Pampadam

Tak to by bylo.

Vztah je jako obrovský měkký křeslo u krbu po návratu z lyží. Najednou jsou starosti poloviční a štěstí dvojnásobné. Všechno je v pohodě a konečně tak jak má být. Zase nebo konečně?

Jsem šťastný a o tom se mi ani psát nechce, protože to tak chci nechat - narozdíl od těch chmur, které se při psaní tady snažím setřepat. A to jsou pak ty nejčtenější články :-)

Navíc, je mi blbý to tu nějak rozpatlávat, přecijen se tu pořád protínají dva světy a já bych se neubránil narážkám a zkušenostem, což by nedělalo dobře nikomu. Tak asi tak.

Nicmééněěě - když už jsem uvelebený v tom ušáku, tak můžu zase kecat a přemýšlet o spoustě věcí. Jako třeba zprávy na tv Nova. Už to sleduju delší dobu a je mi z toho.. smutno? Rozumím tomu, že se snaží o akční živé vstupy po vzoru amerických TV, ale nechápu to, jak může dopustit, aby tyto vstupy měly úroveň jakou mají. Neříkám, že bych uměl lépe mluvit na živo pro dva miliony lidí, ale já si taky neříkám reportér. Snad při každé akčně živě exkluzivně reportáži se to jen hemží Eeeeh záseky a pohledy do papírů. O úrovni jazyka ani nemluvím - dnes dokonce zaznělo, že je zde po povodni spoustu "bordelu". Potravu pro prostý lid pak dokonají často naprosto otřesné záběry a drze namířené kamery. Chápu, že reportér musí být otrlý a dostat se dál než běžný člověk, ale způsob jakým se snaží Nova vzbudit emoce mě až uráží - při tropických horkách naférovku natáčeli rozhovor s evidentně nemocnou důchodkyní, která jim v nemocniční čekárně s vytřeštěnýma očima a lapaje (íc, íce..) po dechu sýpala do mikrofonu, že ji "je slabo". Spolehlivě také zaberou o vteřinu až dvě delší než by bylo slušné záběry na plačící lidi - Pokud někdo řekne Nezlobte se.. a rozpláče se, tak proč je nutné v reportáži ještě 2 vteřiny zabírat jeho tvář? Proč je každá tragická reportáž podle stejný šablony - zpomalené záběry a hudba a lá My immortal? .... no tak se na to nedívej no!..

Jinak chtě nechtě se blíží září a září a celý podzim je pro mě vždy ve znamení obměny vozového parku.. a už mě to zase chytá! :-) Vloni jsem si poprvý v životě dal pauzu a měl tuhle nejlepší motorku mýho života 2 sezony. Třetí letošní supermoto mi ale napovědělo, že možná už je čas. A tak zase hodiny u inzerátů, studování a spousta myšlenek, jestli se do toho pouštět nebo ne, jestli opustit klidné bezpečné vody a vydat se na divokou řeku. Faktem je, že času na ježdění bude míň a míň, takže když už vyjedu, rád bych aby to bylo 100% a vzhledem k malýmu využití si můžu dovolit náklady na údržbu. Nadruhou stranu nejen motorkou živ je člověk a ten strach z velkého sousta, které se jak už to tak v životě chodí může v puse taky pěkně vzpříčit, tu je. Tak uvidíme. Když ono to švědské HUSABERG zní tak chlapácky...  

A taky samozřejmě přemýšlím o životě, metabytí, vrstevnících a semtam i čtu, ale tim vás nebudu zatěžovat :-)