. :-) Včera jsem byl skoro celý den u babiček a to je taky kapitola sama pro sebe. Stáří je nahovno. A nejradši bych svým rodičům a jejich sourozencům promluvil do duše, kdybych měl odvahu. Mají svý rodiny a práce, já vím, ale oni zas snad neví, že to nejsou oni, komu čas tiká nejrychlejc...a pak bude pozdě.
Když už jsem to zakroužil do týhle depky, tak jsme viděli Lidice. Je to velkofilm, který si tenhle příběh zaslouží. I když to není tolik o hrdinství, jako spíš o smutku, náš národ by si měl připomínat tuhle dobu a hlavně ty, který za něj bojovali. Rád bych sobě věřil, že bych měl koule na to, odejít do tý Anglie taky.
Což mi připomnělo angličtinu, když už jsem našel suprovou učitelku, tak bůhví proč přestane reagovat a odpovídat na to, kdy budeme mít další hodinu po jejím úraze. Kdyby jiný dny normálně neučila mýho kámoše, možná bych to chápal, ale takhle fakt nevím co si o tom myslet. Zlatej gympl a paní Tesařová.
Ale skončíme vesele, všecko je to tak moc dobrý, až bych chtěl kacířsky přetočit pár let, abych nemusel řešit, jestli na to všechno nejsme moc mladý, jestli si to nevyčerpáme dřív, než to budem potřebovat. Ale co, carpe diem a my teda diem. (:-D) Kromě toho Chorvatska si určitě dáme Slovensko, Moravu, Čechy, a tak. Dobře bude. Jsem životní štístko a tak to je.
Všem vám lidičkové mocinky přeju, ať vám taky tak svítí sluníčko jako teď mě a mějte se krásňoučce!
Komentáře
Okomentovat