Stačí mi málo?
Začnu dneškem, možná tu stihnu zahrnout i to hokejový šílenství, možná dáme ještě jeden článek.
Test na nic, jak jinak. Chvíli mě mrzelo, že jsem se víc neučil, ale jak jsem to tak slyšel ty reakce, tak bych byl akorát nasranej, že jsem tomu dal tolik času :-D Super byla paranoia abych nezaspal, takže jsem se v noci vzbudil snad 6x s pocitem, že už je sedum a už musím vstávat. Bio hodiny úplně mimo, takže postupný pohled na 1:03, 3:40, 4:05, 5:30, 6:58 mě neustále překvapoval. Dopoledne kvůli tomu stálo pěkně zaprd, trochu i dojezd náročného víkendu aneb chraplák je sexy, ale náladu mi teda hodně zvedl song Rudy z Ostravy, odkaz dam dole.
Uvidíme, naděje žije ale po těch 2 sranda testech docela pecka mezioči. (zápletka byla skvělá - chlápek si objednal 20 sandálů u ševce a v den převzetí se nedostavil, protože se bál pouličních nepokojů po smrti Caesara.. :-D)
Doma dobrý jídlo, to je základ, Martine maso umíš, dobrý. Chvíli oddech, ale po tolika dnech modré nebe, příjemná teplota a zlatavá barva pomalu zapadajícího slunce mě neomylně táhly/i ven.
Vnitřní hlas si zavolal po nanuku a tak proč ne. Šel jsem rovnou za nosem, prostě rovně - to mě tady strašně baví a dával si Nogger, yeah nigga. Ještě se nestalo abych při těhle cestách na slepo nepotkal něco zajímavýho. Tak jsem šel, rozhlížel se po krámcích, architektuře (která v PT prostě úplně chybí - máme historický jádro a kolem prstence paneláků, ale starý poctivý prvorepublikový činžáky nejsou), přírodě, autech, tramvajích, ptácích... možná vypadám jako s duševní poruchou jak se tak rozhlížim s otevřenou pusou po úplně obyčejnejch věcech :-) Ale v tom je asi to štěstí těhle maličkostí, který mě dokáže neuvěřitelně dobýt. Asi nějakej úhel těch paprsků, správná teplota, vyrovnaná homeostáze, vůně z květů keřů - unikátní mix, kterej způsobí jednoduchou věc - spokojenost, úsměv. Jaký je měřítko štěstí? Šířka úsměvu, výhřevnost u srdce.. kdepak, není jednotka, není poměřování. Každý má něco do sebe, ale důležitý je, že na každýho z nás to může čekat i tam, kde by to nikdo neřek. A stejně tak, to co si myslíme, že nás dělá šťastný, může mít efekt úplně opačný. Nebudu pohrdat konzumem - samozřejmě že jsem byl šťastnej když jsem se projel v tý červený nádheře a rád bych si koupil subaru, jasně že jsem šťastnej na motorce, že se mi líbilo v Řecku - ale jsem rád i za ty věci na druhý straně břehu, který vždycky tak někde nenápadně vykouknou, když to člověk ani nečeká - možná v tom je ta krása. Jen vědět co funguje a co ne, jestli mě úplně obyčejná procházka tak strašně naplní a koncert za 1500 mě nechá chladnym, jestli někdy pár hodin, dnů, týdnů štěstí nebude vždycky vykoupeno nečim horšim ... Ale to se dostáváme do hlubinný psychologie a ještě dál a to by tenhle blog asi intelektuálně neunes. :-)
Zpatký na cestu. Registruju plakát nějakých oslav u zahrady magistrátu P8 (což je u nás) k 1. výročí odhalení pomníku parašutistům. Říkám si aha, tak to ta zatáčka, kde zabili Heydricha bude asi někde tady? Musím se zeptat strejdy.. Kromě kola do mě totiž vdýchl i vlastenecký prvek a snad i nějaký zbytek morálního kodexu na základě vyprávění skutečných příběhu hrdinů československého odboje. Psal jsem tu o tom? Asi ne. Hm.. jedna nebo dvě hodiny dějáku na střední asi nemůžou nikdy vyvolat ten pocit, pořád to budou jenom jména a data, já vím. Až když člověk odkryje ty příběhy, pochopí.
No, proč o tom píšu - samozřejmě jsem vyšel u nějaký dálnice a před sebou vidím ten pomník. Krásná náhoda, takže tam jsem se zdržel a zavzpomínal na lidi, díky kterým dýchám a mluvím Česky a připomněl si, kolik krve dobrých lidí kvůli tomu bylo prolito. Možná, že by se někdy na tom Staromáku taky mohlo řvát Jooo-zef Gab-čík! Otevřeli bysme dneska dveře odbojáři?
Navzdory dálnici ale koncetrace Prahy slábla a o kus dál jsem viděl mocnou zeleň a kopec s krásnou novovýstavbou. Protože mě baví výhledy - asi mi tu chybí ta Šumava - zamířil jsem tam. Najednou jsem byl uprostřed trochu přerostlých keřů a stromořadí, kde bych za tmy nešel ani náhodou a i teď to byl důvod k tomu se narovnat a napumpovat pseudoramena :-). Později jsem ale zjistil, že to byly obavy zbytečný - vyšel jsem v nádherný milionářský čtvrti bytovek, který měly vkus. Fakt moc hezký, to bych si uměl představit. Motivace! Žádný periferní králíkárny s cool fasádou, tohle bylo opravdu nádherný, klidný, přitom ne zas mimo. No, prochodil jsem toho tam taky docela dost, snaha o nějaký výhled, ale ten je vyhrazen jen pro okna těch domů a přízemí lemujou keře. Už se začalo stmívat, takže myšlenky na cestu domů. Orientačně trefuju směr a až zastávka tramvaje mi prozrazuje kde to jsem - Kobylisy. Tak vida, těšilo mě a rád jsem vás poznal.
Potřebuju takovýhle chvíle, který vyčistí duši od nánosů těch běžnejch shitů, který ukážou váš život v jinym - a asi správnym - světle, který dodaj sílu.. hm, stát se lepším?
Nepotřebuju žádný obrovský momenty, velký dovolený, drahý večeře, oblečení. Ale potřebuju to často - nedokážu žít dlouho z nějaký velký radosti. Třeba semifinále se Švédama bylo neskutečný, absolutní emoce, absolutní štěstí. Nicméně po pár hodinách dojezd, něco jako absťák, nebo tomu něco chybělo už od začátku? Tomuhle říkám Lví král efekt, neuvěřitelná schopnost se nostalgicky dojímat téměr vteřinu po skončení původního štěsťozdroje (?..xD) Stačí mi málo, ale asi často, tak to je no. Stačí mi se ráno neprobudit sám, stačí mi představa hokejovýho dresu jako jedinýho oblečení :-)), stačí mi motorka a lesní cesta, stačí mi steak a americký brambory a to ani nemusí bejt kořeněný, takovej já jsem nenáročnej, stačí mi kolo a dostatek kyslíku v plicích, stačí mi rozesmát mámu, stačí mi trojka z římskýho práva, stačí mi pár přátel?, A přitom mi nestačí průměrnej život ;-) ano, asi takovej jsem - nestavět na 2,3 pilířích, protože je tak snadný o něco/někoho přijít. Chci aby můj život byl zajímavej pestrostí, protože pak snadno jedna věc zaskočí za jinou. A ty spontánní věci jsou kolikrát stejně lepší než akce typu ateďvšichnišťastnijakonapovelkdyžjsmesenatopůlrokutěšili. Jediný co je třeba, tak tý pestrosti stanovit asi nějaký mantinely, protože jinak by se to rozplizlo do jedný velký hnusný povrchní hmoty. Takže když říkám pestrej, nemyslim tim LSD :-D
Dorian měl taky pestrej život.
Tady je odkaz na toho Rudu. Ale jestli neznate proflaklej original, tak to asi moc vtipny nebude. :-)
A zítra jedem asi Morfovi s károu pro motorku, takže road trip. Vzpomínám jak jsme jeli pro moji druhou z Prachatic až do Litoměřic se staršíma motorkářema. Už jsem je taky přes rok neviděl, musím napravit! Byla to neuvěřitelná sranda a nezapomněl jsem na to (což je teda u mě co říct) a chápu že se chovali tak jak se chovali, chtěli abych měl tuhle úžasnou vzpomínku na řvaní z okýnek, scénku máma a táta při prodeji... položit tu motorku nevim jestli mi chtěli, o tuhle zkušenost asi nového majitele ochudím... ale myslim že to bude fajn, snad to klapne a zítra večer už budu sedět doma po nějakých 550km na našich cestách. A Martin bude mít mojí "zásluhou" motorku a já budu s jeho mámou společně trnout při každá vyjížďce. Tak hlavně že aspoň on bude šťastnej. :-D (a třeba mi ji pujčí, semtam.. abych si zavzpomínal na starý časy, co? )
Tak ... vydatný článek? Tak ty hokejistí necháme na jindy...
Komentáře
Okomentovat