Zimní Praha

Romantika největší!

Všude kopice černýho sněhu, na chodníku permanentně vrstva několika centimetrů životadárné vody v tak trochu transexuálně obojetnym stavu. Na každý straně přechodu je zhruba metrová louže u kraje silnice, která nejde obejít, protože mimo přechod je černá závěj hnusu. Ladným skokem se teda přehoupnu přes kaluž (abych pak sundal kabát, hodil ho do tý vody a pomohl dámám v lodičkách překročit suchou nožkou) a když dopadnu na klouzavou břečku na hladkejch oldskul kostkách chodníku v centru, hodím takovej telemark, že Janda prodá lyže a koupí saně.

Buď mám mokrý boty a nebo si vemu outdoorový "dřevorubec" boty a pak v nich sedim pár hodin ve škole a ... mám mokrý boty. :-)

Z chodníků mě neustále vyhání zátarasy z důvodu padajících kusů ledu. Jdu po kraji silnice a cákaj na mě auta. Vrátim se s pokorou na neohražený úsek chodníku a dostanu zásah malou lavinkou. Jen co se oklepu zjistim, že mám v igelitce sníh, který se vsakuje do knižních darů, který jsou stejně nejlepší dárek, protože z netu se to stáhnout nedá, dobře se to balí a mam na to ISIC slevy.

Všude jsou krásný pravý staročeský trhy, v krásnejch staročeskejch budkách. Je to úplně krásný a každej cizinec si myslí, že národním jídlem je trdelník. Na staromáku to jde, to je klasika.

Ale ono je to u paládia, na Andělu, na Karláku a panebože i na Václaváku, hlavní ulici Český republiky jsou tak hnusný trhy, který úplně rozbouraly celistvost toho bulváru, až hanba. Kromě 6 pevných stánku s Colou a Václavskou klobásou (nic erotickýho!) tak přibyly ještě další 4 udírny, 3 svařáky, 3 trdla, 2 oříšky a pár kýčů. A mezitim tam ty tůristi se brodí v 10cm břečce sněhu a nikdo to neuklidí. :-)

Nejezdí tramvaje ani autobusy, což mi nevadí, protože jezdím metrem. Trochu to vadí, když někam opravdu chci, ale dokážu si poradit. Trochu víc to vadí, když všichni ty lidi z těch tramvají jdou teda semnou do metra, protože si umí poradit. Zejména poradit si umí něžný pohlaví, který spolehlivě nastupuje jako první a zastaví se hned u dveří, aby se zbytek lidí do toho vagonu prostě nedostal.

Poněvadž jsem ale asertivní a umím si poradit, tak se tam dostanu. A tak jedu a tvářim se správně drsně lhostejně, i když mi padá sluchátko z uší. A pořád se drbu na čele, protože mě strašně kouše čepice. Škrábu se tak zuřivě, až by lidi i poodstoupili, kdyby bylo kam. Umím si však poradit, a tak jsem tu čepici asi někde nechal.

Občas nejede i metro, ale to mi nevadí, protože moje žlutý béčko jezdí pravidelně jako hodinky a nikam mimo Prahu stejně nejezdim, abych se potřeboval dostat třeba na Chodov.

Naprostý respekt ale mají maminky s kočárkama, a to celoročně. V Praze je sice spousta kroužků, školek, lepší vzdělání, ale neustále někoho prosit o pomoc, to jim fakt nezávidím. Celkově jsem nějakej strašně dojatej vždycky když vidim kočárek. Asi jsem březí.

Jediný co je fajn, že mam kromě dvou dárků všechny a ty koupím snadno, protože vím přesně. Neposoudím teda jaký žůžo je pohybovat se v popracovních hodinách v šoping centrech. Všude jsou vánoční stromky, řekli jsme si že si jeden koupíme na byt, aby to vonělo a měli jsme to krásný, zvlášť když už si s Killi děláme Vánoce tenhle víkend. Dneska jsem na to koukal a borovice do 160cm 370KC? Asi dovoz z Kanady. Ale asi to musí být docela rachot ty nákupy, myslim že se sem sjíždí celá ČR, aby pak šli do C&A nebo Kanselsbergra, což maj doma úplně stejně. Zejména ta koncentrace velice potřebných školení státních úředníku, který trvaj 2 hodiny a pak je rozchod, je zvýšená. Ale co, přej a bude ti přáno, dej a budeš mít míň. No, v Prachaticích bych ty dárky ale fakt nakupovat nechtěl.

Je brzo tma, zima, zimní spánek a do toho ty státnice, na něž (něž? ..?) už mám všechny materiály. Takže jsem z toho v pohodě a rozhod jsem se, že je třeba obalit nejen nervy, ale i vyztužit cévy troškou cholesterolu, takže papám jak Tomáškovi chutná. Dneska třeba Tomáškovi chutnal pekáč od kuřete, který morf upek. Maso nechť sežere bílej tesák, ale ta nádivka a vý peč ky. Uf. Bylo to moc dobrý, než mi morf řek proč to je tak dobrý a já teď úplně cítím jak mi nabíhá ovar. 

Ačkoli učit se teda už je z čeho, bohužel, se to učit nestíham, protože příští tejden 4 zápočty. A v lednu to taky nebude lepší, protože jsem zapomněl na zápis zkoušek a zbyly na mě termíny před státnicema. Budiž mi omluvou, že zápis byl na moje narozky a to byl moc hezkej den bez myšlenek na cokoli stresujícího. Místo toho abych se ale učil jezdim dobrovolně na koleje! No. Když musíš, tak musíš a připadala mi ostuda za celej semestr si nemoct odškrtnout takovou základní klasickou kultuvní studentskou věc. Navíc tam nikdo nebyl, což se mi na Palmě už asi nikdy nestane a doživotně z toho budu mít poruchu. A úplně hlavně jako stejně se to učit nedá, když má člověk v sobě nějaký pnutí a myšlenky se neúprosně KLÍNí do studijní koncentrace, to se to pak těžko přemýšlí o srovnání ústavy prvorepublikové S EXistujícími předPISSy.

tak dost. :-D