Štěstí

Tak doufám, že moje malá tvůrčí pauza vás donutila si uvědomit, že i když píšu pořád o tom samým, tak vám chybím! :-) (teď jsem se podíval na statistiky a i když jsem 3 týdny nic nenapsal, bylo tu dnes 18 lidí, tak tedy dojatě děkuji, fakt! )  A ano, budu stále psát o tom samým, protože to píšu já a já jsem taky pořád já. Píšu pořád o tom samým - o tom, na co myslím. Tak snad teď po tý přestávce najdeme moje myšlení někde trochu jinde. A kdyby ne, tak co.. Rowlingová taky psala o tom samým a jak se má!

---

Chtěl jsem původně psát o štěstí, ale přišlo mi to jako klasická středoškolská úvaha, takže jsem o tom psát nechtěl a jen jsem se chtěl pochlubit, co je nového a ponechat tenkou nitku fortuny, aby všem těm minipříběhům dodávala poentu. Ale teď jsem nedávno byl na divadelním vystoupení Jaroslava Duška - 4 dohody, které se hodně těžko popisuje, ale dá se stručně vyjádřit jako pojednání o štěstném životě Toltéků a proč to dnes nejde. A už nechci psát vlastně nic, protože ten zážitek je nesdělitelný a vlastní myšlenky nikdy nepřenesu do takový formy, jaký jsem byl svědkem. Navíc jsem co se týče blogovýho psaní trochu v útlumu, což je logický. Dá se vypozorovat, že četnost článků prostě roste s duševní nepohodou autorovou, a tak si, analogicky, teď užívám svůj spokojený reálný život a není důvod se z něčeho vypisovat a utíkat do virtálních vět.

Momentálně vidím svoje štěstí v tom, že jsem klidný. Ano, klid duše je teď moje největší štěstí a snažím se to myslet co nejmín pateticky. Mám státnice, díky takový porci štěstí, až se můj ateistický dům otřásá v základech, neboť byli lidé, kteří se mi svojí vírou snažili přilepšit a průběh tý zkoušky byl tak šíleně v můj prospěch, že to nutí k pokoře. Mám Kláru (a její skvělou rodinu) a i tady mám svůj klid - nemyslím tím nohy na stole a lahváč u fotbalu, zatímco ona vytírá podlahu, i když k tomu směřujeme :-*,  ale klid toho, že ona tu bude pro mě. Jestli si znova nabíhám i s navijákem, tak dobře mi tak, ale fakt věřím, že tahle řeka je jiná. Z bouřlivých odi et amo peřejí horních toků, který vás dokážou tak trochu stáhnout ke dnu než se vám podaří se z toho dostat, jsem na krásný klidný řece a všechno je tak snadný. Nemusím pádlovat, abych se dostal ze záludných proudů, nemusím se vysílený vracet zpět ze slepých ramen. Jedu s proudem a sluním se. :-) Je to sice míň adrenalinu, ale zase nejsem celej promočenej :-) Prosím ale nezaměňovat klid a nudu. Samozřejmě že si umíme zařádit, ale jen jsem chtěl podotknout, že i mimo sex je spousta okamžiků, který ve vztahu dech berou. Jsou to takový prkotiny, ale sbírá tím tolik bludišťáků, že si to ani neumí představit. Když chystá svačiny do vlaku, "stará" se o mladší sestru, učí psy povely, směje se s bráchou, pere bílý, tmavý a barevný.. :-) 

Klid taky je samozřejmě máma. Je nefér, že člověk toho tolik pochopí až zpetně. Je neuvěřitelný kolik toho zvládá a jsem rád, že si rozumíme (pokud se zrovna nepotkáme v 6 ráno ve dveřích, já přicházejíc(í,e) a ona na odchodu. :-)

Klid taky jsou peníze a snad jsem se vymanil z nákupní horečky, která mě posedla a měl jsem tak 3 sady blinkrů, 4 moto kalhoty, 2 sady kol, a tak dále. Postupně jsem to rozprodal, zahojil se a když mi vyjde jedna slíbená práce na březen, budu mít prostředky splnit si každý garážový přání. Protože klid bude, až Husaberg nebude za jízdy padat z káry (zase!) a bude startovat když má. 

Klid je taky to, že zapnete notebook a on funguje.

Klid je taky to, že defakto o ničem nepřemýšlím, což je u mě docela unikát. (musím si zajít udělat IQ testy, abych to měl potvrzený! :-D) Nepřemýšlím proč bylo co bylo, jak je a co bude. Ne že bych si chtěl nějak fandit, ale docela se mi líbí, jak se učím životem. Nechtěl bych být zpátky zase ta 18 letá trubka. Miluju život se všema lekcema, protože je pak krásný, když se naučíte novou věc a vidíte ty ostatní, kteří třeba "neprozřeli". Mám na chvíli bláznivý pocit, že mám ve všem pseudojasno. Dosáhnul jsem toho sice trochu brutálně sobeckým způsobem, ale jestli to měla být ta poslední přetržená vazba, pak to za to stálo. A v čem jasno nemám, nebo to nechápu - nebudu se snažit to za každou cenu rozlousknout. S úsměvěm si vzpomínám, jak mi dospělí říkali, ať si užívám dětství, tu BEZSTAROSTNOST. A já to nechápal, přirozeně. Zřejmě tedy dospívám, poznávám ten svět, který nenabízí jednoduché situace a černobílé rozhodování. Byl to šok, ale snad se s tím učím žít a naučil jsem se zatím to, že k něčemu prostě dojdu pozdějc. Je to neuvěřitelný, jak rychle všechno letí a mění se v tomhle období života, je to taková jízda, že bych se ani nedivil, kdybych za týden vlastně měl rád moršký plody. :-) A právě proto jsem tak rád, za ten klid a jistotu, kterou jsem se obklopil. Že si mám na koho položit hlavu, a to doslova, protože to je jeden z nejintimnějších momentů jaký teď znám.  A i kdybych tu měl zapustit kořeny, neděsím se toho, protože jsem vlastně na vrcholku. A vzhledem k četnosti toho, jak se objímáme, je dost možný, že brzo srostem napořád. 

Tak tak se teď mám. Člověk by se měl radovat z maličkostí, a tak jsem rád, že jsem se po posledních dvou turbo měsících dokázal zastavit, abych si uvědomil, že teď vlastně nic nemusím a viděl tu blaženost. 

Jediná věc, ze který nejsem v klidu je, že vážím nejvíc za život. A to dost. Nějakým kouzlem to ale na mě není tolik znát, jak bych se děsil (což je i důvod proč jsem to nechal zajít tak daleko) takže jsem se rozhodl ne tak upjatě sledovat váhu jako loni, ale odbourat to, že se ty kila projevují i jinde než v zrcadle. Takže jsem trochu obnovil loňskou tradici, ale místo do posilky tomu říkám fitko (:-D) protože zatím se teda snažím odbourat ty infarktový stavy při sebemenší námaze. Jsou totiž takové jakési chvíle, kdy i ta klidná řeka potřebuje trochu kondičky :-))