Víkend u moře
No, zase nejsem takovej rentier, jak by se mohlo zdát a jak si muj otec myslí, takže ne, nezaskočil jsem si na víkend na jih. Byla by to taky škoda, když tu bylo tak nádherně.
Předpovědi opravdu překypovaly sebejistotou, a tak jsem páteční večer, sice s těžkým srdcem, ale trávil bezalkoholově. Nakonec to však byla úžasná zábava a doslova jsem se opil smíchem, protože společnost byla opravdu vyjímečná. Jedinou skvrnou bylo uvědomování si mého dost hrubého slovníku, který mě za střízliva nemile překvapil, vzhledem k tomu, že jsme seděli venku a rozhodně ne sami.
Odměnou mi však bylo sobotní ráno, kdy jsem vstal jako rybička, připravil sebe i kolo a kolem 11 už byl na místě. Plán byl jasný a smělý - objet celou Lipenskou nádrž. Kde je voda, tam je rovina, chtělo by se říct, ale vzhledem k tomu, že jsem místy byl doslova nadohled od pohraničí, nebyla to úplná projížďka alejí. I když uznávám, že žádnou horskou etapu jsem ten den taky nejel. O kopce však nešlo, nýbrž o vytrvalost. Původní odhad byl na nějakých 80km. Jelo se mi krásně, svižně ale bez námahy a prvních 40km, kdy jsem přejel na druhý břeh, uteklo jako "voda". Krásná momentka byla hláška okolozastavujícího cyklisty, který vytahoval foťák se slovy Tož to bude fotka jak cyp. Vlastně i na minulém výletu na Poledník jsem taky potkal lidi z Ostravska a fajně sme pokecali.
Druhá půlka už ale odsýpala znatelně pomalejc, a tak brzo přišla první občerstvovna. Banány a Corny dobyli energii a tak svištím dál, těsně kolem vody, změtí inlinistů, napříč kempy a apartmány a pak zase téměř ve "vnitrozemí" a sám, abych na rozbitých lesních cestách dělal průvodce ostatním. Celková suma je 91km a totální spokojenost, sil ubylo, ale bylo to tak akorát příjemné. Nemusím mít za každou cenu svalovou horečku :-D Večer pak pěkná tečka v podobě sledování prvního Matrixu s klukama, pouštění si trailerů jako v kině a noční cesta domu teplým večerem a absolutní pocit štěstí.
Nedělní probuzení do jiného světa, v jiném těle a nastartování bezdůvodných nálad. Bipolární porucha?? Snažím se situaci hasit a tak po pár telefonátech doslova letíme stejnou cestou jako já den předtím a jedeme s klukama na písečnou pláž, do ráje plavek, opálených těl a beachvolleybalových klání, opět na Lipno. A tak se chlámu Ondrovo rybičce, při který si vyrazil dech, takovým způsobem, že se okolí zřejmě směje už jen mně a ne jemu, zatahuju břicho když lezu do ledový vody, "opaluju se" a NEotáčím se za každou. :-) Plány ale nekončí a tak zase letíme zpátky na fotbalové utkání. (když píšu že letíme, tak ... no, kluci by vám k tomu řekli svoje asi :-D) Počet obyvatel vesnice se příjezdem fanoušků zdvojnásobil, ale hra tomu moc neodpovídá. Nicméně je krásně, sedíme na dece, vtipkujem a máme hlad, takže padne návrh na pořádnou letní grilovačku.
A tak tenhle nádhernej den, možná jeden z posledních, končíme přejedení různými druhy mas, ale i na zapečený hermelín se dostalo (mňam!), popíjíme mimojiné i nejlepší slivovici co jsem kdy pil a posloucháme historky o výcviku Norského losího psa a krátkodobé paměti, googlujeme jak vziníká polární záře a koukáme na mraky ve tmě
V pondělí prozměnu probuzení opět do divnostavů, ale úžasně jsem to vyventiloval na kole, což si asi zaslouží vlastní článek a nebo prostě si tu jen sám pro sebe napíšu poznámku 46minut a 30 vteřin, abych věděl na příští rok. Kdo to nezažil, tak nechápe, ale dejte tomu šanci. Je to nelogický, jak by člověk mohl mít dobrý pocit z něčeho, co mu působí bolest :-D Ale třeba postupně zjistíte, že s proudy potu a při mohutných výdeších z vás odchází i spousta dalších věcí, o které je pak tělo a i mysl lehčí. Díky bohu za to. Ne bohu, díky za to strejdovi, který v sobotu tlačil domů kolo 30km v MTB nášlapách a má teď puchýře jako kráva :-))
A jinak?
Píšu to tu asi napopátý. A to jen proto, že to chci mít jako deník, abych věděl, že jsem něco podniknul. Houpačka. Možná je to tím, že se budím sám, možná je to Prachaticema a možná ve spánku ožívaj kraviny, který jinak zvládám vytěsňovat. Možná je to koncem léta, to asi nejvíc. Léto je pro mě vším, v létě žiju, v létě mám kam utíkat.. Možná za všechno může můj vztah s otcem v raném dospívání :-).
Kasabian není Caspian. Aha. Mám rád ostrovní muziku. Kytarovky. Hodně. A taky Australskou, dá-li se to tak říct po poslechnutí 3 interpretů.
Toshiba nejde ani po dvou reklamacích. Snad mi vrátí prachy a vyberu si něco jinýho. Ale už jsem tak nějak rezignoval.
Tenhle blog jde do kopru. Ale možná je to dobře, že nechci/nemůžu psát všechno, co se mi honí hlavou. Možná že bych neměl psát vůbec :-)
Motorka je rozebraná jako ještě nikdy. Musel jsem pár věcí opravit, tak jsem si řek, že to i vyčístím, ale díl už mám hotový zpátky, tak to zase asi celý nastrojim a vyčistím až v zimě... a na jaře zkusím prodat. Každopádně už tam teď dám enduro kola a nebudu ty četníky brát tak vážně.
Čtu strašnou knížku, jmenuje se to Tři tváře anděla od J. Pehe. I když to zřejmě není true story, dal bych ruku do ohně za to, že pár lidí opravdu mělo takhle posranej život. Čeho se já dočkám?
Je dobře, že jsem nikdy nehulil. A jsem odhodlanej to vydržet. Myslim, že bych byl snadná kořist. I tak si občas připadám jako feťák a zjistil jsem, že se umím nádherně obelhávat, což jen doplňuje frustraci z toho, že přestávám všemu rozumět, tak jako to bylo dřív, že svět není černobílej a že nemám tušení, jakou příčinou dějí se věci. Že někdy bych rád vystoupil sám ze sebe a trochu se profackoval. Ale - mám se tomu bránit a ne naopak poslouchat? Poslouchat a dát si další dávku?
Dneska jsem to konečně dopsal, už mě nebaví neustále měnit tu časovou osu, kdy dnes už je včera, včera už je neděle, atd, takže to publiknu. Už je to zase lepší. Ty modrý pilulky jsou supr. (:-D) Těšim se dneska na sraz se starými známými, neviděli jsme se dva roky. Mám touhu vyblít se úplně se vším, co se mi za tu dobu událo, protože mě zajímá, jakej pohled mi ukážou z té druhé, zkušenější strany. Za týden už budu na cestě do Popradu ve Vysokých Tatrách, aneb k moři umí jet každej. :-D
A jak se máte vy...
Komentáře
Okomentovat