Příroda

Od tý doby, co mám zrcadlovku, se mi stává, že si tak fotím fotím a najednou koukám, že jen cvakám cvakám. Nejde mi to tak, jak si to v hlavě vysnívám, ale to je normální. Jen mě mrzí, že když už nedokážu vytvořit fotku zajímavější a hezčí než je realita, tak bych rád alespoň uměl zachytit to, co vidí moje nedokonalé oko, chtěl bych si prostě jen máčknout na spánek nebo zatáhnout za ucho a uložit si ten pohled. Bohužel neumím ani to - když fotím, všechno mi připadá krásný a fotogenický a pak na mě na monitoru počítače svítí nicneříkající nudný plochý fotky, jedna jako druhá. A dělat fotky horší, než jak to vypadá v reálu, to už je opravdu umění.

Ale co už - focení není jen o výsledcích a co se týče přírody a okolí, s foťákem na krku si všechno užívám daleko víc, protože se mi v hlavě zapne jakýsi radar "to_by_mohla_být_pěkná_fotka_kdybys_to_uměl_vyfotit" a já si tak všímám věcí, které bych jinak spolehlivě přehlédl. A i když se nepovede ani jedna a mechanizmus závěrky se opotřebovává zbytečně, alespoň za to, jak se díky tomu stávám vnímavější, to stojí. Třeba se pak dostaví výsledky, nejdřív omylem, pak snad pochopím víc. Nevzdávám to, protože za prvé už jednou tu zrcadlovku mám a hlavně, protože jsem k focení předurčen - umím zavřít jen jedno oko... kdo z vás tohle má? :-D Nadruhou stranu, ach ten postproces a barvičky. Už jsem tu psal o tom barvocitu, takže vůbec netuším, jestli tak, jak to nastavím, to vidíte vy. Protože můj monitor to nějak zobrazí, moje oko to nějak upraví, váš monitor to jinak zobrazí a vaše oko jinak uvidí. No a i kdyby to náhodou všechno vypadalo stejně, pak nikde nemám záruku, že zrovna to, jak tu fotku upravím, ji dělá lepší...  A to se vyplatí.

Galerie Pustevny

Galerie Boubín