S končerty nejsou žerty

Žádný učený z nebe nespadl a včera jsem si připadal jako když neplavce hodí do vody. Sice mám zrcadlo, ale zase buďme upřímní, je to asi jako mít závodní Felicii. Ani ve svý době to nebylo auto k vyhrávání, natož teď. :-) Fotí se s tim daleko lépe než s mým starým, všechno je rychlejší, logičtější. Ale pořád je toho moc k nastavení a nejde čekat, že mávnutím kouzelnýho proutku jedna z nejlevnějších zrcadlovek začne dělat ostrý fotky v takhle náročnym prostředí jako jsou koncerty.Natož když ji ovládam já. :-D Vyvážení bílé, clona, ISO, expozice, síla blesku, režimy ostření, ostřící body... a to chcete po barvoslepým? :-)

Byl to pokus omyl systém, slabě jsem se snažil něco nastavit a ovlivnit, ale bylo to nad mé síly, pokud to nebylo nad síly i mojí výbavy. Neumím to. Nevím, jak to fotit. Nevím jak se vyrovnat s tím, že na podium svítí 3 různý světla, který blikají a zhasínají - takže namáčknete na tmavě červenou a ve chvíli kdy cvakne závěrka vám zpěváka přepálí nově rozsvícená zelená. Neumím používat blesk, až na konci mi jeden kluk poradil a bylo to lepší. Škoda. Stydím se fotit na veřejnosti. Což je asi nejhorší - neumím namířit na lidi, protože samotnýmu by mi to nebylo příjemný (a přitom holky pařmenky by se fotily rády) a stydím se vytvářet nápaditější kompozice, při které by mě někdo mohl vidět. A tak mám celý koncert ze 3 statických anonymních míst, naprosto bez nápadu. Neschopnost autora technika zachránit nedokázala, a tak jsem rád, že jsem Nikona včas vypnul a zaskákal si a pobavil se i tak. Timudej!

A taky mam trochu divnej pocit z toho, co si jako ostatní myslí, když mám na krku zrcadlovku. Mám z toho stejně blbý pocity, jako když se mě někdo zeptá na jakou školu chodim. Nelíbí se mi označení právník a fotograf... až na vyjímky.. nelíbí se mi když se prostě jdu projet a hned mi říkají cyklista. Jsem Tomáš, rád fotim, chodim v Praze na práva, jezdim na kole a mám motorku. Může to tak být?

pár fotek je na rajčeti - odkaz vpravo v menu dole.