Lanci, už jedu..

Plnej emocí, endorfinů, zážitků..

Stavy bezdůvodnýho smíchu, který je tak blízko pláče z vyčerpání. Nedá se to moc popsat, na motorce je aspoň adrenalin, takže těžko říct, proč jsem teď tak úžasně smířenej s celym světem, když jsem necelý tři hodiny šlapal ve skoroletním vedru, neměl vodu, cukry a léky. Proč jsem na posledním kopečku před domovem proťal pásku a rozpřáhl ruce. Za 3 dny 105 šumavských kilometrů. Nic převratnýho, ale vždyť mně přece stačí málo, ale často. ;-) Navíc ty kilometry tady moc nenaskakujou v těch kopcích. 

Mám neuvěřitelnou radost, hlavně z dneška, protože to už byl pravej výlet a ne jen "příprava". Dramatický report doplněný fotkama přírody snad dodám, ale jindy. Teď si jedu na vlně jako feťák. Neučim se, ale je mi to úplně jedno. Takhle se mají trávit tyhle nádherný dny, takhle to bylo správně, tohle do sebe zapadlo. Trochu jsem si zase hrábnul, zjistil svoje limity, ale příště to zase pujde o kousek dál, výš a klidněji. 

Děkuju, že mi bylo dopřáno rozumět týhle radosti, že cítím vůni přirody i přes svůj pot, že slyším ptáky a malý prameny vody i přes svůj dech, že mám sílu zvednout hlavu a rozhlídnout se po krajině, i když to bolí.

Jo, je to patos, ale je to můj patos, moje bolavá prdel, moje nohy, moje zážitky a moje štěstí.

Těšim se na léto.

Do dresu LIVESTRONG chybí 1240km.