Pozítří 24, pátek 26??

No, tak to vypadá že v Praze bude horko! :-) A nejen mně.

Teď je mi na blití, ale vyjímečně ne z někoho, ani z nervů (teda snad), ale spíš z těch her co jsme hráli v metru. V každé stanici přebíhat do nejvzdálenějšího vagonu co stihnem těsně než se zavřou dveře, po cestě hrát "čongy" a na eskalátorech taky moc. Nejdříve jsem klukum ukázal jaký to je, když se po cestě dolů první zastaví na hraně posledních schodů a ostatní se na něj bezmocně řítí, abychom pak při vystupování naopak brali protisměrné schody vzhůru. Vzhledem k ne úplně nealkoholické krvi opravdu impozantní zážitek, bohužel dozorčí metra neměla stejný názor. Srandy kopec jak pro nás, tak i pro okolí, ale toho běhání asi bylo moc. :-D

Do toho jsme rozebírali moji životosprávu, najednou prej jim málo, tak já nevim už. Není to snadný!

Z toho Brněnskýho shopu jsem si objednal znova věci. Začínám mít dost slabost pro Moravu. Jak je sakra možný, že to z bodu A do bodu B může bejt přes 350km i když jsou oba v ČR? :-D

Nevadí, neřešit, carpe diem, carpe víkendem... Zůstávám poprvé v Praze a strašně se těšim a nadruhou stranu děsný nervy aby všechno vyšlo jak má.

Zítra možná napíšu článek věnovanej Lancovi. Prošvihnul jsem období Prison Breaků, Dr. Housů, Tokio Hotelů a nebo Pirátů, takže aspoň jednu celebritu si dovolím, protože v mym životě má místo. Sice nemám raka, ale zdravej taky úplně nejsem, což mi tělo připomnělo v neděli, když jsem se nějak moc hecnul. Ty pocity, kdy mi zalehnou uši, slyším jen vlastní srdce bušit ve spáncích, je mi na blití a v zrcadle na mě kouká propadlej obličej s kruhy pod očima, to si říkám, že mě jednou někde jebne. Ale na ty léky vám se.u, pořád to jde i bez toho a to šimrání v plicích k tomu patří. Je to dost underground, jsem hustej? :-)