Milujte se a množte se*

* jak pravil rektor některé z univerzit na Majálesu :-)

Měl bych se jít učit a nebo spát a nebo něco dělat, ale tím bych uzavřel tenhle náš pražský prodloužený víkend a to já nechci. Ani se nepřevlíknu z džín do domácího a rozhodně nepřestřihnu majáles náramek. Cítim se, jako když jsem se jako menší vracel z nějakýho "táboru". Tábor je v uvozovkách, protože jsem narozdíl od své milé na táboře nikdy nebyl a i když se to může zdát nepochopitelné, přežil jsem i bez ranních budíčku, buzerace a poštvávání se proti sobě pod rouškou týmových her :-D Ale myslím tím prostě takový ty vícedenní školní akce. Taková ta nostalgie, vzrušení z nových zážitků na který se bude vzpomínat, ale tíha přítomnosti a žádné vyhlídky na lepší zítřky. Šok! foto uvnitř :-)

---

Tak ale ve stručnosti. Pominuli malou nákupní horečku a nekonečný kabinkování, který se ale vyplatilo a jsme teď oba ještě krásnější než obvykle, začnu samozřejmě Majálesem. Pro nás s Klárou takové soukromé minivýročí, ale čím víc se teď dostáváme do takových malých deja-vu s loňskem, tim víc si uvědomuju jak jsem byl loni úplně mimo a obdivuju Kláru, že to semnou vydržela a počkala, až se dostanu úplně ze všeho, i když to asi trvalo dýl než bychom oba řekli.. Ale tak kdo mohl čekat, že nakonec takhle dopadneme, Pražáci. :-) I proto máme oficiální výročí až v červnu. Četl jsem si nějaký starší články a na pár věcí, který jsem řekl/napsal po Kláry první návštěvě si i pamatuju a co k tomu dodat. Občas se v životě prostě seknu a že jsme s Klárou vydrželi a stále letíme je jeden z mých nejlepších omylů. :-)

Majáles je perfektní studentská záležitost a už jenom kvůli tomu, že tam můžu chodit a mít hrdej pocit, že jsem pravou součástí, je fajn být na VŠ. Letošní organizace byla ještě lepší než loni a nejen že vše šlo bez zádrhelů, ale objevily se i takové perličky, jako točená Gambrinus11, zdarma klíč od vlastní skříňky v úschovně nebo velkoplošná obrazovka s hokejem. Hokej je totiž důležitý :-) Je to jedna z dalších věcí, které se po loňsku opakují a já doufám, že to bude jak přes kopírák až do konce. Hokej je asi jedním z největších symbolů našeho vztahu, ať už jsme na extralize nebo na přípravnym zápase CZE-CAN a nebo sledujeme přenos. Miluju náš hokej do každýho detailu, vztekám se a prožívám, ale snažím se minimálně hanět když se nedaří, což mě na ostatních dost mrzí. Ale co je hlavně důležitý, naše provázanost sahá tak daleko, že zatímco na loňský olympiádě jsem byl v mizérii a vypadlo se, tak od MS2010 až doteď jsem šťastnej a my vyhráváme. Tak snad to tak bude i dál. Zpátky k majálesu. Počasí vyšlo taky stejné jako loni a dotvářelo tak úspěšně nádherný dojem. A tak jsme pili a tančili a zpívali a jedli (k jídlu další intermezzo - bylo tam tolik jídla, ale obrovský rozdíly v poměru výkon cena. :-D Jako protřelí jsme věděli, že nápadně levné jídlo je pouze cena za 100g, jenže těžko odhadnout, kolik jednotek si průměrně hladový středoevropan musí zakoupit, aby se uspokojil. Mistrně jsme okoukli předchozí nebožáky a poté, co u normální porcičky na váze bliklo 40 deka, jsem usoudi, že tudy cesta nevede. Klára nevydržela moje rozhodování a vzala za vděk hotdogem, já jsem se nakonec rozhodl pro gyros. Věc se podařila a další jídlo jsme si koupili až kolem půlnoci a to jen tak z rozmaru že nám zbyly peníze a dobře nám tak, protože bylo studený. :-) )). UDG jako startovní kapela perfektní volba, refrén Ooo-OO z uší asi nevyklepu, ale mě rozhodně naladili na správnou vlnu. Pak deka a válení u Sunflower, ale nezaáhrali mi nic oblíbenýho, pak jídlo, zákaz VYnášení jídla z areálu, tak deka vedle stánku a piknik, pak pauza a korzování a pak skvělej Dikovej Bill a muj údiv, že jsem vlastně nikdy nebyl na jejich koncertě (asi jsem byl na gymplu jím moc přesycenej a nikdy nejel s lidma), což v létě doplním. Pak přeběhnutí na Migy, kteří loňskou laťku nepřeskočili, i když možná jsem byl příliš ovlivněn tlakem močáku a před koncem to vzdal. :-) Pak Chinaski, kteří se teda všeobecně tešili velké oblibě, ale pro mě jsou asi moc rádioví a do auta, abych si užil živák. Trochu krize, zívání, bolest nohou, ale pak přidali pár starších fláků a vzpomněl jsem si, že to je vlastně fajn kapela, i když je mi frontman bůhví proč nesympatickej. A pak přesun, ale ne na konec fixy, ale na hokej a vyklepání Slováků a hromadné skandování, i když trochu nesmělé. :-) A na závěr Charlie Straight, ti to měli těžký, dlouho ladili, byla zima, únava, ve předu týnky, vzadu ožralové a neschopnost přestat se dívat na obtáhlý džíny zpěváka :-D Pára z pusy při zpívání byla ale krásná atmosféra, to jo. Nakonec jsme se i zahřáli na Upside down, opilci byli eliminováni a já tak mohl mít radost, že jsem svou milou ochránil po celý den. Ono se to nezdá, ale je to spousta černý práce a ostrých loktů :-D A pak domu a ano i mě zaujalo moře plastových kelímků, ale nevyvozuju z toho žádné závěry o mladé generaci, protože uprostřed koncertu nepůjdu zkrz dav hledat koš kvůli dopitému pivu. Namísto toho ho spořádaně položím na zem a při nejbližším refrénu zašlapu skákáním. Pořád lepší, než ho nejlépe nedopité hodit do předních řad, což je asi taky nějakej zvyk, kterej moc nechápu. Asi underground. :-) Ani nevím jak jsme usnuli a letos to nebylo třeba nikomu vyčítat. :-)

V sobotu jsme si pospali a než jsem vymyslel něco smysluplnýho, už byl večer a byli jsme na večeři s našima. Poučení pro mě je, nedávat si těstoviny v pizzerii, protože takhle malá porce mě málem rozbrečela. Naštěstím mám mojí lásku, která mi dávala okraje od pizzy a nakonec i poslední kus. A máma zbytek salátu, na závěr jsme si dali horký maliny s dvěma lžičkama a bylo mi fajn a už bych i šel dom, ale ještě jsme šli na terásku na pavlači, popili víno a měli hezký čas. Večer jsme to už jen doladil nachos s dipem (<3 LIDL) a dopili jsme naše víno, pak cenzura, cenzura, 127hodin (pecka) a spát.

A dneska jsme se vyspali, já jsem oslavil fakt, že nemusím podruhé opravovat úkol a pak Petřín, abychom si to deja-vu užili dosyta. Ale letos žádný kámen úrazu, ale jen smích a romantika největší. A pak domu a hokej a nekonečný tulení jako bych jel do války a je pryč a já tu jsem sám. Achjo. A vojna nám začíná, za týden mám první zkoušku a pak to mám tak nasekaný, že bych si nejradši dal facku za to jak jsem si to sestavil. Do toho si ještě odskočíme do našich prací a budeme tak na sebe mít spoustu času. Není to fér. Když náhodou máme kde v Paze být, tak nemáme čas a když máme čas, tak taky nemáme kde být. :-) Ale to kouzlo co mezi sebou máme, který vzniklo tak samovolně a hlavně neskutečně trpělivě, to nám nezlomí. Před rokem jsme byli cizí a teď jsme tak propletení, že naše vzájemné stopy v našich životech utkví asi napořád. A je na nás jak velký stopy to budou. Jsem šťastnej že ji mám a ona že má mě a máme se radi, světe, tak abys to věděl. Učebnicově zamilovaný víkend. Ano, nick "fallen" tak nabývá trochu jiného významu... tak trochu fallen na hlavu, protože když jsme spolu, je mi asi tak 10. Šišlám, skáču, dělám nekontrolované pohyby a strašně kecám. A jí se to líbí. :-)