Easy money
Už delší chvíli je mi jasný, že celosvětovej tok peněz je naprosto virtuální pavučina, kterou ani ti nejchytřejší mozky světa nedokážou rozplést. Tím, že už žádná měna není vázáná zlatem, se stalo, že tu prostě máme nějaký papírky, který si bohudík ještě drží svoji hodnotu, ale až nějakej asijskej chytrák řekne Ameriko, Evropo, pojďme si to spočítat, bude game over. Nadruhou stranu jediný k čemu mi tahle dedukce je, kromě machrování na vlastnim blogu, je fakt, že jednou budu moct říct já to říkal. Rozhodně se nechystam připravit na život bez elektřiny a benzínu a podbný anarchistický bludy, protože to prostě nejde a až se to posere, tak se z toho poserem všichni.
Ale o tom mluvit nechci.
Chci říct, že když už se všude kolem točí iracionální miliony, bylo by fajn do toho proudu strčit ruku a urvat si pro sebe pár tisíc. Pořádně ten systém PODOJIT!
A tak došlo na letáky, práce to byla poučná a respekt těm, co tam postávaj teď v těch mrazech. Poctivě si je beru ;-)
Následovala možnost dělat v LIDLu inventury, ale podmínky fakt nevolnický.
A pak přišla další nabídka, absolutní tutovka! Moc pěkný kalendáře, s moto kaskadérama a ženskejma, kterej chlap by to nekoupil? V jižních Čechách hluché místo, není nač čekat, seznamte se - fallen, obchodní zástupce. A tak fallen přemýšlí, kolik si jich nabere, aby na to měl kapitál a aby mu zbylo na co nejvíc prodejen. Fallen koupí 12 kalendářů po 190. Fallen ví, že to mu to každej shop zaplatí zpátky a pak už bude jen inkasovat % z jejich objednávek, který přepošle šéfovi. Easy money. Fucking easy money.
Na akci je vyčleněn pátek, auto se nestíhá opravit, nevadí, vy-dr-ží. Pro jistotu se objednávám na pondělí do servisu, mechanik jen zkoukne co přesně je špatně a když sundáme kolo vidim, že kromě kotoučů jsou totál i čepy řízení - to, co spojuje volant a kola. Další prachy, supr. Ale pak to bude voňafka!
Fallen vyjíždí na obchodní cestu. Jelikož ví, že risk je zisk, rozhodne se investovat a zajet i do ČB, krajského města s 6 motoobchody, kde jistě sežene velkoodběratele a provize snadno zaplatí cestu. Krom toho stejně potřebuje bundu a boty. Cesta daleká, benzín za 4kila zmizí v nádrži.
První motobazar. Chci se vyhnout frázím podomních prodavačů, ale asi moc vypadám, že je mi to u prdele. Nechtějí. Jejich chyba! Druhá motoprodejna. Honda a Kawasaki, to je sichr. ...
Nechtějí. Tak co jee? Suzuki vlídně odmítá, prej taky měli svoje a nakonec je dávali zadarmo. Supr. Aspoň pokecám s mechanikem, kámošem :-) Yamaha jasně, že taky nechce. Mam hlad, ale chuť mě přechází, protože cítím, jak jsem až po krk v hovnu. :-D Dávam pauzu a jdu šopovat.
Na nákupy jsem trochu magor, ne, že by mě to úplně bavilo. Když nic nepotřebuju, rozhodně nestrávím odpoledne zkoušením a chichotáním. Ale když potřebuju, zkoušim, dokud nejsem spokojenej, asi trochu perfekcionalista. Ale řek bych, že to je spíš pragmatismus, tak jednou to stojí prachy a budu to nosit pár let, tak si ten čas na to najít musím. Ve středu jsem si užil 4 hodinový nakupování obleku a teď byla na pořadu ta zimní bunda a pořádný boty (moje italian style kožené krutopřísné elegantní botičky na zip jsou super, ale je v nich KU.VA zima. Natož když nasněží. Nadruhou stranu jsem rád, že mám tyhle a ne ty od Bati, o kterejch jsem předtim taky uvažoval, ty, který pak měl jeden 25 letej kytarista, se kterym jsme si je vzájemně ukazovali a jemu je koupila máma a já tak z něho dostal neškodný pocit a pak se nestačil divit, kde mám holku :-D
Budějce jsou na nakupování vlastně fajn, Praha je pořád to samý... Takže spokojenost, mám dvě nový klubový kartičky (!), boty byly o 25% a bunda o 40% levnější, všechno je super, máma později schválila, pochválila a proplatila, takže jsem dobrej, akorát mi to trvalo dlouho, budějce zacpaný hůr než praha. Černá můra kalendářů na zadních sedadlech mi smrdutým dechem šeptá, že musím jet dál, takže rychlý přesun do Písku, kde v jednom shopu už je mají a v druhym si ze mě nejdřív udělá arogantní prdel, aby mi pak sympaticky pomohl a nechal si jich 5 na krámě. Bohužel v komisním prodeji, tak aspoň ten pocit, že jsou pryč :-D Mám 20min na 20km do dalšího města než zavřou, švihám tedy bujné oře a zapomínám na to, že oprátka moc nefunguje. Při dobržďování ze 130 mám pocit, že se každou chvíli auto rozpadne a já se budu klouzat v sedačce s volantem v ruce. Představa, co by se regulérně mohlo stát, už ale tak vtipná není, naštěstí tyč řízení vydržela a já tak neseděl uvnitř tuny a půl neovladatelnýho šrotu. Krám jsem stih, ale bohužel bez šéfa a bez šéfa ani komise nebere, vyližte si voko, nazdar.
Utíkám do azylu k babičkám, u první se konečně trochu najim a hned mizím za druhou, kde jsem také objednán. Řízek s kaší hrdě zapřu (koneckonců to byl oběd, co naplat že před 15min) a dávám jako večeři omáčku s 6 a množství větší než malé borůvkového koláče. TE-PLÉ-HO. Pak přijede máma z Prahy a celá rodina sedíme, jíme, je teplo, smějeme se, ukazujem si nový věci, co si kdo pořídil, rozebíráme Přemyslovce, lebku sv. Václava a jeho helmu a rázem je všechno úplně v pohodě, jednoduchý a k smíchu. I bez krbu.
Budeme tam jezdit častějc sakra! Pitomá půl hodina, párkrát zavolat. Ať pak není knedlík v krku a hořká pachuť... Miluju svoji rodinu. Ať jsou jakýkoli, nikdo v životě nebude semnou myslet tak upřímně a nesobecky dobře. Rád bych se už taky zapojil a dal některý kola do pohybu, mrzí mě jak máma zakořenila na místě, který ji zničí a nikdo to nepochopí, neocení, neuvidí. Každý někdy potřebuje člověka, kterej ho nakopne někam jinam. A já mám teď intenzivní pocit, že je to moje role. Ale co když ji pošlu do slepé uličky? Co když po ní chci, ať taky prodává kalendáře...
Nevím, ale přece někde musí být ráj.
Nechcete někdo kalendář?
Komentáře
Okomentovat