Deníček skorotelegraficky
Čas teď přešel do prázdninovýho modu a tak letí 2x rychlejc, teda kromě soboty, ale k tomu se dostanu. Teď je skoro 11 a moje milá už 2 hodiny spí beze mě, protože jsem potřeboval vstávat brzo, kvůlivá babi operaci, která jak už vím dopadla dobře, a tak já vám teda něco napíšu. Je to dlouhý a ryze voyaerský, nějaký závratný postřehy nebo metafory jsem tentokrát něják nevymyslel a stejně prostě nedokážu přenést tu pohodu co máme v tom našem 1+1 světě, ale aspoň neubyde. :-)
čtvrtek, jedem popřát babičkám k narozkám. Nejen že moje babi jsou obě Anny, ale i obě se narodily ve stejný den, jen jiný rok. Babi nemá vědět že přijedem, aby se nevysilovala chystáním, takže si vezeme svoje chlebíčky. Babi je ale zkušená tipařka a tak máme hned dvě sady chlebíčků. Nestěžuju si. :-) Máma trochu trudomyslnost, takže v pátek ačkoli ne úplně skvělýmu počasí jsem naplánoval malej výletík s kolema na Šumavu. Byla to docela pohodová trasa, ale trochu jsem se seknul v navigaci a přidali jsme si tak pár kilometrů. Vzhledem k tomu, že letos jsem asi víc nachodil po bytě než najezdil na kole, tak jsem to taky cítil, nicméně situace kdy jsme v nejzazších bodě trasy a máma oznámí, že dál nejede, byla trochu stresová. :-D Naštěstí ji docela nakopnula občerstvovací pauza a cesta už byla samá rovina a v místech, který mámě jako rovina nepřipadaly, jsem ji tlačil do zad a šlapal s ní. Výsledkem asi 42km, takže respekt jí.
Sobota a neděle krize, viz článek a taky poslední dny nudy a volna.
Pondělí Praha a výročí s mojí láskou, dostal jsem knížku kterou jsem si přál stráášně dávno, respektive protože byla drahá jsem chtěl aby to Klára jako řekla moji mamce že bych to chtěl, jenže Klára na to zapomněla a já si pak říkal, že mě máma asi nechce rozmazlovat :-) Je to fotokniha o Lanci Armstrongovi, ta fotografka za některý snímky získala i World press photo cenu a moc to pro mě znamená. Mezitím hádky s Morfem o stěhování, plané poplachy, vzájemné výčitky, stěhování Kláry z koleje, zabloudění na Chodově ve slejváku, kdy jsem ujel dobrejch 10km aniž bych tušil kde jsem a pak vyjel 100m od místa kde jsem se ztratil.. Ve středu krásně a naše procházka na Vyšehrad, trochu až moc teplo, chtěl jsem udělal Kláře nějaký hezký fotky, tak beru zrcadlovku, abych pak zjistil, že baterku mám sice nabi/ytou, ale v PT. I tak to ale bylo krásný a kromě toho, že jsme díky mojí další ale nikoli poslední navigační chybě málem umřeli žízní, to nemělo chybu.
Ve čtvrtek domu, ladění motorky v garáži a přípravy na mocnou a legendární Tour de Beer. Lebedím si jak už jsem zdatný mechanik a jak se mi vše povevedlo.
V pátek mi to nedá a i když se střídá slunce s deštěm během asi 15minut, chci si zkusit poprvé koženou kombi a nový destičky na motardu. Když vyjedu, asi po kiláku mam v zatáčce nestabilní pocit. Inteligentně jsem zastavil, abych zjistil, že mám jako naprostej debil povolenou matku zadního kola. Dám si facku a krokem jedu do garáže. Na druhej pokus radši vyjedu na jinej směr a dám si 2x Libínský sedlo. Bohužel i tam bylo potřeba něco urgentně opravit tou zku*venou metodou (aaa už vstala :-D :-*) ) kdy se jen fluše štěrk s tim lepkavym asfaltem, čímž zůstane na m2 jedna až dvě normovaná lopata plná jemnýho štěrku. I s tím si ale mistři silničářského řemesla umí poradit a dané místo na pár dní osadí adekvátní značkou. Že ten štěrk se asi jen tak nevypaří, je jim jedno. Takže jedu trochu volnou a dost se bojim i tak. Přemýšlim, jestli jsem si vybral správně, že tohle není ta cesta, že ta motorka jde na max a že to není správně a že se bojim a že kdybych to prodal jakou bych měl krásnou motorku a mohl jezdit na výlety a za K. a na srazy a do Rakouska a tak. Z kopce trochu potáhnu a pak zkouším ty nový brzdy, který mi ale odejdou úplně jinym stylem než prvně, takže mi to naopal brzdí až moc a musím zastavit a nechat je zchladit. Trochu prší, nevadí. Když už brzda povolila a jde mi otočit kolem, zkouším nakopnout Berga. Moc se mu nechce a při každým šlapnutí vyfoukne modrej kouř. Zamotá se mi hlava a cítim slabost v kolenách. Vybavuje se mi jak jsem letěl z toho kopce a pak vlastně nenechal motor zchladit. Přestavuju si jeblej ventil, prasklý těsnění, pístní kroužek. Pořád ten modrej dým, který signalizuje olej ve válci.. Volám pár lidem a panika mi zatemňuje rozum, takže nedbám na jejich rady a rozhodně se mi nelíbí vize, že "to se vyjezdí". Nechal jsem teda motorku u morfa v garáži a nechal se odvést domu, velice rád, že zrovna dneska mám prvně tu koženou kombi. Bylo mi z toho smutno, ale nechtěl jsem si pokazit tour a tak jsem na netu ještě sebral pár chytrých rad a dojel zpátky. Náštěstí to byla ta nejlepší možnost, téměř neškodný vedlejší efekt. No, budiž.
Tour se vydařila, na muj popud se nesla v pravém cyklistckém duchu, čemuž dominovala časovka družstev (malé pivo na ex), kde jsem sám sebe kladně překvapil a vyhráli jsme, vrcholové premie (panák), jízda z kopečka (dlouhej čas na dopití), do kopečka (krátkej čas na dopití) a trochu necyklistická štafeta na stadionu s plastovou židlí místo kolíku :-D. A když jsme tak byli asi v 8. hospodě, říkal jsem si, že máme docela dobrou formu, že to všichni dáváme a že by to mohlo dobře dopadnout. No.. a pak si pamatuju jen brutální pařbu na Čechomora (doledoledooole dole u včelíína!), podpis na vstupenku "pro Kláru" i když je nemá ráda, filozoofická diskuze s týpkem kterej si vzal svoji první holku, cesta domu, špagety, špagety špatně a spánek. A pak přišla SOBOTA. Jak předtím čas letěl, tak v sobotu se zastavil, aby mě v tom vykoupal. Probudil jsem se něco kolem 11h, ještě ale nastřelenej, takže to nebylo tak zlý. Ovšem postupně, jak ledviny a játra filtrovaly jedy, to přišlo. Zmítal jsem se v posteli, jen jsem tak animálně vzdychal, v půlhodinových intervalech pospával a celkově umíral. Přešlo mě to snad až v 5 večer a blbě mi bylo i na začátku neděle. Z troska stavu mě na chvíli jen probral koncert Mňágy a žďorp, kterej jsem viděl poprvý v životě a byla to neuvěřitálná jízda a chci na ně znova. Pikantní bylo, že mi chtěli u vstupu vzít ten podepsanej lístek, protože mi za něj měli dát náramek, nakonec to byl neřešitelný problém u kterého se sešli 4 lidi, málem si mě vyfotili, pani se mě ještě zeptala jestli to neni tak "jejich" Klára a byl jsem vpuštěn. Na náměstí plno cikánů, jedna se mě ptala co je teď za kapelu. Byl jsem tak vymeletej, že mě nenapadlo nic vtipně nadřazeně stíravýho, tak jsem řekl pravdu, což se ukázalo jako nejlepší, protože ani napotřetí mi samozřejmě nerozuměli správně název valmezácké skupiny. :-)
V neděli už jsme v 9 byli v Praze a šli jsme ukončit náš život na Palmovce. Za pár hodin a 5241931 schodech zmizel muj druhý domov, dějiště komedií i tragedií, osobních sraček i vítězství. Odstěhovali jsme Martina do jeho novýho luxusního bytu s recepční, byli jsme označeni při představování za "jen nějaký stěhováky", odstěhovali jsme mě do novýho bytu a kompletně vyklidili celej byt. Už tam nic neni, dva kusy nábytku a dvě matrace pro mě a Kláru. Všechno prázdný, neni si ani kam sednout. Ale i při tom stěhování byla dobrá sranda, až mi to přišlo líto, i když při rvaní tý megaskříně 4 patra dolu mi do smíchu nebylo. Konec, tečka. První studentský bydlení a i přes ty všechny mouchy, je to holt první a na první věci se vždycky hledí tak nějak amnestiálně. (vytvářím slova? :-D) . Bylo mi fakt smutno, tak ještě že jsem se mohl opřít o Kláru a tak nějak jsme to zvládli společně s Dr. Ludským, kterýho sledujem ve slovenštině a překvapivě tomu rozumíme. :-)
V pondělí doúklid a svištíme konečně na jih, s Klárou i s Coudym. Je doca teplo, tak pohrdáme fast food obědem a valíme do Písku, kde jsem si chtěl vybrat novou helmu .. silniční ... kterou sice nepotřebuju, ale mají teď brutální slevy a navíc 1+1 helma zdarma, takže za nějakých 1800 budu mít helmu co stála 3ku a ještě jednu k tomu, kterou můžu klidně prodat za litra. Už totiž mám papíry na všechny motorky a budu se snažit ukecat někoho, aby mi občas dal svést. A možná, možná.. že se vrátím. Neláká mě rychlost, zatáčky na koleno, láká mě ta pohoda a klid, 140kmh a veget, sjet si na zmrzku nebo tak. Nějakou Ducati. Hm.. uvidímě, na zítra jsem měl v plánu vzít Berga konečně na okruh, protože kvůli tomu jsem ho kupoval, že. Ale je tu teď asi -15stupňů, tak moc nevim. Po příjezdu jsme dali rychlou koupačku v přehradě, placky z indický a zmrzku u Kamila.
Skoro jsem přeskočil úterý, kdy jsme vyrazili na Lipno, což je takový naše jihočeský moře, a to jako fakt, páč tam máme i písečnou pláž a když víte kudy přijít, ani si nevšimnete, že tam je cedule zákaz vstupu psům, a tak jste na celý pláži jedinej člověk se psem. Naštěstí ho všichni obdivujou, jak vytrvale vydrrží kňučet, že chce do vody. :-) Když jsme se vyslunili, tak hurá domu a dělali jsme domácí tortilly s masíčkem. A pak opět - zmrzka u Kamila, ale co to, Kamil má sklizené židličky kde jsme včera seděli v ten samý čas, Kamil má i sklizené zmrzliny z pultu. Jsme smutní, ale náš "ital" který rozhodně neni z itálie, je fajn chlap a tak nám nandá zmrzku normálně z mrazáku a směje se na nás, čímž si definitivně získal i Klářino srdce, když jazýček měl už ze včera. :-) Přijdem zas!
No a už jsme u včerejška, nebojte, ale stejně si to tu píšu hlavně pro sebe, abych si to pak v říjnu přečet a řek si JO, bylo to dobrý. No včera jsme se lehce vyspali, počasí 101% a tak jsem vymyslel výlet na Boubín (1360mnm), koupačku a grilovačku. Všechno naplánovaný perfektně, ale zkuste nám to říct o 4 hodiny později, když sedíme pod rozhlednou bez jídla a pití a vše je špatně. :-D Celkově to teda bylo něco přes 15km, převýšení skoro 500m, ale myslim že ZPĚTNĚ to za to stálo. Hlavně díky tomu, že je Klára skvělá a za celou dobu ani jednou, jedinkrát nefňukla, nevzdychla, nevyčítala, prostě je skvělá a ani nemůžu vypsat jak je to s ní parádní a jak moc jsem rád že teď jsme spolu a neprojdeme kolem sebe aniž by nebylo ťuťuňuňu... Coudy to taky zvládnul, mezitím stihnul ještě pořádnou koupačku v Boubínském jezeře a je moc šikovnej a ještě pak stíhá se s Klárou předvádět, protože se s nima rád chlubím, co všechno umí. :-) Nakonec se teda výletík protáhnul asi o dvě hoďky, takže jsme zkrátili koupačku na 15min :-D, zajeli za babi do nemocnice a pak se KONEČNĚ najedli po celym dni a trochu jsme to přehnali, takže maso nechci vidět nejspíš do ... zítra, kdy je v plánu další grilovačka :-D
Dneska je odpočinkový kritický den, i Sluníčko dneska odpočívá a tak to vidím na veget s palačinkama, který má milá začala dělat, než jsem to stihnul dopsat :-) A slíbila že udělá Míša řezy, tak to tady napíšu ať je to bílý na černym!
Takhle se mám. Utíká to strašně rychle, takže se prostě snažim svést se na tý vlně prázdninových možností a vytěžit z toho maximum.
Komentáře
Okomentovat