Oko nad Prahou

Jsem dnes viděl.

Jsem citlivý kluk, to už víte.

VRAZI! Klaus, Bém a Knížák. Zabili ho. Zabili jsme ho. Ubohost, nic jinýho. Je mi to tak strašně líto. Měl se na celý Čechy vysrat, užívat si svojí lásky a dcery v Londýně, protože jenom na tom dneska záleží. 

Nerozumím umění, architektuře. Ani nevím, jak má vypadat knihovna. Ale rozumím tomu, co se stalo od doby, kdy Kaplického návrh vyhrál o d b o r n é výběrové řízení až do jeho smrti. Rozumím tý slizkosti politiků v čele s Bémem, zaprděnosti exkomančů, který uměli tak akorát postavit hranatej Prior. Rozumím tomu, že on chápat nemohl. Utekl po 68, aby jim 08 vběhl do náruče a oni ho semleli. Kurvy, kurvy, egoistický kurvy a dneska by po tom už nikdo neštěk. 

A koho teď volit...

A to jsem byl stále na takový super vlně, jenže tohle mě opět dostalo. Vidět ty deníky, ve kterejch se radoval, vidět jiskry v očích, když představoval svůj návrh, vidět jejich pohledy ve svatební den, slyšet ho mluvit o novym životě a strachu, aby to vydržel. Proč by si měl architekt obhajovat svoje dílo, který vybrali jiní, před všema? Poslouchat urážky? Proti všem. A přes to to zkoušel. Trapná česká malost. Kdo neskáče neni čech... Jardo my-chce-me gooooool!