A co budeš vyprávět vnoučatum?

Už mě to nebavííí. Možná, že když nebudu mít blog, nebudou mě napadat filozofický dilemata a nebudu mít pořád potřebu něco rozebírat. A nebo ho mít musim, abych si třídil myšlenky. Musíme akorát zemřít.

Nemůžu bejt normální? Průměr? Šeď spokojenosti? Nebo jsem?

Chtěl bych se pár dní vidět tak, jako já vidím ostatní. Udělat si na sebe názor, protože tady z místa řidiče toho prd vidim. Jako.. jednou jsem někomu, s jehož náplní volnýho času jsem nesouhlasil,  položil otázku, na co budeš vzpomínat, až budeš starší? A připadal jsem si drsně, jak jsem to krásně rozštíp a že to je to, oč tu běží a v čem mam navrch. Objektivně si myslim, že nemám nudnej život. Ale subjektivně.. možná je to tim, že si toho půlku nepamatuju, jsem chvilkově šťastnej ale nedokážu z toho žít dlouho. Mám pocit, že čas běží strašně rychle a že ještě párkrát zazvoní budík a já se podívam do zrcadla na svoji vrásčitou tvář, učešu bílý vlasy, nandam si umělý zuby a proženu si hlavou kulku, protože budu mít pocit, že život stál za hovno a teď už to čekání lepší nebude. :-D 

---

Ale čeho víc chci? Budu říkat joo to já ve vašem věku, to byl nejlepší čas mýho života, to jsem večeřel zeleninový saláty, nejed chipsy a bílý pečivo a neměl dvě brady? A oni budou říkat tyyyjo tati/dědo, jsi bourák? Asi ne. A přitom, když se rozhlídnu kolem sebe, mám pocit, že většina lidí má ještě prázdnější život než já. A nevadí jim to. Neřeší, že jediná náplň jejich dne byla dva filmy, pár seriálů, jídlo, porno... nebo že 6 hodin strávili učením se na bezvýznamnej test. Jsem jenom věčně nespokojenej? Nebo jim závidim? Co vlastně chci... pohrdám lidma, co víkend co víkend úplně stejně lejou v hospodách, pohrdám huličema i příležitostnejma užívačema, pohrdám kuřákama z hecu a frajeřiny na akcích, pohrdám tlustejma lidma, lidma co nic nedokázali a rezignovali, mám pocit že já všem ukážu, jak se to žije - ale jak se to žije? Děsí mě, že jsem moc slušnej na to, abych si užil život. A to, že to hledám a očekávám i od ostatních, mi ho ničí úplně. Nemělo by to bejt o tom, že když někdo rozbalí, tak si taky potáhnu? Neměl bych pít colu když chci a jíst když mam chuť, neměl bych využívat holky, svádět ty zadaný, semtam se porvat? Neměl bych na koncertech chodit do kotle a házet nedopitý kelímky? Neměl bych jet v Praze na akci aniž bych přesně věděl kdy a jak se dostanu domu, netřídit odpad, jezdit bez SPZ po zasetym poli a ujíždět policajtum, nevracet mámě peníze z nákupu, srát na sousedy a jejich malý děti když mám náladu pustit si muziku, dojit babičky, kojit všechny touhy :-D, zabít našeho prezidenta?! .. a nemít doprdele pořád nějaký výčitky, strachy?

Co je modelem správnýho života, aby to teda nebylo o tom počtu nádechů?

To jako vnitřně jsem zlej a nebudu šťastnej dokud rozum neprohraje a já přestanu bejt ten kazatel co první říká hej hoši zklidněme to a nebo ne, do tý vody skákat nebudu, když nevim jak je to hluboký?

Tak než si to rozmyslim jakej teda budu (ale o víkendu budu zlej aspoň na motorce, nějak moc testosteronu :-) ) tak si dáme aspoň trochu kulturypyčo. Myslim, že docela tématické a hlavně dnes multidimenzionální - aneb text, hudba i obraz.

Radost lze
nalézt jen
v sebepřijetí.
Hledejte
dokonalé přijetí
a nikoliv
dokonalý život.

Ale tak... myslim že tohle jsou jenom kecy, abych měl co psát a byl zajímavej. Jakej jsem, takovej budu a budu tak šťastnej. Historek vlastně taky pár mám, zážitků který dech berou taky (jenom si na ně nemůžu vzpomenout když je potřeba a proto musim mít tenhle blog) a holt nemůže být každej den le-gen-da-ry. Někdy je třeba holt makat na tom, aby to pak bylo dobrý. Ono těch hrdinů jsou plný hřbitovy a když ne tak na každou svini se voda vaří a nám se pak dobře daří, když někdo moc paří, mlýny useknou mu peří.. yeah vole :-D 

Dobro zvítězí nad zlem, doba mě nesemele a nebudu máslo. Hodnoty!