How to save a life
Nikdy by mě nenapadlo, že se den před Vánocema budu cítit tak mizerně, jako právě letos.
Nikdy by mě nenapadlo, že se den před Vánocema budu cítit tak mizerně, jako právě letos. Samozřejmě, že kouzlo se s přibývajícím věkem vytrácí a mění a je třeba si najít novou cestu. Je přirozené, že ateista mýho věku trochu tápe v tom, jak si Vánoce užít. Nikdy jsem ale neměl pocit, že by to mělo být něco negativního. Nebyl jsem vystresovaný z dárků, protože jsem je nakoupil včas. Možná jsem vyjímka, ale pro mě Vánoce s balíčky pod stromkem neznamenají nutně ztrátu duševního zdraví, nechci na ně vrhat materiální zlo a sám sebe za loutku konzumu. Už s koncem léta si vzpomenu na to, že před Večerem člověk neuteče, a tak si všímám a pozoruju. Prostředky světí účel? Snažím se lidi pozorovat, poznat je lépe, zjistit, co jim schází. Chápu, že třeba u mě je to dost těžký a taky ne každej má čas, ale i přes to jdu do toho rizika a snažím se v ostatních aspoň trochu živit ten plamínek vlastní iniciativy a nechávám obálku až jako poslední volbu babičkám, kde generační rozdíl je až příliš diskriminující. A někdy, i když je to dost krutý, zjistím, jak mě ten člověk vůbec nezná. Naštěstí je to promile případů, protože taková už jsme rodina, že pro nás dárky nejsou příteží, ale radostnou starostí. Nekupujeme věci pro forma a nemáme radost, že konečně "něco mám", ale z toho, že to sedlo. Odměnou pak je snad ta opravdová radost v očích druhých, kvůli které se snažím.. a upřímně, ve 20 letech s mýdlíčkem pro babičku a Fa antiperspirantem pro mámu člověk díru do světa neudělá :-)
Avšak, i přes to, že výše zmíněná "úroda" byla 23. již pečlivě zaseta a já se mohl těšit na zaslouženou sklizeň, někdo mi zase schoval slunce. S tim se asi už vzbouzím, možná k tomu mám sklony, možná mám bordel v hormonech. Prostě, stalo se. Šikmá plocha, další a další rány přes prsty a žádný záchytný bod. Idelální chvíle na to jít se vybít na kole nebo vzít pořádně za plyn, ale zimní královna se jen tiše smála. A ke všemu ta samota, kdy se nění komu svěřit, protože každého se to nějak týká, nikdo není nestranný a navíc, očekává se, že já tu budu pro ostatní, ne oni pro mě. A někdy je to moc zábavné, u nejbližších lidí rozpoznávat zaslepenost hněvu, nespravedlnost, ale i překvapivou pravdu. I proto, že jsem spíš jejich houba si říkám, že toho všichni taky maj dost, tak stačí zkousnout zuby a pujde to. A den ubíhá, sice to dře, ale funguju. Když se mě máma (protože se vyjímečně moc nesměju a nepobíhám po bytě) zeptá, co mi je a já řeknu že nic, stačí ji to. Na půl se mi uleví, ale nadruhou stranu zůstávám.
Postupem času nejde přestat s připomínáním věcí, který jsou příčinou. Rezignuju na všechno a říkám si, že tohle budou teda fucked up Vánoce, ležim na posteli a kdybych se trochu snažil, asi bych i tu slzu vymáčk. Štvě mě úplně všechno a nikdo mi nerozumí, klasická teenka. Už vidim tmu na konci tunelu.
A pak přijde ona. I když toho má sama dost a nejdřív neví, co se děje a tak téměř přistoupí na "moji hru", nakonec se zeptá. Tak nejupřímnějí, jak to jde. Protože ví a má strach. Zeptá se a ja nejdřív neochotně, ale pak odpovím a když píšu, jako bych vidlema kydal ten svůj hnůj. A když odhážu tu hromadu a první paprsky zase můžou dovnitř, už všechno vidím jasně a správně. A jako injekce s adrenalinem mi do srdce vletí jehla s životem, doslova během pár minut se směju a vlastně mě to neopustilo do teď. Nevím, jak se tomu bránit, jestli k tomu budu mít sklony do budoucna, nebo jsem zadupal do podvědomí příliš nevyřešených věcí, možná fakt za všechno můžou rané vztahy s otcem, možná jizvy vyvítekde nemizí. Ale vím, že nejsem sám. Chci být s ní a miluju jí, protože proboha když ne ona, tak kdo už? A pak kdo je tu anděl.
Štědrej den byl super. Po poledni jsme naložili asi 6 tašek s dárkama a jeli k babičce. Jsem rád, že to tak dopadlo, možná nejsem ještě ready na Vánoce "ve třech". Tam jsme objeli hřbitovy, pršelo, přišly nám krásný smsky od K., který sama vymyslela, zajel jsem za kamarádem a dal mu motokalendář :-), povozil pár lidí po měste, navštívil první babičku a KONEČNĚ se najed, protože tam se na zlatý prase nehraje. :-D Kolem pátý jsem se vrátil dolu, hodil tradiční filozofickou řeč se strejdou, protože už mi to chybělo a postupně jsme odvečeřeli a rozbalovali. Dárků bylo rozohdně víc než poslední dva roky, zejména pro mě :-D Jestli nevíte co babičkám, tak doporučuju každej rok vybrat a vytisknout pár (desítek) fotek, protože od dob digitálu tim docela trpí. To je tutovka a pro mě narcistka krásný moment když všichni říkaj jak mi to sluší :-)) Dostal jsem co jsem si přál a navíc zástěru, chňapku, luxusní pizza kuchařku, která vypadá jako pizza a vždycky je tam obrázek tý pizzy v životní velikosti a jednu velkou kuchařku pro začátečníky :-D Taky jsem dostal kladivo a kombinačky v dárkový kazetě, což byl super for, ale na čelovku to nemělo. Tu jsem si přál když něco dělám na motorce, ale to babička nevěděla, takže trochu nechápala na co mám hornický světlo :-D Nakonec jsme došli k tomu, že by to taky chtěla, protože nesnáší když je na zahrádce a kolem jsou ještě lidi (v létě tam zůstává až do tmy, aby odešli). S čelovkou by tam mohla chodit úplně v noci a okopávat růže za tmy :-D To byl asi nejvíc for, kromě strejdovo tradičního kamuflování dárků, které jsou od něj tím, že na ně dává popisky odkazující na někoho jiného :-)
Domů jsme odjížděli kolem 22, což je nejlepší, samozřejmě zase se všema těma taškama. Chvíli mě sice napadlo tam spát, ale doma je doma. Tam bych asi těžko byl do dvou vzhůru, ale dneska na to mám náladu. Po cestě sněžilo a bylo to namrzlý jako kráva, takže jsem zmobilizoval svoje síly a jel fakt profesorskou jízdu, nikde nikdo, zatímco z CD hrály starý ale krásný český hity, "naši" je zpívali, vzpomínali a já se divil, že Je suis malade je v češtině stejně krásný. Na závěr přidávám jednu Vánoční od Spiritálu, který by mě taky nikdy nenapadlo, že budu poslouchat, ale ten text je krásnej. Takhle bych někdy taky chtěl slyšet, že budu táta a snad se zachovám lépe než biblický Josef :-) Hezký svátky všem, buďte prostě šťastný, protože se nerodíme pro trápení ne?
Komentáře
Okomentovat